elektrokola, skládací elektrokola
skládací kola tern
Jméno:

Cyklobajka (cyklonehoda)

4. 4. 2011

skladaci-kolo-dahon-kral-sumavy

aneb Zevrubná zpráva o jedné příhodě s cyklistickým obsahem, rozborem a závěrečným poučením

V úterý 22.2. v podvečer mě porazilo auto (jel jsem po hlavní na kole a z boku do mě narazilo auto, vyjíždějící z brány podniku), naštěstí jelo velice pomalu, ale zcela mě přehlédlo. Skončil jsem na zemi se zlomenou klíční kostí, břinknul jsem se do hlavy, naštěstí v přilbě – mladá paní za volantem mi nabídla, že mě odveze do nemocnice, s čímž jsem souhlasil (vůbec jsem neuvažoval o tom, abychom raději zavolali sanitku či policii). Ihned mě naložila do auta (kolo nechali na vrátnici firmy) a odvezla do nemocnice, kde mi
udělali rentgen všeho možného (hlava, krk, klíček, žebra). Všechno bylo podle lékařů v pořádku, až na ten klíček (kost bez posunutí, takže pokud se to nehne, tak snad i bez operace). Po dvou hodinách nás propustili, ona mě zavezla domů, cestou se zastavili pro kolo a řešili jsme, co s tím budeme dělat dál – jestli to hlásit na policii, jestli už není pozdě atd. – byla z toho vyděšená víc než já (cestou tam jsme naštěstí nepřejeli další chodce na přechodu, když projela na červenou…).

Hlásit to na policii se mi nechtělo – hlavně v tom okamžiku, kdy se to stalo, kdy ležíte na silnici a je deset pod nulou a děsně to bolí.U vědomí toho, že bych ještě strávil několik hodin čekáním a sepisováním protokolu a taky proto, že se chovala velice vstřícně a byla si vědoma toho, že je to její vina. Navíc jsem ani netušil, co by to spustilo za další proces. Já nemám žádné úrazové pojištění, ona mi říkala, že taky není na nic takového pojištěna. Současně mi dala na sebe kontakt. Na druhou stranu jsem váhal, jestli to mám nechat, jak to je a nedělat nic – stejně tak se chovala i ona. Celou dobu s ní byl její kolega z práce, který mi pomáhal nosit věci, naložil kolo do auta, celou dobu se mnou oba čekali na všechna vyšetření, potom mě zavezli domů, kolo mi dal do garáže, vynesl mi věci k bytu. Cestou mě požádal, abych zvážil hlášení na policii, že by to jeho kolegyni zcela vyřídilo a že určitě nalezneme nějakou společnou cestu k pozdější dohodě. Takže já jsem skoro najisto počítal s tím, že nic nenahlásím.

Druhý den jsem kontaktoval řadu lidí (jeden z nich např. takypřejetý kamarád, druhý známý policista apod.), kteří mě přesvědčili, že to mělo být to první, co jsme měli udělat. Tak jsem zavolal té paní, co mě srazila, abych ji informoval, co jsem se dozvěděl já a chtěl jsem se s ní domluvit, ajk budeme dál postupovat. V jejím hlase jsem cítil velkou změnu, v podstatě jsem mluvil úplně s někým jiným. Mimo jiné mi oznámila, že se poradila s právníkem, takže mi sdělila, že žádná škoda na autě nevznikla, že ona necítí žádnou vinu (asi třikrát), tudíž ona nic dalšího iniciovat nebude, splnila svoji občanskou povinnost, dokonce víc – neboť mě nejen do nemocnice odvezla, ale taky se mnou strávila přes 2 hodiny a poté mě dovezla domů i s kolem). Vlastně to trochu vyznělo tak, že můžu být rád, že nebude hlásit, že jsem ji naboural auto…

Takže to mě utvrdilo, že jsem konečně zavolal na policii a nahlásil jsem to s vysvětlením, proč až teď (neznalost, zima, bolest atd.). Mj. jsem zamlčel, že mě o to žádal její kolega, který to vše absolvoval s námi. Policie za mnou přijela domů, kde jsme sepsali protokol (v podstatě mi nijak nespílali, že to hlásím dodatečně, mé důvody zřejmě byly dostatečné), ale současně mi řekli, že se tím často stává, že jsou potom výpovědi značně zkreslené, protože ihned po nehodě většinou člověk jen pro ostatní) – myslím, že by stálo za to zveřejnit, jaký je správný postup při takové události, aby i ostatní věděli, jak se mají chovat (možná to vědí, na rozdíl ode mne…, ale člověk se chová trošku jinak, když je přímým účastníkem).

Mé hlavní obavy – že budeme čekat na sanitku a policii při mínus deseti – kdybych byl býval věděl, že přijedou v podstatě velice rychle, že policie má auto – luxusní pojízdnou kancelář, vybavenou veškerou technikou, o sanitce nemluvím, neboť jsem s ní nejel, ale to bude to samé. Ve světle výše uvedených skutečností působí trochu směšně až naivně má úporná snaha co nejméně „uškodit“ tomu druhému, nezpůsobit mu zbytečné komplikace – takže nikam nic nehlásit…, nebo dokonce přemýšlet, jak se s tím ta chudinka teď vyrovná a jestli vůbec usne a jestli nedejbože ještě někdy usedne za volant – teď bohužel nepřeháním!!!) Dále jsem se dozvěděl, co je třeba si dále hlídat, zajímavé jsou i termíny – např. pokud pracovní neschopnost přesáhne 17 dnů, tak už se jedná o trestný čin, který řeší soud, do té doby to byl jen přestupek. Veškeré vzniklé škody (na zdraví i na majetku, včetně ušlé mzdy) by potom měly být hrazeny z povinného ručení toho, kdo to zavinil. Další věci možná z toho vyplynou (ale ty se mě v podstatě netýkají, neboť jsem vlastně způsobil dopravní nehodu sám, naštěstí jsem nikomu dalšímu kromě sobě nic nezpůsobil…).

K vybavení kola – moje skládací kolo Dahon je vybaveno předním reflektorem s bílým světlem (napájený dynamem v náboji, takže skoro trvale svítícím), zadním trvale svítícím červeným světlem, dále dvěma vždy blikajícími blikačkami Reelight (přední bílou a zadní červenou, indukční napájení s kondenzátorem), na pravé noze mám vždy reflexní pásku (aby se mi hlavně nenamotala  nohavice na řetěz :), na kole mám nalepeno několik reflexních samolepek. Po určité době, kdy jsem přestal jezdit vždy s přilbou (v horku mě děsivě štve, jinak ji používám), jsem si pořídil přilbu Yakkay ve tvaru holmesovské tweedové čapky, jejíž úder o asfalt mi (naštěstí) dosud zní v uších. Ke střetu došlo těsně před 18 hodinou, kdy už se značně zešeřilo, takže asi ta nejhorší doba z hlediska viditelnosti, na absolutně suché vozovce za mínus 10 stupňů. Kolo udržuji v trvalém pořádku, neboť na něm trávím hodně času a používám ho v podstatě ke své přepravě téměř všude (minimálně ke sportovním účelům), mé průměrné roční přírůstky se pohybují v posledních 10 letech většinou nad hranicí 5000 km, takže se mohu oprávněně počítat ke zkušeným městským cyklistům. Navíc hodně času trávím s touto problematikou např. jako host při jednáních (tč.rozpuštěné) pražské magistrátní komise pro cyklistickou dopravu. Do této události jsem také považoval za úspěch, že se mi podařilo v rámci programu Bezpečné cesty do školy dotáhnout cyklistický pruh od nejbližší cyklotrasy až ke dveřím školy, kde učím. Možná proto i tolik výše uvedených „procedurálních“ osobních chyb, neboť toto bylo poprvé (a uvědomuji si, že mohlo být také naposledy, pro poučené: znal jsem Pupa i Bábika, pro nepoučené: cyklisté, kteří neměli tolik štěstí).

Poznámka pro chlapce z Azubu (dovozci skládaček) – mohou uvádět další výhodu skládacího kola: když vás někdo sejme, tak se nemusíte bát, že by vaše kolo muselo zůstat na místě nehody, lze odvést i autem s minimálním kufrem (je třeba jen být trochu při
smyslech a dát řidičovi krátkou instruktáž, která se hodila i policistce, pořizující fotodokumentaci u mě doma, když si ho ale předtím musela sama složit).

Mojmír Kopečný, cyklista
Praha, 26.2.2011

redakce

KOMENTÁŘE

Honza | 8.4.2011 (13.06) |

Stalo se mi něco podobného loni v červnu, naštěstí s lepším výsledkem. Noční jízda na skládačce od vlaku domů skončila srážkou s vozem vyjíždějícím zprava na hlavní silnici. Paní řidička také naštěstí jela velmi pomalu, já byl celkem pozorný, těsně před srážkou se mi podařilo zvednout pravou nohu a z kola jsem po bočním nárazu seběhl přes přední kapotu vozu a seskočil na silnici. Ozvětlení: čelní silná LEDbaterka + LEDčelovka + bílá blikačka + plno reflexních prvků, bylo to v obci, osvětlení ulice funkční. No prostě můžete dělat cokoli pro svou bezpečnost, ale ono to občas nestačí…

Ale k té nehodě: Kolo zůstalo ležet na silnici, letmou kontrolou se mi zdálo trochu poničené, mně nic nebolelo. Řidička se omlouvala, prý mne přehlédla přes B-sloupek. Ptám se jí, jestli má protokol pojišťovny a jestli ví, jak nehodu řešit. Bohužel neměla a nevěděla. Tak jsem kolo nechal na místě, označil ho ze směrů příjezdu reflexními páskami, ji nechal postavit trojúhelník a vytočil jsem 158.

Nehodovka přijela za asi 10 minut – byla ve městě cca 8 km od nás, nahlásil jsem na dispečink, že nehoda blokuje silnici I. třídy, což a) byla pravda a b) to má pak vyšší prioritu. (Ještě vyšší by měla nehoda s úmrtím nebo zraněním, to naštěstí nebyl můj případ.) A taky jsem jim potvrdil, že záchranku ani hasiče posílat nemusí.

Policisté sepsali svůj protokol, nafotili, nechali nás dýchnout (oba negativ), vyplnili protokol pro pojišťvnu (měli je pro podobné případy k dispozici), paní se vztekem zacálovala asi 2 tisíce pokuty, že prý jsme to mohli vyřešit spolu, dala by mi pár stovek a bylo by to OK. Celé to trvalo necelou hodinu. Pak jsem kolo složil a donesl zbylých 500 metrů domů. Bylo totiž nepojízdné.

Když kolo leželo na silnici, tak to nebylo vidět, ale na obou kolech pořádná osma, mírně naražená vidlice, ohnutý nosič, odřená řídítka, poničená jedna sklopná šlapka, rozbité světlo… No abych to zkrátil – po posouzení likvidátorem pojišťovny a autorizovaným servisem doporučena úplná likvidace kola, protože nemohli garantovat neporušenost tuhosti rámu a výměna všech částí by se finančně nevyplatila.

Mojí výhodou bylo, že už jsem se s autem potkal dřív a celkem jsem věděl, co mám dělat. Nepřišel jsem tak o několik tisíc, kdybych si nechal dát od řidičky pár stovek a pak zjistil, že měsíc staré kolo můžu vyhodit. A přidávám další + skládaček: Velmi snadno se z nich dá seskočit, když na vás míří slepý řidič :-)

Rebeka | 23.6.2011 (20.57) |

Moje zkušenost – měla jsem jedinou kolizi s autem – v cyklistům velice přívětivých Drážďanech. Řidič vjížděl zprava na hlavní silnici, po které jsem jela v červeně vyznačeném cyklopruhu. Byl jasný, slunný den, 10h dopoledne, reflexní prvky jsem na sobě asi neměla. Kolu se nic nestalo, já mírně odřené pohory a bolavou nohu, takže sumasumárum vlastně nic. Co mě ale děsí je moje reakce – já na něj jen nevěřícně zírala, a když jsem zjistila, že jsem provozu schopná a že se mi snad nic vážného nestalo, tak jsem mu jen řekla, že má koukat a jela jsem… Dneska bych už snad jednala jinak – minimálně bych si napsala číslo SPZ, vzala na něj telefon, nebo tak něco… Ale já tehdy nemohla uvěřit, že si mě prostě nevšiml a byla jsem ráda, že jsem živá a zdravá…

Ondřej Bouda | 10.8.2011 (6.58) |

Máte v tom trochu rozpor: „jel jsem po hlavní na kole a z boku do mě narazilo auto, vyjíždějící z brány podniku“ => měl jste přednost a nehoda je chybou řidiče auta. O něco dál ale tvrdíte „neboť jsem vlastně způsobil dopravní nehodu sám“ – jak to?


dva + = 10

Podobné články