Cesta do práce je snad pro všechny z nás trochu uspěchaná a člověk nemá času na zbyt. Proto, když mám s sebou skládačku, šetřím čas a jezdím vlakem. Večerní návraty domů jsou pak za odměnu. Samozřejmě celých dvacet kilometrů na kole.
Vyrážím z práce. Sice je pod mrakem a trochu zima, ale sluníčko krásně zapadá. Čeká mě dvacet mírně zvlněných kilometrů z Uherského Brodu do Uherského Hradiště.
Opouštím Uherský Brod.
A hned si to pořádně rozjíždím po rovince. Samozřejmě, že hlavní tah E50 je daleko ode mě. Používám zásadně starou cestu, která je téměř bez provozu.
Už, už, nebo snad ještě né? Sluníčku to ještě chvíli potrvá a bude mi dělat pěknou atmošku na cestě domů.
Předvolební plakáty ještě docela často hyzdí vesnice. Co naděláme.
Přejíždím železnici v Hradčovicích.
A po další dlouhé rovince se dostávám k nejnepříjemnější křižiovatce na trase. Zvláště když jedu opačným směrem je toto křížení s E50 dost riskantní, protože hlavní je tady v zatáčce a na obě strany jde dost špatně vidět. Tady by to opravdu chtělo podjezd. Třeba využít mostu přes Olšavu, který je hned vedle.
Ve Veletinách míjím krásnou kapličku, která znamená polovinu mé cesty domů.
A o kousek dál na stejné ulici krásně opravená vesnická škola.
V Podolí se už řádně stmívá. Mají tu netradičně architektonicky řešený kostel.
[
Do Míkovic je to pěkně z kopce. Juchůůů...
Domů už je to opravdu jen kousek.
Trochu divočiny přes patníky, obrubníky a na cyklostezkách v Uherském Hradišti. Ve městě se dá na kole docela slušně vyřádit a vybít poslední zbytky energie.
A jsme doma před dveřmi. Zatím je Jetstream ještě nesložený, ale po schodech nahoru už bude mít velikost "tak akorát do ruky".
Dahon složený doma v předsíni. Konec jedné z mnoha parádních hodinových vyjížděk, která mě však vlastně stála jen 20 minut navíc oproti jízdě vlakem, nebo půl hodiny oproti autu.
