Smyslem AZUB Tour je přiblížit možnosti alternativní cyklistiky co nejširší skupině lidí – ať už aktivním cyklistům, pěším turistům či jinak nadšeným vyznavačům outdoorových aktivit. AZUB bere s sebou na tour nejen svoje lehokola, s nimiž slaví úspěch převážně v zahraničí, ale i stále oblíbenější skládací kola, cyklistické vybavení pro děti, nákladní vozíky i tolik populární elektrokola. Nebude chybět ani lehokolový tandem, který se představí na každém místě konání AZUB Tour, ani velmi oblíbené lehotříkolky.

Všechno vybavení si bude možné nejen prohlédnout, ale i zapůjčit a na vlastní kůži pod dohledem zkušených odborníků i vyzkoušet. Vzhledem ke svému širokému portfoliu AZUB s sebou na tour nepoveze úplně všechny modely jednotlivých produktů. Pokud byste si rádi prohlédli a vyzkoušeli nějaký konkrétní model kola či jiný produkt, napište předem svůj požadavek na e-mail azub@azub.cz.

Zastávky AZUB Tour 2012:

• 19. – 20. května 2012, Pardubice, Lanové centrum Cihelna, http://lanovecentrum-pardubice.cz
• 26. – 27. května 2012, Plzeň, lokalita Kamenný rybník
• 9. června 2012, Pelhřimov, Festival Pelhřimov – město rekordů, www.dobryden.cz/festival-pelhrimov-mesto-rekordu/2012-3/arena-jednokolek
• 17. června 2012, Loděnice Děhylov u Ostravy, www.lodenice.com
• 21. – 22. července 2012, Česká Kanada, Cyclocamp pod Landštejnem, www.cyklocamp.cz

Aktuální informace o AZUB Tour 2012 najdete na webu www.azub.cz v sekci Novinky.

Vysvětlení zkratky BBS:

Brno … znáte všeci

Brevet … je dálková jízda více cyklistů bez podpory (žádné doprovodné vozy) s nutností
projet znamé i skryté kontroly na dané trati v daném čase, minimalní délka jízdy je 200km.

Více viz keywords velocio, randonneuring, randonneur, audax, brevet, diagonale, fleche a
např. http://en.wikipedia.org/wiki/Randonneuring, www.audax-club-parisien.com

Series … /of brevets/, série brevet jízd zpravidla 200, 300, 400, 600, 1200km.
Kratší jízdyvětšinou slouží ke kvalifikaci na delší, pokud je splnen časový limit.Kluci plánují letos uspořádat jak 200km berevt, který už se konal, tak i 300 km a 400km. Časem se pravděpodobně dostane i na delší vzdálenosti a vše by mělo vyvrcholit za čtyři roky účastí některých odvážných jedinců na legendárním Paris-Brest-Paris.

Sumář prvního výjezdu je zde:

Tři země – jeden den

Trasa: Brno-Sekule-Hohenau-Brno

Datum: sobota 24.3.2012

Vzdálenost: 200km

Limit: 13.5h

Start: sobota 8:00

Cíl: sobota 21:30

Detailní trasa:

Brno, Rajhradice, Opatovice, Židlochovice, Velké Němčice, Hustopeče, Podivín, Tvrdonice
/CP/, Lanzhot, Kuty SK, Sekule SK, Hohenau an der March AT /CP/, Rabensburg AT, Reinthal AT /CP/, Postorna CZ, Lednice, Bulhary, Dolni Vestonice /CP/, Strachotin, Pouzdrany, Vranovice, Zabcice, Zidlochovice, Opatovice, Rajradice, Brno
Detailně mapa zde: http://www.bikemap.net/route/1383179

/CP/ = check point

Jak počasí tak i brevet se evidentně všem čtyřem účastníkům vydařil. Dokumentují to alespoň částečně fotografie, které se objevily na fejsbúkovém profilu jednoho z nich.

První větší pauza zhruba v poledne v Tvrdonicích.

Těsně po přejetí hranic na Slovensko.

Druhý checkpoint – most SK/AT

Třetí checkpoint – Reinthal

Parádní výhledy před západem slunce.

Čtvrtý checkpoint – hráz novomlýnských nádrží.

Rozhovor byl uveřejněn v roce 2008 v časopise Cykloturistika v rubrice „Z jiného pohledu“.

Jak ses dostal k tak velké skupině „jednokolkařů“?
Byl jsem pozván přímo organizátorem. Napsal mi e-mail s tím, že ve skupině jsou jak lidi používající jednokolky s velkým kolem, tak i jedinci, kteří mají dvourychlostní systém ode mě a ať si to tedy zkusím s nimi. Byla to moje první dlouhá cesta a musel jsem hodně poctivě a tvrdě trénovat, než jsem odletěl do Laosu. Čekaly nás totiž stokilometrové denní přejezdy a předpokládalo se, že některé dny budou ještě daleko delší. Pro mě to byla obrovská výzva zkusit co na jednokolce dokážu a také opravdu porovnat můj systém s běžným.

Kolik jezdců bylo ve skupině?
Dvacet.

A jejich složení?
Nejmladším účastníkem byl Nick, který ještě chodil na základní školu, a který denodenně překvapoval svou vytrvalostí a jistotou s jakou jel. Na druhé straně nejstarším byl šedesátiletý John. Oba z Austrálie. Dále jsme tam byli lidé z Evropy, USA, Nového Zélandu a dokonce jeden jezdec z Indie. Cesty se také účastnil Nathan Hoover a jeho rodina. Nathan je ve světě jednokolek hodně známý a spolu s Krisem Holmem už natočili nejedno dobrodružné video a projeli nejednu zemi světa. Jednoduše to byla pěkně pestrá skupina lidí a hlavně kamarádů.

Přejděme tedy k samotné cestě. Proč zrovna Laos? Nebáli jste se příliš drsných podmínek?
Myslím, že to byl nápad Kena Looi, který se o nás celou dobu staral. Znal chlapíka z Austrálie, který má jihovýchodní Asii jako svůj druhý domov a často tam provádí skupinky turistů. Jason bude připravovat i letošní cestu napříč Vietnamem. Většina jezdců už znala podobné podmínky z jiných expedic, a tak se vědělo, že je to možné. Kdo neznal, musel se dopředu připravit na nejhorší a pořádně potrénovat.

Takže trasu plánoval on.
Ano, Jason zná Laos velmi dobře a dokonce mluví i tamní řečí. Navíc jsme s sebou měli i jednoho místního průvodce, který nám domlouval ubytování a stravu. Laos je jednou z posledních zemí v této části světa, kde je ještě velmi malý provoz. Lidé jsou tam přátelští. Počasí alespoň na jaře krásné a tamní příroda se jen těžce popisuje. Myslím, že Laos byla opravdu dobrá volba.

Předpokládám, že domorodci byli pořádně překvapeni, když jim mezi chalupami projelo dvacet jednokolek.
V Laosu je dokonce i jezdec na běžném kole zázrakem, ne tak někdo, kdo jede na jednom jedinném kole. Nejdříve lidé zaraženě zírali, pak byli naprosto překvapeni, pak se začali smát, pak brečet a posléze za námi běžela polovina vesnice vedena hordou dětí. Všichni křičeli a mávali na nás, ale vždycky jen přátelsky. Nikdy jsme nezaznamenali žádný projev agrese, jak bývá někdy slyšet, že lidé třeba hází kameny. To vůbec.

Z části jste jeli po hlavních trasách, ale většinu po vedlejších silničkách. Jak velký to byl rozdíl?
Hlavní trasa z Luang Prabang do Vientiangu, ačkoliv je jedním z nejvýznamnějších laoských tahů, má jen velmi malý provoz. Většinou potkáte jedno auto tak za deset až patnáct minut. Člověk jen   poslouchá zpívající ptáky a zvuk pneumatiky odvalující se po rozpáleném asfaltu. Nejvetší problém byl, že těžké náklaďáky za sebou nechávali oblaka černých výfukových plynů a jejich rychlost v kopcích nebyla o moc větší než ta naše…

Kolik kilometrů jste tedy nakonec ujeli?
Zhruba 520 kilometrů.

Jen těžce je možné si představit jízdu na jednokolce s brašnami. Měli jste nějaké doprovodné auto? Je vůbec možné jet na jednokolce úplně bez podpory?
Nevím o nikom, kdo by jezdil dlouhé cesty na jednokolce s brašnami, či nějakým velkým batohem. My jsme měli dvě auta, která nám dělala podporu. Každý den jsme měli plán s vyznačenými přestávkami, na kterých vždy čekalo jedno z nich s jídlem a vodou. Za námi pak jelo druhé auto s našimi věcmi a když někomu došly síly, mohl se s ním svézt.

Poněkud tradiční otázka. Nejhorší a nejlepší moment celé cesty?
Těch nejlepších bylo více. Od dvoudenní cesty lodí po Mekongu, přes úžasné scenérie při přejezdu laoských hor, až po upřímné kamarádství všech jezdců. Vůbec nezáleželo na tom, zda jste z těch rychlých, a nebo se vlečete někde na chvostu. A nejhorší zážitek? Měli jsme pár těžkých dní. Během nejdelšího jednodenního přejezdu jsme zvládli etapu dlouhou 150 km. Večer nás pak všechny pořádně bolela záda. Ale jinak?! Jinak to bylo to největší a nejkrásnější dobrodružství mého života.

Na některých obrázcích je možné vidět, že jste měli na jednokolkách dokonce i brzdy. Je možné je používat pro náhlé brždění, nebo je nutné se na brždění připravit? Přeci jen to nebude asi tak jednoduché.
Většina jezdců měla brzdy. Ty se absolutně nedají použít na rychlé zastavení, ale jejich využítí je právě v dlouhých sjezdech. Bez nich totiž musíte všechno ubrzdit pouze silou svých noh, takže ani zkopce si neodpočinete. Brzdy se však dají nastavit na konstantní sílu a sjezd je pak daleko pohodlnější. Další možností je, že zvednete nohy z pedálů a dobržďujete pak podrážkou přímo o plášť. To už je však vyšší škola jízdy na jednokolce.

Jaké jsou specifika jízdy na jednokolce na dlouhé vzdálenosti?
Myslím, že nejdůležitější při dlouhých jízdách je posez. Je třeba najít to nejvhodnější sedlo. Ne vždy to však znamená to nejměkčí. Klíčovým bodem je, že není možno tak lehce měnit pozice a těch způsobů, jak se posadit není zdaleka tolik, jako na normálním kole. Z tohoto pohledu je řidítko skvělým pomocníkem.

A nějaká doporučení pro jezdce, kteří už na jednokolce jezdí, ale ne na dlouhé cesty.
Je to jako s učením se jízdy na jednokolce. Můžete přečíst desítky knížek a dostat spoustu doporučení od vašich kamarádů. Nakonec jste to však vždy jen vy sami, kdo to musí zkusit. Mé doporučení tedy zní: Jezdit, jezdit, jezdit …. a jezdit. A jezdit co možná nejvíce uvolněně. Po čase vám jízda na delší a delší vzdálenosti bude přinášet stále větší a větší potěšení.

Děkuji za rozhovor. Honza Galla

Florian Schlumpf

narozen: 1955 ve Švýcarsku

vzdělání: Nejprve studoval sochařství na Škole užitného umění v Lucernu. Po dvouleté cestě Jižní Amerikou na motorce, kterou si sám postavil, začal studovat strojní fakultu, na které promoval v roce 1988. Záhy poté založil svou vlastní firmu, která se zabývá vývojem a výrobou vícerychlostních šlapacích středů a jednokolek, ale také vodních pump, které nepotřebují pohon.

Koníčky: Za největšího koníčka považuje svou vlastní práci. Tu a tam si rád zahraje na akordeon.

Více informací a videa na:
www.schlumpf.ch

www.nhoover.com

Pokud pochybujete o tom, že je možné přetrhnout na horském kole řetěz, věřte, že to možné je.  Dokonce se jedná o poměrně častý defekt, což může potvrdit nejeden závodník. Snýtovat či opravit poškozený řetěz není obvykle nijak složité, ale jako u mnoha jiných zdánlivě prostých věcí, i zde je potřeba znát několik fíglů.

• Začneme tedy správnou péčí o řetěz kola, díky které výrazně prodloužíme životnost nejen řetězu, ale i dalších součástek.
• Ukážeme si, jak řetěz roznýtovat a jak jej zase spojit dohromady. Účastníci si tyto úkony důkladně vyzkouší. Hodit se bude i komentář k různým druhům nýtovačů.
• Nemusíme za každou cenu nýtovat, když existují rychlospojky řetězu. Probereme možné zádrhele spojené s jejich používáním.
• Vysvětlíme, jak si poradit v případě zkroucení anebo ohnutí řetězu, stejně jak rozhýbat tzv. zamrzlý článek.
• Ohnout či dokonce ulomit přehazovačku není v terénu nijak složité. Ukážeme si možnosti oprav a také jak vyrobit singlespeed v situaci, kdy nadále přehazovačka použitelná není.
• Jediná součást kola určená k destrukci je výměnná patka rámu. Jak ji vyměnit, případně srovnat bude posledním oficiálním bodem workshopu.

Program je  opět nabitý a také tentokrát veskrze praktický.

Účastníci si všechna nastavení a úkony pod dohledem instruktorů vyzkouší na vlastním kole.

Termín: 29.3.2012

Místo konání: ISŠA, Křižíkova 15, Brno. Začátek v 18:00 hod.

Přednáší: Jakub Kmínek, školitel kurzu průvodců – část mechanika

Rezervace vstupenek a další informace: www.bikeskola.cz

Dobrý den,
našel jsem na vašich stránkách soutěž s tématikou alternativní cyklistiky. My jsme se ženou koupili skládací kola těsně před svatbou a celou svatební cestu jsme je pilně využívali! (od Šumavy až po Balt). Tak posílám pár záběrů.

Jedna z fotek se týka cyklistiky jen částečně – je to foceno před kostelem v Poličce při probíhající Mši Svaté. U kostela byly zaparkovaná auta, kola a jeden elektrický invalidní vozík )

S pozdravem,
Robert Náhlý

A my děkujeme a zařazujem do soutěže.

My jsme Automatix zkoušeli na skládacím kole Tern Verge duo, jehož hlavní ideou je naprostá cyklo čistota. Tedy kolo bez bovdenů, bez nutnosti jakéhokoliv seřizování, a bez riskování, že v městském šrumci někde něco ulomíte. Dříve jsme tento koncept mohli vidět například u skládačky Dahon Mu uno, která ale měla jen jednu rychlost.

Ale zpět k Automatixu. Funguje na bázi zařazení vyššího stupně při dosažení určité kadence šlapání. V praxi to tedy funguje tak, že se rozjedete a v určité rychlosti, kdy už motáte nohama docela rychle, se zařadí druhý stupeň. Není to nijak nepříjemné, a rozdíl mezi převody není nijak extrémně velký, takže bez problémů pokračujete v jízdě. Když přestanete šlapat, nebo přibrzdíte, automaticky se zařadí na nižší stupeň. Opět nic nepříjemného. Až by se dalo říci, že je to naprosto přirozené.

Stejně tak i protišlapná brzda funguje  jednoduše a bezchybně. Je sice třeba si na ni chvilku zvyknout, zvláště pokud člověk nemá žádnou jinou brzdu, ale pak už to jde snadno a jistě. Musíme ale upozornit na to, že podle vyhlášky je třeba mít na kole namontovány dvě na sobě nezávislé brzdy, a proto najdete v krabici od Tern Verge duo i přední brzdu, kterou si můžete sami domontovat. Kolo pak ztratí trošku ze své čistoty a elegance, zato vy, jakožto jezdec, získáte pocit jistoty a bezpečí

Na závěr je snad třeba říci, že Tern Verge duo se perfektně hodí do rovných, nebo mírně zvlněných terénů a jako ryba ve vodě se cítí hlavně v městském provozu. To samé platí i pro jednorychlostní Link uno, ale dvourychlostní SRAM Automatix dává jízdě větší dynamiku, a jezdci větší pohodlí.

Technické detaily pro samotný Automatix:

rychlosti: 2
poměr převodů: 1:1 a 1:1,37
rozsah převodů: 124%
děr pro špice: 28 nebo 36
dodávané pastorky: 15, 16, 17, 18, 19, 20, 21
hmotnost: 980 g

Za vzniklé komplikace se omlouváme.

Všechno se to bude odehrávat u stánku firmy AZUB BIKE a v přilehlém okolí. Tak neváhejte a přijďe si vyzkoušet, jaké je to, jezdit na kole a přitom ležet, nebo, jak rychle se dá jezdit s pořádným kanadským elektromotorem v zadním kole.

Na veletrhu Město na kole bude i spousta dalších zajímavých věcí, obrovské množství doprovodného programu a vůbec fajn atmosféra veletrhu, který se nebude konat uzavřen v halách, ale pěkně v otevřeném prostředí.

Za fotografii děkujeme serveru BikeRadar.com

Na titulní fotografii můžete vidět naprosto úžasný kousek od japonského stavitele Cherubima, který každý rok na NAHBS září a neblo tomu jinak ani letos. Tento dráhový speciál je opravdu překrásným designovým kouskem a není divu, že dostal nejen cenu prezidenta výstavy, ale i zvítězil v soutěži o nejkrásnější kolo výstavy.

Druhým jeho kouskem byl i tento sliniční skvost s příchutí městského kola postaveného na osmičkovém Shimano Alfine. S tmavě černou barvou krásně kontrastuje medově hnědé sedlo a omotávky/gripy Brooks Slender Grips ve stejném barevném provedení.

Tento single speed s řemenovým pohonem pochází z dílny Roba Englishe a na první pohled je zajímavý svým precizním lakováním. Na druhý pohled je však daleko zajímavější díky letmému uložení předního i zadního kola. Vzhledem k tomu, že Cannondale nazývá svůj systém Lefty a všeobecně se mu u nás říká „leftyna“, zde bychom mohli použít pojmenování „rigtyna“.

Naprosto netradiční, ale velice konstrukčně funkční je i vedení pohonu zvnějšku zadní vidlice.

Na NAHBS lze vidět i spoustu tzv. snowbiků, které jsou u nás známé především díky Honzovi Kopkovi. Toto je dokonce expediční speciál.

Na jiné variantě snowbiku od firmy Black Sheep byla umístěna i hodně netradiční přední vidlice. Za povšimnutí stojí logo firmy v podobě maličké ovečky na boku vidlice.

Stavitelé se nebojí ani kombinace dosti různorodých materiálů. Jako např. zde na kole od firmy Boo Bikes kombinace karbonu a bambusu.

Na závěr přinášíme obrázek, který by snad dokonce mohl vonět dřevem i skrz monitor. Tak krásné může být provedení zadního sedátka a dětských řidítek na nákladním kole.

A zde jsou již zmiňované odkazy na další galerie:

http://www.bikeradar.com/news/article/nahbs-2012-part-1-black-sheep-to-wheel-fanatyk-33328/

http://www.bikeradar.com/news/article/nahbs-2012-day-2-gallery-ahearne-to-hunter-33329/?ns_campaign=Other_br-article-test&ns_mchannel=hl&ns_source=article_type_c_fcsis&ns_linkname=0&ns_fee=0

http://www.bikeradar.com/news/article/nahbs-2012-part-4-baum-to-ti-cycles-33360/?ns_campaign=Other_br-article-test&ns_mchannel=hl&ns_source=article_type_c_fcsis&ns_linkname=0&ns_fee=0

http://urbanvelo.org/nahbs-2012-sacramento-image-dump-2/