Tern GSD – druhé auto do rodiny

Kolo, které jsme pro vás otestovali, lze jen těžko srovnávat s čímkoliv, co jsme kdy měli možnost vyzkoušet. Tento dopravní prostředek navíc nemíří žádným z moderních směrů. Nemá kola 27,5″ s plusovými pneumatikami, nemá ani líbivé designové kudrlinky. Ba co víc – dokonce má kola o průměru jen 20″ a jeho rám působí poněkud průmyslovým, skoro až příhradovým dojmem. Tern GSD totiž patří do kategorie nákladních elektrokol, je to zkrátka pracant. Ovšem kompaktní, skládací a velice pohotový. Zkratka GSD znamená anglické ,,Get Stuff Done“ čili ,,Mít vše hotovo”.

 

VYŠŠÍ CÍL

Značka Tern patří tchajwanské společnosti Mobility Holdings, kterou spoluvlastní a řídí Josh Hon. Je synem Davida Hona, zakladatele společnosti Dahon a velkého propagátora ekologického způsobu dopravy. Když se David začal orientovat spíše na vývoj a výrobu skládacích kol pro méně rozvinuté trhy, jako je Čína, trhl se Josh z rodinné firmy a vzal si s sebou skvělou partu lidí, kteří smýšlejí jako on. Tak vznikla značka Tern, která začala vyrábět pořádná skládací kola pro každodenní použití, ale její ambice jsou mnohem větší. Josh Hon se svým týmem by totiž rád nabídl lidem co možná nejlepší alternativu k jejich autu. A také dostal co největší množství lidí ze sedaček aut na sedla kol a elektrokol. Po nákladní skládačce Tern Cargo Node, která však nebyla ještě elektrická, byl loni na Eurobiku představen model Tern GSD. Ten řeší spoustu problémů již existujících nákladních kol a přidává několik fantastických detailů.

V rámci nákladních elektrokol spadá do podkategorie tzv. longtailů, tedy cargo biků, které mají delší rozvor a za sedlovou trubkou mají umístěn obrovský integrovaný nosič, který pojme boční brašny i nejrůznější přepravky. Případně i dvě děti na speciálních polštářích či v sedačkách. Samotné zadní kolo je z toho důvodu zhruba o 50 cm posunuto vzad a nosič dosahuje až na jeho zadní hranu a mnohdy až za ni. Ovšem Tern GSD je sice longtail, ale ve výsledku je díky 20″ kolům a promyšlené konstrukci stejně dlouhý jako běžné městské kolo krosového typu. V Ternu využili své znalosti ze světa skládacích kol a použili svůj výborný skládací sloupek řízení a také teleskopickou sedlovku. Model Tern GSD tedy v případě potřeby výrazně snížíte, což je nutné při transportu autem, ale hlavně pokud potřebujete s kolem nastoupit do výtahu anebo ho zaparkovat v miniaturním sklepě. Integrovaný nosič má na svém konci čtyři výčnělky s plastovými zátkami, na které je možné celé elektrokolo postavit kolmo vzhůru. Najednou vám stroj zabírá stejný prostor jako jeden stojící člověk, což ve výtahu nebo ve sklepě velmi oceníte.

Dvacetipalcová kola pak celému stroji dávají kromě kompaktních rozměrů ještě tuhost, a hlavně nižší těžiště nákladu, což je pro cargo biky klíčový parametr ovlivňující jízdní vlastnosti.

 

HLEDÁNÍ LIMITŮ

Takže tu máme takového mravence s minimálními rozměry a udávanou nosností 200 kg. Kdo to všechno odšlape? No přece vy s motorem Bosch Performance spojeným s duální baterií. Nutno říct, že standardně se dodává s jednou 500Wh baterkou a druhá je k dispozici za příplatek, ovšem náš testovací vzorek měl k dispozici naštěstí baterie dvě, zato jen o kapacitě 400 Wh. Dohromady tedy 800 Wh. Pro běžné elektrokolo by to znamenalo dojezd z říše snů. Ale jak je to v případě nákladního elektrokola? Podrobili jsme Tern GSD testu vpravdě extrémnímu a vyjeli jsme na rodinný čtyřdenní cykločundr s plnou polní. Aby toho nebylo málo, naložili jsme kromě dvou dětí ještě jejich kola a vydali se do Bílých Karpat najít ty nejprudší možné krpály pro zjištění limitů našeho elektropovozu. První den vcelku pohoda. Děti to mají v sedačkách na nosiči rády, to už víme. A na Tern GSD oceňují větší zábavu v podobě vyšší rychlosti, protože jejich zkušenost s neelektrickým nákladním kolem je – jak to jen říct – zkrátka jaksi „pomalá”. I já si to užívám a zjišťuji, že ze čtyř stupňů přípomoci využívám maximálně dvojku nebo trojku, a dokonce často jedu jen na Eco. Čtyřicet rovinatých kilometrů z Uherského Hradiště do Bojkovic zvládáme se zastávkou na oběd, mnoha pauzami na čurání a také intermezzem v podobě jízdy dětí na svých vlastních kolech za odpoledne a stojí nás to dvě čárky z pěti na displeji. Bilance vcelku příjemná. Přes noc nabíjíme zase „do plna” a druhý den se pouštíme do prvního pořádného kopce. Z Bojkovic směrem na Krhov a Žítkovou nás čeká několik dvanácti, a možná i více procentních výšvihů a já rázem narážím na limity tohoto kola. Když započítám sebe, dvě děti, jejich kola, sedačky, vozík a veškeré vybavení, pak se celá sestava opravdu blíží maximální nosnosti kola. Ta je sice udávaná jako zátěž převážená na kole, ale je otázkou, zda i v Boschi počítali s takovou zátěží. Tahač Tern GSD je sice osazen deseti rychlostmi a přehazovačkou Shimano Deore, ale kazeta má převody 11-36 zubů a motor se ve velmi malých rychlostech točí opravdu pomalu ztěžka, což mu vůbec nesvědčí a snižuje to jeho efektivitu. „Bejčím“ do pedálů jako blázen, ale v několika případech jsem nucen si pomoci křižováním po silnici, abych snížil stoupání. Je to praxe, kterou jsem se naučil při cestách natěžko s klasickým kolem bez motoru. K dobru zde přijde i 20palcové hnané kolo, protože kdybych měl cokoliv většího, asi už bych dávno stál.

Na Žítkové zastavujeme v restauraci, dobíjíme a vyrážíme do další fáze, kterou je přejezd hřebene směrem na Slovensko. Cesta je však pro naši soupravu opravdu nesjízdná. Je prudká a kamenitá. Alespoň mají děti důvod se projít. Bez nich a bez připojeného vozíku už výjezd zvládám docela v pohodě. Dětský přívěs těch pár stovek metrů tlačíme. Sjezd do Trenčína, kde spíme v kempu, je už za odměnu. Díky nabíjení jsem dnešek zakončil se dvěma čárkami, přičemž ujetých máme 40 km a nastoupaných 735 metrů.

Třetí den narážíme na další limit, kterým je kapacita baterií. Stačí desetikilometrové stoupání od Váhu na hřeben Bílých Karpat s velmi strmým zakončením a tři čárky z pěti jsou pryč! Pak k tomu přidáváme ještě dva další větší hupy a na displeji Bosch Purion, kterým je Tern GSD vybaveno, svítí už jen jedna čárečka. Dnes navíc chceme spát na divoko v lese, proto obědváním v restauraci trávíme dlouhé tři hodiny, během kterých se baterie nabijí do svých dvou třetin. Tím pádem máme dostatek šťávy na zbytek dnešního dne a vlastně i na zítřejší dojezd domů. Ten je rychlý a z velké části samospádem. Z hřebene našich oblíbených hor je to k řece Moravě už pořád z kopce.

Čtyři dny s extrémní zátěží prověřily schopnosti tohoto elektrokola na maximum. V běžném životě člověk na limity motoru Bosch Performance jen stěží narazí. I kapacita baterií je více než dostatečná a dojezd se může v městském a rovinatějším režimu blížit hodnotě daleko přes 100 km. Pokud se však člověk chystá využívat Tern GSD na hranici možností, je dobré mít záložní plán.

 

OPTIMALIZOVÁN PRO TĚŽKOU PRÁCI

I když se může zdát, že rám kola je poněkud příhradový, jeho zadní část pod brašnami či samotným nákladem většinou neuvidíte. Masivní trubky a rozdvojení rámu už v přední polovině kola mu navíc dávají neuvěřitelnou tuhost. Tomu samozřejmě napomáhají malé rozměry a 20″ kola, což už bylo ostatně zmíněno. Dalším benefitem je nízký nástup, který jezdci ocení hlavně v městském provozu, ale perfektní je při jakémkoliv nasedání či vysedání s plně naloženým elektrokolem. Byl jsem až překvapen, jak snadné bylo ovládat ho i přesto, že vzadu seděly dvě děti, přičemž jedno bylo vlastně až za osou zadního kola. A navíc jsem za sebou táhl dětský vozík, který taktéž nebyl upevněn typicky do osy kola, ale až úplně na konci rámu tak, aby nepřekážel postranním brašnám. Problémy nastaly v prudkých stoupáních, kdy jsem musel křižovat silnici. V krizových momentech otoček se mi nadzvedávalo přední kolo a ovladatelnost se tím značně zhoršovala. Nutno ovšem znovu připomenout, že to byl extrém.

Také další komponenty jsou přizpůsobeny heavy-duty použití kola. Stačí se podívat na mohutnou přední 20″ vidlici, která má navářky nejen na přední nosič, ale také na specifický zámek kola používaný často v Nizozemsku či Německu. Přední i zadní kolo jsou osazeny pevnou osou známou z horských kol. Široké pláště Schwalbe Super Moto-X svým názvem dávají jasně tušit k jakému použití se hodí.

Celé kolo má také další praktické prvky. Už v základním designu kola se počítá s tím, že se na něm budou převážet lidé. A to dokonce dospělí. Mezi doplňky tedy najdete nejen polštář pro jedno či dvě děti, ale také výklopná stupátka pro dospělé. Malé děti je pak nejlepší převážet v sedačkách Yepp, které je možné přimontovat rovnou do horní ložné plochy.

Dalšími doplňky jsou mimo jiné postranní brašny, spodní nosné plochy, přední i zadní nosič na přepravky a ochranný rám pro děti. To vše umožňuje majiteli převážet opravdu velkou škálu věcí, včetně vskutku dlouhých předmětů. Postrádali jsme přední nosič, do kterého bychom mohli naložit spoustu nákladu, který se jen obtížně vešel do postranních brašen (zčásti zakrytých dětskými sedačkami a také nohama dětí). Náklad na longtail, jakým je Tern GSD, umísťujete z boku anebo až nad zadní kolo, což zvyšuje těžiště a zhoršuje jízdní vlastnosti. Celkově jde však o vcelku jednoduchá kola hodně se blížící běžnému bicyklu a také jejich ovládáni je snadné. Ovšem jsou rozměrná. Zaparkovat je ve sklepě, vyvézt je někam výtahem, převézt vlakem či třeba autem je téměř nemožné. A tento problém velikosti Tern krásně a elegantně vyřešil, přičemž v zásadě zachoval kapacitu převáženého nákladu včetně dvou dětí a velkého týdenního nákupu. Kompaktnost je jednoduše jeho největší přednost.

Elektromotor samozřejmě řeší další ze zásadních problémů neelektrických cargo biků, a to jejich hmotnost a pomalost. I silný chlap má zkrátka co dělat, aby do kopce uvezl dvě děti a k tomu další rodinné haraburdí. To si opravdu raději vezme auto. Jenže s motorem už to není třeba. A právě díky obrovskému boomu elektrokol zažíváme dnes podobný boom nákladních elektrokol, protože díky motorům je jízda s nimi konečně zábavná a vlastně i úplně přirozená a bez omezení. Je třeba si ale přiznat, že v západních zemích tomu hodně napomáhají také regulace vjezdů aut do měst či nejrůznější dotace a subvence, které se prodejů právě nákladních elektrokol týkají.

 

NÁHRADA ZA AUTOMOBIL

Já osobně mám dlouhodobou zkušenost s jiným longtailem od Ternu, kterým je neelektrický Tern Cargo Node, což je vlastně Tern Node doplněný o longtailový nadstavec Xtracycle. A rozdíl oproti Tern GSD je propastný. Motor totiž dělá z Tern GSD opravdové auto. Od jeho použití vás může odradit snad jen déšť. Ovšem při představě hledání parkovacího místa a stání v kolonách i rozmary počasí leckdy přestanou vadit. Druhé podstatné vylepšení se týká stability. Cargo Node je pořád skládačka, která je pro dané použití málo tuhá. Děti sedí na 24″ kolech mnohem výše, usadit je do sedaček je mnohem komplikovanější a celková manipulace je zkrátka méně příjemná. Z těchto pohledů je Tern GSD obrovským krokem vpřed.

Za sebe si dokážu představit, že Tern v budoucnu přijde s levnější a dostupnější verzí, která bude mít slabší motor od méně známé značky, jen jednu baterii a také o něco horší komponenty a výbavu. Zároveň si hravě vysním také lepší variantu se čtrnácti rychlostním nábojem Rohloff, který by poskytl dostatek převodů jak do rychla, tak do pomala. A mohl by mít třeba i čistý a tichý řemen.

 

VERDIKT

Na závěr nesmíme zapomenout na nějaké ty zápory. Stejně tak, jako jsem narazil na limity kola při výjezdech do kopců, narazil jsem na hranice i při sjezdu. S dětmi a plně naloženým kolem jsem si netroufal to pustit dolu padesátkou, a proto jsem musel solidně brzdit už od začátku. V těch nejhorších klesáních mi zadní brzda začala vadnout a přední vydávala podivné zvuky. I tady bych si dokázal představit vylepšenou verzi s lepšími brzdami, možná s větším průměrem kotoučů a s chlazením. Druhý subjektivní detail, který mě nepříjemně překvapil, byly věhlasné gripy Ergon, které mi po dvou dnech udělaly na rukou bolavé otlaky, což se mi na kole nikdy dříve nestalo. Problematické bylo pro mne místo na přechodu mezi gumovou částí a plastovou objímkou na vnějším okraji. Třetím záporem je pak nízko položený stojan, který několikrát utrpěl při přejezdu příčné nerovnosti. Ke cti mu budiž přičteno, že všechny tyto polibky od země ustál bez jakéhokoliv viditelného poškození.

Pro mě je Tern GSD snad tím nejlepším kolem, které jsem kdy měl v ruce. Dalo mi obrovskou svobodu jet si, kamkoli chci. A navíc s jakýmkoliv nákladem. A také mi dává naději, že jednou bude moci více lidí přesednout z auta na kolo, protože to zkrátka bude mít nejen ekologický, ale i ekonomický a psychologický smysl. S takovým elektrokolem je totiž krása žít.

 

 

Vyšlo v časopise Electric bike action magazine, 3/2018, text a foto: Honza Galla

Komentáře Facebook

Share This