elektrokola, skládací elektrokola
skládací kola tern
Jméno:

Recenze vozíku Burley Encore a jeho porovnání s AZUB Jerry

24. 6. 2014

balkan2011_038

Blíží se letní prázdniny, čas hrátek a výletů do blízkého, či vzdáleného okolí. Ti z vás, kteří mají rádi cyklistiku, ale mají doma i jednoho či více opravdu malých „špuntů“, možná právě teď řeší dilema, který cyklo vozík pro děti vybrat. Který bude dobře sloužit dlouhá léta, přežije jedno, lépe i dvě děti a ještě se případně za nějakou cenu prodá. Možná vybíráte ten, který bude bezpečný, pohodlný, a také třeba odpružený. A jste zvědavi na tipy a triky, které použili někteří z těch, kteří už s vozíkem mají odježděno. 

Proto vám přinášíme jakýsi test, resp. soupis spousty zkušeností manželů Hroudových, kteří jsou v tomto směru v ČR snad ti nejpovolanější. Nejenže mají s dětským vozíkem najeté „nechutné“ počty kilometrů, ale mají zkušenosti se dvěma z nich. Prvním byl AZUB Jerry, druhým pak Burley Encore. Výsledky jejich „testu“ jsou tu a tam trošku odstrašující, ale je třeba si uvědomit, že oni vozíky používají na hraně, a často možná až za onou příslovečnou hranou, použitelnosti. S takovým využitím těžko v AZUBu či Burley počítali, a předpokládádme, že ani vy nebudete jezdit v takovývh podmínkách. Přesto je zajímavé si přečíst, jak využití dětských vozíků za kola vidí oni. 

Vozík Burley jsme si vybrali jako nástupce vozíku Jerry z toho důvodu, že jsme v něm vozili dvě děti, které, když seděly vedle sebe, měly ve spodní (černé gumové) části málo místa na nohy (na délku). V té době jsme měli s Jerrym najeto více než 8 tisíc kilometrů a klidně bychom najeli i další kilometry, jen byl problém se těmi nohami.  A také jsme chtěli vozík s větší deklarovanou nosností (děti rostly). Jerryho jsme ale prodali příbuzným a jezdí dál.
Vozík Burley Encore jsme koupili hlavně z důvodu barvy. Ne že by nám tolik záleželo na designu, ale byl to v té době jediný vozík v reflexní žluté barvě, tudíž dobře viditelné. Jezdíme hlavně u nás a na jihu a východě Evropy, kde nejsou žádné cyklostezky a žluté vozíky jsou dobře viditelné na vzdálenost stovek metrů, což považuji za jeden z nejdůležitějších parametrů (daleko důležitější, než nějaké odpružení a podobné zbytečnosti).

Vozík jsme u Vás kupovali v roce 2011 z finančních důvodů bazarový  a v látce byla malá dírečka. Vozík se nám na první pohled zdál pěkný (např. kouřová „skla“), jen se nám zdála u Jerryho kvalitnější (pevnější) použitá látka. Ale vzhledem k tomu, že se dírečka za ty tři roky ježdění vůbec nezvětšila, a ani nepřibyla žádná další, jde asi také o kvalitní materiál. Ukázalo se, že je plachta, podobně jako u Jerryho, nepromokavá. Odolala i při celodenní jízdě v dešti.

S vozíkem jsme MIMO JINÉ byli v roce 2011 na 3490 km dlouhé cestě po Balkáně : http://www.epastorek.cz/vypravy/2011/cyklotoulky-s-vozikem-detmi-a-nocnikem-po-balkane/
Projeli jsme: Bulharsko, Makedonii, Albánii, Černou horu, Bosnu … až do Břeclavi ;-)

V roce 2012 na 3300 km dlouhé cestě také po Balkáně: http://www.epastorek.cz/vypravy/2012/balkan-2012/
Všemi státy bývalé Jugoslávie …

A vloni na 2400 km dlouhé cestě po Švédských ostrovech Oland a Gotland http://www.epastorek.cz/vypravy/2013/cesta-na-sever-svedsko-polsko/ a Labské stezce http://www.epastorek.cz/vypravy/2013/cesta-na-sever-cast-22-labska-stezka/

S vozíkem Burley jsme odhadem najezdili už více než 10 tisíc kilometrů, z toho naprostou většinu natěžko se dvěma dětmi. Vozík jsme nikterak nešetřili, trápili jsme jej v balkánských horách, na Albánských kamenitých stezkách, po rozbitých silnicích Bulharska, bloudili jsme v Srbsku … prostě tam, kde žádné pohodlné asfaltové cyklostezičky nejsou. Labská byla jediná cyklostezka, kterou jsme s vozíkem projeli, ale například i v tom Švédsku nebyla makadamová silnice vyjímkou.

Bohužel nemáme zkušenost s jinými vozíky, takže můžeme hodnotit jedině Burley, případně srovnat jen Jerryho a Burley. Ve spoustě věcí ale nevychází Jerry vůbec špatně. To, že má Burley víc místa na nohy pro děti, je sice pravda, na druhou stranu, to místo pro nohy je takové „divné“ … je to jen volně plandající se látka (navíc uchycená našikmo), u které jsme měli strach, aby se časem neprotrhla, tak jsme dětem dávali pod nohy kobereček (nebo kousek nastřižené karimatky). Narozdíl od pevné plochy pod nohama u Jerryho. Ale ještě se to neprotrhlo, tak jsou možná naše obavy zbytečné.
Ze stejné látky je vyrobená celá spodní přední část vozíku (černá), při nárazu (souvislost už si nepamatuji) se nám tam udělala díra (vyřešili jsme záplatou). Chtělo by to ale nějakou výstuž, zejména v oblasti, kde látka dotýká trubek.

Vozík je sice žlutý, ale nikde nebyl vyfocený zezadu. Když jsme jej obdrželi, bylo trochu zklamáním, že je žlutá jenom horní polovina. Proto jsme do spodní poloviny našili na suché zipy záda z reflexní vesty, vidět je např. zde:

balkan2011_038-2

(nicméně opakuji to po stopadesáté a zopakuji klidně znova – nechápu, že se u nás prodávají vozíky šedivé, hnědé nebo zelené – a lidi to kupují a jezdí s tím po silnicích – takový vozík není vůbec vidět a nějak praporeček to vůbec nezachrání!)
No, to jsem odbočila.

Také jsme sundali druhé madlo.  A přidali jsme jeden suchý zip na zadní „vlez“ do nákladního prostoru, kde mi připadalo, že by to chtělo ty látky něčím trošičku přichytit k sobě.

Uchycení ke kolu je ale naopak pěknější, než u Jerryho (měli jsme ale nějakou starou verzi). Tahoun ocenil, že je tohle dobře vyřešené, není tam pružina, netahá to dozadu. Čuměli jsme na mechanismus toho kloubu – kdž spadne kolo, s vozíkem to ani nehne a kloub se pak vrátí do původní polohy. Nechápu, z jakého je to materiálu, že to vydrží ….

Lepší je také uchycení plachty, je to na háčky (Jerry – sucháče), děti to neotevřou nohama při jízdě (a naučily se to dokonce i sami si zevnitř otevřít a za sebou zavřít :-)

Při první cestě po Balkáně jsme zjistili, že se na vozíku posunují kolečka na oji směrem ven (bylo nutno to kontrolovat, hrozilo totiž, že upadnou). Po návratu jsme toto poslali k vám, bylo nám řečeno, že je nutné kola promazávat a problém se tímto vyřešil.

Při druhé cestě Balkánem nám vozík praskl. Stalo se to v Albánii, kousek za přehradou Komani, na prašné cestě plné výmolů. Vozík praskl na dvou místech: hliníková trubka vnitřní konstrukce a hliníková čtvercová objímka, která drží oj. Mysleli jsme, že je to konec cesty, naštěstí nám pomohl kluk v autoservisu  – trubka se vystužila a oj se vyměnila pravá ze levou (naštěstí byla na vozíku náhradní, určená asi pro země, kde se jezdí vlevo). Po návratu jsme zakoupili tuto objímku novou a chtěli řešit i výměnu prasklé (vystužené) trubky. Tato výměna by ale byla natolik pracná a drahá, že jsme nechali původní opravu z albánského Fierze. Vydržela loňskou cestu a další ježdění (cca 3000 km).

balkan2012_230

Pravda, uznáváme, že jsme vozík používali na hranici nosnosti (ale nikdy ne přes!) a na cestách, na které asi není úplně stavěný (Albánie apod.) Na druhou stranu je otázka, zda jiné modely vozíků by toto vydržely a nepraskly mnohem dříve. Myslím, že Burley toho vydržel až až a 95% lidí s ním takovéto cesty podnikat nebude.

Burley máme i nadále v provozu. V půlce června 2014 se chystáme do Francie. Děti už nám sice dorostly samostatného ježdění (mají 5 a 7 let), vozík přesto bereme s sebou pro to, aby si mohly během dne odpočinout. Pro jedno dítě máme tažné zařízení Follow-me, pro druhé vozík.

Luděk vymyslel a vyrobil uchycení dětského kolečka na vozík tak, aby v něm mohlo sedět dítě a ještě se vézt kolo. Snad to bude držet. (kolečko je 18 palcové, asi desetikilové).

labskahk-hostinne12

 

S vozíkem jsme zažili spoustu krásných cest, najeli tisíce kilometrů a prožili nádherné (ale i náročné a napínavé) okamžiky. Strašně rádi na to vzpomínáme a je nám líto, že etapa vozíčku v našem životě už pomalu končí. Děti začínají jezdit samy a my bohužel musíme vybírat méně náročné terény, vhodnější pro děti. S vozíkem jsme si jezdili, kde jsme chtěli, po našich oblíbených končinách. Teď vybíráme cyklostezky v zemích na západ od nás, z důvodu bezpečnosti. Není to sice úplně špatné, ale není to ono. Táhnutí vozíčku se dvěma dětmi je náročné a po šesti týdnech v balkánských kopcích přijedete lehčí o 12 kilo – to také vůbec není k zahození. A ty okamžiky, kdy člověk někam přijede a kolem něho se seskupí lidé a zajímají se, odkud a kam jedete, to je také super. Ale když se k tomu ještě otevřel vozík a z něho vyskákala dvě děcka – lidi padali na zadek a snášeli modré z nebe. To nebylo samozřejmě plánované, ale díky dětem jsme se na cestě cítili mnohem lépe a měli jsme otevřeno mnohem více nejen dveří, ale hlavně lidských srdcí. Píšu to a je mi smutno … jo jo, příští sobotu vyrážíme směr Nantes, tak uvidíme.

Markéta Hroudová
http://www.lesovna.eu/

Za zkušenosti a veškeré podklady děkujeme!

redakce


osm × = 16

Podobné články