Cykloexpedice Himaláje – 2. část

3. 8. 2010

Eliška a Honza Gallovi právě tráví svoji cyklodovolenou v oblasti indických Himalájí. Z jejich cest přinášíme pozdravy všem návštěvníkům našeho webu a aktuální report o jejich putování.

Ahoj vsem,
posilame druhou zpravu z Indie. Podarilo se nam na kole dojet az temer na konec udoli Suru, coz znamena, ze jsme se dostali do pohori Zanskar, jak jsme chteli. Z Kargilu to byla narocna, ale mooc pekna cesta. Hlavne kopce v okoli staly za to. Kun a Nun maji pres 7000 metru a my projizdeli primo pod nimi. Asfalt jsme si uzili jen prvnich 20 km a pak uz to byl jen totalni sutr-werk. Nebylo to tak silene, jako v Albanii, ale do cesty se nam pro zmenu stavely brody, z nichz vetsinu jsme dokazali projet, ale u jednoho jsme museli postupne prenaset brasny a pak kolo a trikolku. To vse samozrejme v ledove vode.

Skoncili jsme ve vesnici Rangdum, ktera lezi ve vysce 4000 metru nad morem. Chteli jsme tam zabalit kola na kone a udelat ctyrdenni trek do Lamayuru, coz by nam vyrazne zkratilo cestu zpet do Lehu, ale po jednodennim vyjednavani a cekani, se nam nepodarilo domluvit zadny rozumny transport kol na treku, takze jsme se nakonec i z casovych duvodu rozhodli, vratit se zpet do Kargilu a do Lehu.

Rangdum je mala vesnice na jakesi nahorni plosine na jejimz konci je kopecek a na nem stoji klaster. Maji tam i klasterni skolu. Takovou malinkatou se dvemi tridami, z nichz ale funguje jen jedna a ta nema vice nez nejakych 12 metru ctverecnich. Meli jsme krasnou prilezitost popovidat si s ucitelem i s zaky, ale kde je Ceska republika nevedel ani ucitel. No, on to tady nevi vlastne vubec nikdo. Priste budeme muset vzit mapu sveta

Do Kargilu to bylo 130 km, ktere jsme nakonec absolvovali v kabine mistniho nakladaku. Cesta trvala 8 hodin! 8 hodin natrasani, poskakovani, skakani, letani, brodeni, atd. Jeli jsme v kolone peti kamionu, ktere patri zdejsi vlade. Pet ridicu melo k dispotici i jednoho kuchare, ktery byl schopen behem teto silene jizdy uvarit pro vsechny obed. Za jizdy! Neuverili bychom, ale ryze s bramborem byla potom vytecna.

Kola jsou stale naprosto OK. Zvlaste skladani nam pomohlo pri transportu. Samozrejme jsme tady naprostym stredem pozornosti. Cyklistu je tady minimalne a cestu, kterou jsme podnikli podle vseho jeste zadne lehokolo nejelo, takze pro vsechny jsme uplnym zjevenim. Ted se chystame si jeste uzit Lehu a jeho okoli, prolezt vsechny ty monastyry, stupy, gompy a pevnosti, co tady v okoli jsou a na zaver se chceme jeste pokusit vyjet na kolech do sedla Khardung-La, ktere je povazovano za nejvyssi sedlo sveta, pres ktere vede silnice. To lezi ve vysce 5350 m n.m. Aklimatizovani uz jsme dobre, tak snad se nam to povede. Bude to osm hodin slapani stale do kopce a pak tak mozna hodinka dolu

Zdravime vsechny,
Eliska a Honza Gallovi