Eliška a Honza Gallovi právě tráví svoji cyklodovolenou v oblasti indických Himalájí. Z jejich cest přinášíme pozdravy všem návštěvníkům našeho webu a aktuální report o jejich putování.
Ahoj vsem,
posilame druhou zpravu z Indie. Podarilo se nam na kole dojet az temer na konec udoli Suru, coz znamena, ze jsme se dostali do pohori Zanskar, jak jsme chteli. Z Kargilu to byla narocna, ale mooc pekna cesta. Hlavne kopce v okoli staly za to. Kun a Nun maji pres 7000 metru a my projizdeli primo pod nimi. Asfalt jsme si uzili jen prvnich 20 km a pak uz to byl jen totalni sutr-werk. Nebylo to tak silene, jako v Albanii, ale do cesty se nam pro zmenu stavely brody, z nichz vetsinu jsme dokazali projet, ale u jednoho jsme museli postupne prenaset brasny a pak kolo a trikolku. To vse samozrejme v ledove vode.
Skoncili jsme ve vesnici Rangdum, ktera lezi ve vysce 4000 metru nad morem. Chteli jsme tam zabalit kola na kone a udelat ctyrdenni trek do Lamayuru, coz by nam vyrazne zkratilo cestu zpet do Lehu, ale po jednodennim vyjednavani a cekani, se nam nepodarilo domluvit zadny rozumny transport kol na treku, takze jsme se nakonec i z casovych duvodu rozhodli, vratit se zpet do Kargilu a do Lehu.
Rangdum je mala vesnice na jakesi nahorni plosine na jejimz konci je kopecek a na nem stoji klaster. Maji tam i klasterni skolu. Takovou malinkatou se dvemi tridami, z nichz ale funguje jen jedna a ta nema vice nez nejakych 12 metru ctverecnich. Meli jsme krasnou prilezitost popovidat si s ucitelem i s zaky, ale kde je Ceska republika nevedel ani ucitel. No, on to tady nevi vlastne vubec nikdo. Priste budeme muset vzit mapu sveta :-)
Do Kargilu to bylo 130 km, ktere jsme nakonec absolvovali v kabine mistniho nakladaku. Cesta trvala 8 hodin! 8 hodin natrasani, poskakovani, skakani, letani, brodeni, atd. Jeli jsme v kolone peti kamionu, ktere patri zdejsi vlade. Pet ridicu melo k dispotici i jednoho kuchare, ktery byl schopen behem teto silene jizdy uvarit pro vsechny obed. Za jizdy! Neuverili bychom, ale ryze s bramborem byla potom vytecna.
Kola jsou stale naprosto OK. Zvlaste skladani nam pomohlo pri transportu. Samozrejme jsme tady naprostym stredem pozornosti. Cyklistu je tady minimalne a cestu, kterou jsme podnikli podle vseho jeste zadne lehokolo nejelo, takze pro vsechny jsme uplnym zjevenim. Ted se chystame si jeste uzit Lehu a jeho okoli, prolezt vsechny ty monastyry, stupy, gompy a pevnosti, co tady v okoli jsou a na zaver se chceme jeste pokusit vyjet na kolech do sedla Khardung-La, ktere je povazovano za nejvyssi sedlo sveta, pres ktere vede silnice. To lezi ve vysce 5350 m n.m. Aklimatizovani uz jsme dobre, tak snad se nam to povede. Bude to osm hodin slapani stale do kopce a pak tak mozna hodinka dolu :-)
Zdravime vsechny,
Eliska a Honza Gallovi
[gallery link="file" order="DESC" columns="2" orderby="title"]
