Sraz oficiálně začíná ve čtvrtek, na kdy je naplánována vyjížďka o délce asi 70 km. Vyráží se z kempu Nivnická riviéra směrem na Vápenky a Blatnici pod Sv. Antonínkem. Ti z účastníků, kteří mají rádi terény, si udělají off-roadový výjezd až na vrchol Javořiny. Po návratu zpět do kempu vyplní večer filmové lehokolové překvapení. Na pátek je připravena krátká zábavná navigační jízda a během odpoledne proběhne tříkolkový a hlemýždí závod v Uherském Brodě za sokolovnou. Samozřejmostí je i spanilá jízda od 16 hodin s fotografováním na brodském náměstí. Na páteční noc organizátoři chystají projížďku z kempu do centra Uherského Brodu a zpět o délce cca 12 km, na níž se vybavte čímkoli, co svítí a hraje. Půjde totiž o Páteční noční světelně zvukovou vyjížďku „Friday Night Sound and Light Ride“ a ta musí proběhnout ve velkém stylu!

V sobotu se další vyjížďkou z kempu všichni účastníci srazu přesunou na místa, kde žili první obyvatelé Moravy. V rámci tohoto výletu je možné navštívit Archeoskanzen v Modré a katedrálu na Velehradě. Sobotní večer zpříjemní nejprve vyprávění Honzy Gally o tom, jak se s manželkou vypravili do Himalájí na lehokole, a po něm zahraje cimbálová muzika.

Letošní setkání lehokol zakončí nedělní rychlostní závody na trase Nivnice – Suchá Loz.

Bližší časový harmonogram akce najdete na www.setkani-lehokol.cz. Takže na viděnou v Uherském Brodě!

USA – kousek Colorado a pak zase Utah

Trasa

V této reportáži projedeme na kolech dalších více než 1000 km. Pošlapeme z městečka Bluff přes geograficky důležitý bod „4 Corners Point“, nejznámější indiánské pueblo Mesa Verde, jedinečné oblouky v národním parku Arches, zajímavý a turisty opomíjený park Capitol Reef a skončíme v osadičce Tropic. Zpestřením tohoto úseku byla pro nás legendární bikerská stezka Slick Rock Bike Trail. Mimo jiné se také dozvíte, jak to vlastně dopadlo vše s Renčiným kolem po jejím karambolu v Monument Valley nebo jak jsme se setkali s medvědy.

4 Corners Point

Odpočinutí z osadičky Bluff, kde nám nakonec nabídli v motýlku druhou noc zdarma, pokračujeme dále státem Colorado k velmi důležitému geografickému bodu. O co že se jedná? Na mysli máme jediné místo v celých Spojených státech, kde se v jednom bodě stýkají čtyři americké státy – Colorado, Utah, New Mexico a Arizona. Bohužel v době naší návštěvy byl tento památník v rekonstrukci a nebylo si tedy možné stoupnout každou končetinou do jiného státu, jak se to zde jinak dělá. Tak jsme si tedy památník aspoň obešli podél ohrady a tím prošli vlastně všechny čtyři státy během pár desítek sekund. Jednu výhodu to ale i tak mělo. Díky ohrazení památníku a nemožnosti si na něj vlézt bylo zrušeno vstupné do celého areálu.

Cortez a Mesa Verde

Coloradem frčíme dále a těsně před Cortezem se krajina úplně mění. Najednou zeleně přibývá a my se ocitáme během pár minut z polopouště v krásné lesnaté krajině plné vody a rostlin. Fakt nečekaná a rychlá proměna. Ano, to je to pravé Colorado, na které jsme se těšili, neboť právě tady bude chladněji, příjemněji a odpočineme si tak na pár dní od vyprahlého Utahu a Arizony. V Cortez máme velmi důležitou povinnost – koupit nové zadní kolo pro Renču. Cykloobchod Kokopelli je špičkově vybavený. Během chvíle je rozhodnuto. Koupíme celé nové zadní kolo. Dráty nebudeme přeplétat na původní střed. Nemá to smysl. Celé nové zadní kolo je totiž více než 2x levnější, než si jen koupit nový ráfek a dráty. Holt… americké myšlení. Nic neopravuj, vše zahoď a kup výrobek celý nový! Ještěže to ale neberou doslova, to by nám chtěli prodat celý nový bicykl! V Kokopelli ještě necháváme seřídit přehazovačky a přesmykače a na chodníku před obchodem celá kola kompletně čistíme. A to i řetězy, převodníky atd. Když-už, tak-už! Cykloshop opouštíme asi po 5 hodinách a míříme k nedalekému Mesa Verde. Ubytováváme se v kempíku na okraji parku s rozhodnutím, že na vysokou stolovou horu, kde indiánské ruiny jsou, nepojedeme na kolech, ale stopem. Byla by to totiž šílená honička a navíc cesta je v rekonstrukci a strašně se tam práší. Ten večer se ale ještě seznamujeme v kempu se dvěma Němci a ti nám nabízejí, že celý výlet na stolovou horu může podniknout s nimi v autě a pak se společně zase vrátíme do kempu. No super, tak to bysme měli. Druhý den tedy navštěvujeme většinu indiánských puebel na celé stolové hoře a vychutnáváme si nejzachovalejší indiánská obydlí v celých USA. Mesa Verde je nádherné, jen nebýt těch davů turistů. Je to zatím nejvíc zalidněné místo, kde jsme doposavad byli. Ani Grand Canyon nebyl tak hrozný! Po celodenním pobíhaní po pueblech a vyskakování z karavanu jsme unaveni a maximálně rádi, že jsme fakt tento den nejeli na kole.

Medvědi

V Coloradu a Utahu jsme viděli u cesty přejeté medvědy. Jeden byl obrovský, na výšku na zadních by měl určitě dva metry a přes 200 kilo. Ani si nedovedu představit, co to muselo být za náraz a jak auto dopadlo po střetu s tímto teď už nebožtíkem… Jinak jsme tedy ale žádného živého méďu béďu zatím neviděli. Renča po tom ani netouží, já bych si říci ale dal. Medvědi tu ale evidentně jsou! O pár týdnů později nocujeme vysoko v horách téměř ve 3000 m. Stan máme postavený, vaříme večeři a chystáme se spát. Nedaleko nás jsou další kempaři „na divoko“ a jeden přichází na návštěvu. Dozvídám se, že máme být opatrní, neboť ráno kousek od našeho místa prý viděl dva medvědy. O jéééé…. říkám si. Tak tohle nesmím Renči říct. Tajemství si nechávám pro sebe. Renča by se jinak nevyspala. Mně se ale dobře nespí…. Ráno jdu s pravdou ven a Renča má sto chutí mě zpohlavkovat! Ale já jí to přece neřekl jen a jen pro její dobro J

Noční děs a hrůza

Stavíme stan v otevřené krajině uprostřed ničeho. V noci přichází bouřka. Ale jaká! Blesky lítají kolem nás v bezprostřední blízkosti jeden za druhým. Hromy rámusí, že se vzájemně neslyšíme. Prší. Jsme přímo v epicentru toho dění! Máme strach. Zažil jsem už hodně bouřek ve stanu v horách, ale tohle je extrém. Srdce nám buší oběma na maximum. Nepamatuji se, že bych se někdy bál. Tady ale fakt jo. Přiznávám! Přemýšlíme, zda zůstat ve stanu nebo utéci na nedalekou farmu. Ani jedno řešení nám nepřipadá správné. Nakonec zůstáváme a bouřka ustupuje. Přežili jsme!

U mormonů na návštěvě

V Monticello nás oslovuje jeden pán a nabízí nám nocleh u něj doma. Protože jsme unavení z ustrašené bouřkové noci, nabídku přijímáme. Rodina je členem náboženské sekty mormonů. Pro nás první setkání s těmito lidmi, na které se mnoho Američanů divá divně. Naši hostitelé jsou ale strašně moc fajn, kamarádští a pohostinní. Navečer nás berou ještě na výlet na horu podobnou jako beskydský Ondřejník. Vlastně i Monticello je jako Frýdlant nad Ostravicí a celé okolí podobné Frýdlanstku. Jaká to náhoda.

Slick Rock Bike Trail

Opuštěním Monticella pokračujeme do Moabu a krajina se rapidně mění. Zeleně ubývá a začíná vyprahlá skalnatá polopoušť. V komerčním a outdoorovém městečku Moab máme v plánu strávit pár dní a projet si mimo jiné legendární a nejstarší značenou bikerskou stezku na světě Slick Rock Bike Trail. A že se jedná o trail trailů se přesvědčujeme hned na malém tréninkovém okruhu. Tahle MTB stezka vede ve skalní oblasti nad Moabem výhradně jen po pískovcových skalách a balvanech. Extrémně prudké sjezdíky střídají náročné výjezdy, kdy se kolo staví na zadní a vy supíte z plných plic. Občas nějaké ty skoky, schody atd. Vše v přírodním terénu, vše pouze na skále. Je to chuťovka pro opravdové bikery. Renča toho má po hodině dost, odhazuje kolo a vydává se na trať pěšky jako fotograf a kameraman mého blbnutí a klukovských radovánek. Aby toho nebylo málo, volím si ještě ten těžší směr hlavního okruhu, tedy proti směru hodinových ručiček. Je to parádička, ale chce to fakt mít natrénováno a nebát se. Maximálně si to užívám a každému bikerovi vřele doporučuji.

Arches – oblouky, oblouky,  oblouky…

Tento národní park nás přitahuje asi nejvíc. Ale ne zase tak moc, abychom téměř 35 km do kopce vyšlápli lehce. Byla to pěkná fuška a v pěkném vedru. Je zase přes 40 stupňů. Coloradské přijatelné teploty jsou fuč. Jsme už totiž pár dní zase v Utahu! V Arches trávíme tři dny a absolvujeme všechny pěší traily, co tam jsou. Nejvíce nás uchvátil výšlap k oblouku zvanému Delicate Arch. Vidět tento oblouk z blízka za odpoledního a večerního slunce, to považujeme za jeden z nejúchvatnějších zážitků z celé cesty. To nelze popsat. Fotky snad něco naznačí, ale to se jinak musí vidět na vlastní oči. Zajímavý trail vede také v nejsevernější části parku v místě Devils Garden, kde je mimo jiné i nejdelší oblouk světa Landscape Arch a samozřejmě plno dalších oblouků, skalních oken a mostů. Poslední den v Arches už děláme jen malé procházky a začínáme se vracet. Je zabíjející vedro. Když už téměř jsme venku z parku u infocentra, zastavuje nás rangerka v jeepu a ptá se, zda jsme OK. Prý dostala hlášení, že nám má jet na pomoc. Nějací turisté volali nouzovou linku, že jsme údajně v nesnázích. To jsme sice nebyli, ale krutě nepříjemně se fakt jelo. Teď už jsme ale u vody…poléváme se, chladíme se a rangerka se jen usmívá.

Nocleh na letišti

Když frčíme kolem moabského letiště, začíná pořádná vichřice. Kromě toho je vedro a nedá se jet. Čekáme celé odpoledne. Když to vypadá večer už OK, vyrážíme dál. Jenže osud tomu nechtěl, píchli jsme hned po 500 m a vracíme se zpět. Opravujeme kolo a piloti nám znova nabízejí, že můžeme kempovat na letišti. A tak tedy na podruhé jejich nabídku přijímáme. Navíc to bude novinka, neboť už jsem spal asi všude – v přístavu, na vlakáči, na autobusáku, na fotbalovém hřišti, ale na letišti fakt ještě ne… .

156 km za den aneb jak se jezdí v noci

Jednoho rána to šlape dobře a už před obědem máme 60 km. Přichází poledne, teploty extrémně stoupají a ty nás uvězňují uprostřed pouště v zelené oáze Green River. Jsme tam až do neskutečných sedmi hodin večer a furt je teplo. Ale konečně vyrážíme a Renča má nápad šlapat v noci. Nejdříve jsem proti, ale pak si říkám, proč ne, ať si to Renča zkusí. Nakonec šlapeme celou noc a po celkových 156 km dorážíme do Hanksville, kde na 2,5 hodiny, než se rozední a oteplí, usínáme ve stanu. V noci se jelo dobře, a protože to byla nudná krajina údajně, tak jsme ani o nic nepřišli. A … Renča si udělala rekord, našlapala rekordních 156 km. Šikulka!!! Jo a málem bych zapomněl…v tu noc jsme museli ještě několikrát lepit duše, neboť fleky nedržely. A i když jsme kombinovali různá lepidla a různé fleky, nic nefungovalo. Jako na potvoru. Tak jsem nakonec dal novou duši a bylo vyřešeno. Doteď si ale lámu hlavu, co se tehdy dělo?!

Není motel jako motel!

Unaveni po náročné noční jízdě, k tomu další extrémní teploty kolem 45 stupňů, tak to nás nutí zastavit v osadě Caineville u jednoho rádoby kempo-motelu. Už první pohled není přesvědčivý, ale únava velí zůstat. Kemp je za 8,- USD a pokojík za 35,-. Obojí super levné, ale… Nakonec Renča upadá do postele, která je snad jedinou čistou věcí v pokoji. Mastný a flekatý koberec plný písku, prachu, chlupů atd. Koupelna před rozpadnutím se, záchod drsně dlouho nemytý, zlomené křeslo, vše zašlé a jemný zápach všude jako bonus k tomu. Jsme ale fakt KO a požadovaný odpočinek je nadevše. Nakonec za ten „zabordelený“ motel platíme 25,-USD a je nám úplně jedno, jak to tam vypadá. Hlavně že postel je jakžtakž a my můžeme odpočívat. Nebudete věřit, Renča spí téměř dva dny v kuse v tom „luxusním“ motelu. Jsme tam tedy nakonec noci dvě!

Capitol Reef a Fruita

Národní park Capitol Reef zůstává v pozadí a mimo hlavní zájem turistů. My jsme si ho ale zamilovali. Hlavně průjezd po klikatící se silnici kolem řeky skrz celý park z východu na západ je nezapomenutelný. Všude kolem nádherné skály různých barev od červené, šedé, oranžové, přes žlutou až po bílou. Podnikli jsme tady i několik pěších výletů a vše stálo za to. Jedinečný je také camping v osadičce Fruita, kde se pěstuje plno ovoce jako broskve, jablka, višně, hrušky a při naší návštěvě meruňky. Kdo nocuje v kempu, má právo nasbírat a sníst tolik ovoce, kolik se do něho vejde. Je to v ceně kempovného. Kromě turistů se meruňkami v sadu krmí také divocí jelenci ušatí. Fruita je opravdu jedinečnou oázou uprostřed pustiny.

Do nebeských výšin na kole J

Mezi městečky Torrey a Boulder nás čeká pořádný kopec. Výškové kóty na různých mapách se liší a to od 9200 do 10000 stop. Tak uvidíme. Každopádně si máknem holt. Jednu výhodu to ale mít bude. Bude zase zeleněji, chladněji a tak se hezky pošlape. A opravdu, 38 km stoupání zdoláváme celkem snadno a na vrcholu se fotíme u cedule s kótou 9600 feet (2926 m)! Zatím rekordní výškový bod naší cykloexpedice kořeníme noclehem kousek od cedule! A tady právě měli být ti medvědi. (viz zmínka výše).

Kolibříci

Už mnoho týdnů vídáváme pravidelně kolibříky. Tihle neskutečně mrňaví ptáčci, kteří kmitají křídly mnohokrát za sekundu jsou strašně krásní. Vyskytují se i vysoko v horách. Viděli jsme je i v 2700m! Američani je mají rádi a u svých obydlí jím dávají speciální krmítka, kde kolibříci pak nasávají speciální sladkou tekutinu. Což jinak dělají běžně z květů stromů i květin.

Grand Staircase-Escalante National Monument

Této megarozlehlé přírodní památky jsme se již dotkli asi měsíc zpátky kousek od Page a Lake Powell, tedy z jihu. Teď jsme pro změnu na severu a projíždíme touto krajinou mezi městy Boulder a Escalante. Cesta vede po úzkém hřebínku s výhledy na obě strany a pak najednou prudce klesá do bílo-oranžového kaňonu. Fantastická trasa na kole. Jedinečné výhledy. Jsme jak v ráji. Jenže pak zase musíme zpět na hřeben, což znamená zdolat kopec v rozpáleném popoledni. Jojo, nikdy není žádná euforie zadarmo, tedy ani při cyklocestování!

Tropic – neplánovaně v pohodlné postýlce

Tuhle vesničku jsme měli jen projet a dorazit do NP Bryce Canyon. Ale kvůli bouřkám jsme se zdrželi a tak zde začínáme stavět stan. Najednou od asi 200m vzdáleného motýlku přijíždí pán na čtyřkolce s tím, že má o nás strach. Proč? Údajně tam na tom pozemku jsou chřestýši, a že prý se máme přesunout k jeho motelu, kde můžeme stanovat. Tak tedy přejíždíme, a když jsme před motýlkem, najednou dostáváme do ruky klíče od pokoje a k tomu pozvání druhý den na snídani. Nevěříme svým očím ani uším. A tak se znova ujišťuji, zda jsem vše pochopil správně. Jojo, pochopil, jdeme se ubytovat a pán nám ještě velmi vřele přeje good night! A tak neplánovaně spinkáme v krásném stylovém a čistém motýlku, který je úplným opakem toho děsivého zařízení z Caineville. Druhý den ráno baštíme výbornou smaženici s anglickou slaninou a ochutnáváme lokální domácí marmeládu z ovoce „bullberry“. Co to ale znamená v překladu do češtiny, tak to se zjistit nepodařilo.

Kudy dále?

Z Tropicu už je to pak co by kamenem dohodil do národního parku Bryce Canyon, asi jednoho z nejlepších parků celých USA. Odtud pošlapeme Červeným kaňonem s Renčou k zubaři do Panguitch a dále do Zionu a Las Vegas. To vše tedy příště.

Další detaily z naší cyklocesty, jako např. zvukové reportáže, fotografie atd. naleznete na stránkách www.cyklocestovani.cz

I přes širokou škálu standardního vybavení je stále ještě obrovský prostor, jak si jej vylepšit. Josef se rozhodl pro radikální řez a Sram Dual Drive vyměnil za čtrnácti rychlostní německou převodovku Rohloff a v předním kole se objevilo dynamo SON určené právě pro úzké vidlice skládacích kol. O Rohloffu se snad ani nemá smysl se zmiňovat. Jeho kvalita, technická dokonalost a přímo neuvěřitelná škála převodů je poměrně dobře známá. Dynama SON jsou také z Německa a patří do stejné kvalitativní sorty, jako Rohloff. Pokud jezdíte s vypnutým světlem, jízda se téměř nezpomalí a rozdíl proti klasickému náboji v podstatě nepoznáte. Když světlo zapnete, jste na tom stejně. Odpor je prostě minimální a ani v nejmenším nepřipomíná klasická přítlačná dynama a všechny své nábojové kolegy přemyšuje o třídu.

Na přední vydlici se navíc objevilo LED diodové světlo SON Edelux, které prostě kolu sedí. Zvláště ve spojení s dynamem SON.

Na fotkách jde vidět i úprava, kterou si Josef udělal sám, a která posunula zadní svetlo dále pod nosič, takže už není v žádném ohrožení. Ve standardní pozici úplně na konci nosiče totiž trošku hrozí jeho poškození při špatné manipluaci s kolem.

Oproti obrázkům se navíc změnily ještě kliky, které byly v kombinaci s Rohloffem příliš „pomalé“ a kolo dostalo jednoplacku Sturmey Archer s oboustranným krytem řetězu a 54 zuby. Prostě mega-pila.

Jednoduše kolečko jako z cestopisu „Jak jsem jel kolem světa“.

Tradiční helmy jsou většinou nevzhledné a nemoderní. Dánská společnost YAKKAY přichází s novinkou, která by měla tento problém jednou pro vždy vyřešit. Smart One je nový typ přilby, která může díky jednoduchému nápadu měnit svůj vzhled a přizpůsobovat se náladě jezdce. Helma se tak může stát zajímavým doplňkem vašeho outfitu, může vypadat jako klobouk, kšiltovka i jako obyčejná čepice.

K dispozici jsou čtyři různé druhy čepic a kšiltů v nejrůznějších barvách a materiálech – viz následující obrázek. Všechny ochrání vaši hlavu před deštěm a zároveň splňují všechny bezpečnostní normy. V současné době jsou k dostání v Dánsku a Německu za cenu 120 dolarů.

Více viz http://www.gizmag.com/yakkay-smart-helmets/9815/

Ve Vídni opravdu nebudete mít sebemenší problém s dopravou na kole. Většina hlavních pěších tahů se ubírá souběžně s cyklostezkou, na které nemají chodci co dělat. Na kole lze projet celé centrum, které objímá malý městský okruh, tzv. Ringstrasse. Na něm se pod alejemi nachází i široká cyklostezka, ze které můžete vyjíždět do různých směrů dále od centra a navštívit třeba zámek Schönbrunn nebo letohrádek Belvedere. Nejskvělejší na Vídni je však systém půjčování městských kol.

Stanoviště CityBike Vienna

Na desítkách míst v širším centru můžete vidět dlouhé železné stojany s ukotvenými typickými městskými koly, polepenými pestrobarevnými reklamními samolepkami. Nízký těžký rám, košík na předních řidítkách a brzdění šlápnutím vzad. V blízkosti nejspíš také spatříte přístroj připomínající telefonní budku s nápisem „CityBike Vienna“, díky kterému si jedno ze stylových kol můžete vypůjčit. Postačí vám k tomu pouze vaše kreditní karta nebo nabitá CityBike karta, avšak nezapomínejte, že na jednu kartu lze vypůjčit pouze jedno kolo. Registraci provedete po vložení karty dle pokynů přístroje, avšak lze to udělat i z pohodlí domova na této stránce. Po registraci zvolíte stanoviště, u kterého se momentálně nacházíte, a vložíte číslo některého ze stojanů, u kterého se nachází vámi zvolený bicykl. Poté se automaticky odemkne zámek a vy můžete šlápnout do pedálů a poznávat Vídeň. První hodina ježdění je zdarma, za další zaplatíte 1 euro, za třetí 2 eura a čtvrtá a každá další započatá hodina stojí 4 eura. Kolo můžete mít vypůjčené až 120 hodin, ale rozhodně ho nezapomeňte vrátit. Po uplynutí 120 hodin vám pak totiž při vracení bude účtována pokuta 600 euro!

Jakmile budete mít doježděno, kolo lze opět odložit u jakéhokoli CityBike stanoviště ve městě. Jejich plánek se nachází v košících většiny kol, avšak při jízdě po cyklostezce na ně budete pravděpodobně narážet neustále. Doporučujeme začít ze stanice u MuseumsQuartier, kdy se na jednu stranu můžete vydat po oblíbené nákupní tepně Mariahilfer Strasse a na druhou stranu směrem k historickému centru Vídně nebo ke kanálům Dunaje. Navíc MQ je oblíbeným centrem mladých lidí, kteří zde celoročně a v jakoukoli denní dobu posedávají na slavných barevných Enzi sedačkách. K tomuto stanovišti vás z autobusového nádraží Praterstern doveze metro U2, ze kterého vystoupíte na zastávce Volkstheater a dáte se dvakrát po sobě doprava. Kompletní informace o vídeňských CityBikes v němčině a angličtině naleznete zde. 

Známé MQ se žlutými Enzi v pozadí. Letos zde leží i nové Etzo ve čtyřech pestrých barvách

Podrobný plán stanovišť Vienna City Bike

Délka trasy by měla činit 6 800 kilometrů a má vzniknout pod názvem Eurovelo 13, jakožto součást evropských cyklistických stezek. Iniciátorem myšlenky vzniku Stezky železné opony je europoslanec za Stranu zelených Michael Cramer. Trasa by měla symbolizovat nejen pohnutou historii Evropy, ale měla by být i ekonomickým přínosem pro jednotlivé regiony.

Do projektu se zapojilo celkem 8 evropských zemí. Kromě České republiky a Slovenska také Německo, Rakousko, Maďarsko, Slovinsko, Bulharsko a Chorvatsko. Na českém území by měla mít trasa vedoucí z Aše do Mikulova téměř 600 kilometrů. Cesta pro cyklisty by měla procházet velkou částí tzv. Zeleného pásu Evropy. Cestovatelé tak budou moci spatřit množství národních parků a dalších přírodních území.

Více informací by se mělo brzy objevit na právě vznikajícím portálu www.greenways.cz

Část stezky povede kolem Vojenské pozorovatelny v Broumově

Kudy vedly dráty dělící východ a západ?

Prostě nádherné kousky.

Stránky Kary Ginther najdete zde.

Stezka spadající pod evropskou síť cyklotras pod názvem Euro Velo 9 začíná v polském Gdaňsku, odkud pokračuje přes celé území Polska přes Českou republiku, Rakousko a část Slovinska až do chorvatského přímořského letoviska Pula. Známý je především její prostřední úsek vedoucí z Brna do Vídně. Odvážnějším cyklistům pak cesta nabízí podívanou po krásách celé střední Evropy.

Polská část trasy se vyznačuje nenáročným rovinatým terénem. Největšími městy na této trase jsou Gdaňsk a Wroclaw (česky Vratislav). Obě města jsou známá pro svou bohatou historii i množství architektonických památek, kterých zde najdete více než v jiných částech Polska. První ze zmiňovaných měst tvoří hlavní přístavní místo celého Polska a kromě tradiční lodní dopravy se pyšní i stále přetrvávajícím obchodem s jantarem. Oproti tomu Vratislav nabízí vedle tradičních historických skvostů i modernější stavby, například Multimediální fontánu, která je silným turistickým magnetem.

Multimediální fontána ve Vratislavi

Náročnější cyklistický terén začíná po přejetí hranic České republiky. Rovinaté pláně jsou nahrazeny hornatou oblastí, která pokračuje až k Istrijskému poloostrovu a její hlavní dominantě, městu Pula. Cestou se nezapomeňte zastavit v Brně, Vídni a Lublani, hrdými zástupci jednotlivých kultur a států.

Stezka je značena jako Euro Velo 9. Na fotografii Gdaňsk, Polsko

Podél celé cyklostezky se setkáte s ubytovacími i stravovacími zařízeními, jejichž kvalita a cena se mění v souvislosti s konkrétními zeměmi. Nejkvalitnější, ale zároveň nejdražší služby naleznete na území Rakouska, v ostatních státech se připravte na podobné vybavení a ceny jako u nás (snad s výjimkou přímořské oblasti na chorvatském území).

Výhodou je, že jak do Gdaňsku, tak z Puly, bez problémů seženete vlakové i autobusové spoje, které vás dopraví tam i zpět. A co více, trasa prochází skrze Českou republiku, takže můžete ušetřit za dopravu a vybrat si severní či jižní část Jantarové stezky, ze které na vás dýchne nejen historie, ale i zlatý odlesk jantaru.

Více informací o stezkách Euro Velo naleznete na www.ecf.com.

Jantar v sobě skrývá tisíciletou historii

Trasa Jantarové stezky vede napříč Evropou od severu na jih

Veletrh, jehož se každoročně účastní cca 200 vystavovatelů z celého světa, má i letos co nabídnout. Největší novinkou letošního ročníku bude Outdoor test biking, tedy možnost otestovat si jízdní kola v terénu v blízkosti výstaviště.

K posílení obchodního významu veletrhu jsou také nově připraveny dva obchodní dny, které budou vyhrazeny pouze pro registrované odborníky. Těmito dny budou čtvrtek a pátek.

Čtyřlístek veletrhů věnujících se sportu, aktivnímu způsobu života a volno časovým aktivitám patří mezi návštěvnicky velmi atraktivní. Z celkového počtu 57 166 návštěvníků v roce 2009 jich téměř 41 % přišlo primárně na veletrh Bike Brno.

Aktuální informace o veletrhu a seznam vystavovatelů naleznete na www.bvv.cz/bikebrno.