Jak se balí T. Švaříček – Cesta kolem světa

Jak se balí T. Švaříček – Cesta kolem světa

Jak jsem si zabalil vše na svůj transportní prostředek, aneb vezu si svoji postel, ošacení, kuchyň a pracovnu s sebou na kole.

Jak se mám proboha vejít se všemi svými věcmi do brašen, které na kole mám? To je asi první nejčastější otázka všech cyklocestovatelů těsně předtím než vyrazí na svou pouť a je jedno zda na 3-denní výlet na kole Českomoravskou Vrchovinou, nebo na cestu kolem světa. Prostor brašen je vždy omezený a přestože nemusí být zase až tak malý, člověk si na něm prostě veze vše, co k životu potřebuje a čím víc toho má nabaleno, tím víc se také nadře s danou váhou pohnout vpřed. Takže výsledek je pak kompromis mezi tím, co je opravdu nutné, co by se mohlo hodit a co už je nadbytečný luxus v současnou chvíli, nebo pro současné roční období.

Stanování-v-Africe

Mé kolo na cesty je vybaveno 45 litrovými zadními brašnami, 25 litrovými předními brašnami, brašnou na řidítkách a tzv. Rack Packem vzadu na nosiči.

Jak si kdo poskládá věci na kolo je samozřejmě o individuálním přístupu každého jedince a nejde říct, jak je to správně, spíše podle toho jak to komu vyhovuje, nebo na co je zvyklý. Obecně by se ale dalo určitě říct, ze je dobré pamatovat na rozložení váhy, ať zezadu do předu, tak hlavně práva versus levá strana, aby se pak člověk stále nenakláněl během cesty k vyrovnání té hmotnostní nesouměrnosti. Já sám jsem již měnil rozložení věci v brašnách dvakrát. Poprvé, když jsem byl asi měsíc na cestě a uvědomil si, že tak jak jsem to nabalil doma nebylo nejvhodnější a už mi to nevyhovuje a podruhé teď v Africe, kde jiné klima má požadavky na jiné vybavení. Teď vám tedy popíši jak to mám na kole já.

Řiditková brašna

Brašna na nejrychleji dostupné věci, která se dá lehce sundat a vzít sebou pokud potřebujete zrovna odejít od kola, třeba nakoupit. Fotoaparát, čistění fotoaparátu, pasy (mám 2), očkovací průkaz, peněženka, nůž, MP3 přehrávač, mobilní telefon a od ženy jako dárek na cestu – pepřový sprej. Na horní části řidítkové brašny mám pak od Ortliebu navíc fólii na mapu, tam mám buď konkrétní mapu, pokud jí mám, nebo papír se základními frázemi a slovy v jazyce dané země abych ho měl stále na očích pokud potřebuji, nebo abych si je opakoval,když není zrovna okolo nic zajímavého.

Říditková brašna ORTLIEB

Přední brašny obecně

V těchto brašnách si vozím věci, které potřebuji mít snáze dostupné a věci které používám během dne častěji, protože jsou jednodušeji přístupné oproti zadním na kterých ještě leží Rack Pack. Zároveň vzhledem k tomu, že zadní kolo kromě brašen nese ještě mě, tak se snažím do předních dávat ty těžší věci.

Přední-brašny-ORTLIEB-Front-Roller-Plus

Na přední brašnu lze upnout PET láhev

Levá přední brašna

Levá přední brašna pro mě slouží jako taková kuchyně na cesty. Mám zde většinu jídla, které během dne ohlodávám (chleba, marmelády, sýry, salám) druhý nůž, lžíci, lžičku, různé ovoce. Dále zde mám také ještě velký papírový blok, který slouží pro každodenní poznámky z cest a některé rodinné foto, které se hodí pokud se s někým seznámíte a chcete ukázat něco ze svého života, také malou českou vlajku a stahovací pásky pro rychlou fixaci. Na vrchu pak stativ k fotoaparátu a láhev vody. Dalším vylepšením které jsem si dodělal tady pro Afriku je, přidání externích kapsy i na přední brašny. Zde si tedy vezu v malé externí kapse ještě mechanicky filtr na vodu, repelent, peroxidovou desinfekci vody a náhradní telefon.

Levá přední brašna ORTLIEB Front-Roller PLUS

Přední práva brašna

Tato brašna opět slouží pro nošení těžších věcí a věcí každodenní potřeby během dne. Mám zde tedy sadu na opravu kola (lepení,náhradní duši, klíče, kleště, olej na řetěz, hadříky, vazelínu náhradní brzdové destičky), ocelový drát se zámky (pro extra zajištění kola) ale i například Power banku, která něco váží. Dále zde ve vnitřní kapse vozím skládací kuchyňské prkénko a tablet (tato kombinace je záměrně, aby prkénko z jedné strany chránilo displej proti tlaku náhodného ostrého předmětu). Dále zde pak mám oblečení, které podle podnebí během dne používám. Teď tam tedy vozím kalhoty, nebo kraťasy (to druhé vždy na sobě) dlouhé termo tričko, popřípadě mikinu, cyklo rukavice, šátek, čelenku, dres, lehkou větrovku. V Evropě jsem tam vozil ještě pláštěnku, ale tady v poušti zrovna moc neprší, takže byla přesunuta dozadu. Z vnější strany mám pak umístěn držák na láhev a na vrchní straně opět vozím extra PETku.

Pravá přední brašna ORTLIEB Front-Roller PLUS

Zadní pravá brašna

Tato brašna pro mě slouží jako odkládací prostor pro věci nepříliš používané a na vrchu s pytlem pro elektroniku (viz. dále). Tady tedy mám další náhradní duši na kolo, náhradní řetěz, teplé rukavice, čepici, koleni návleky, cyklo kraťasy (které teď nepoužívám a raději nechávám rozkrok více větrat), náhradní ponožky, plavky, lékárničku, již zmiňovanou pláštěnku , lepicí pásku (stříbřenku), šálu-tunel, klasickou šálu, kterou jsem nedávno dostal jako “damacenský dar” a teď ji vozím sebou, dále kolíky na prádlo, velký cestovní pytel (posloužil při transportu brašen letadlem), vlhčené ubrousky (což je úžasná věc pokud jedete poušti a večer se není kde opláchnout), a opět dárek od ženy – CRP test (polní zjištění potřeby antibiotik) a druhou lahvičku peroxidu pro desinfekci vody. Ve vnitřní kapsy pak hřejivé náplasti v případě bolesti zad a na vršku všeho tohoto pak předtím zmiňovaný pytel všech nabíječek, náhradních baterií, čteček karet a USB kabelů co si vezu sebou.

Jak-se-bali-SVARICEK-na-cyklocestu-kolem-sveta-PRAVA-ZADNI-BRASNA-ORTLIEB-BACK-ROLLER-PLUS

Pravá zadní brašna ORTLIEB Back-Roller PLUS

Na vnější straně mám opět přidělanou externí kapsu původně na helmu (tuším Mesch Pocket), která perfektně slouží jako kapsa pro rychlou svačinu (jablko, pomeranč, tyčka), nebo pro odložení drobností jako ponožek na dosušení po vyprání.

Rack-Pack-na-turistickém-kole

Naložené kolo, včetně upnutých brašniček na vodotěsných brašnách ORTLIEB

Zadní levá brašna

Tak brašna pro mě slouží jako taková večerně-ranní. V ní mám umístěné hygienické potřeby, sadu na šití (jak chirurgické, tak klasické nit-jehla), ručník, ležérní volné a náhradní oblečení, které vytahuji třeba večer, když se utábořím, nebo do města, thermo podvlíkačky a bederní pás na spaní. Dále zde mám kus provazu (např. pro natažení šňůry), holící strojek, pytle na odpadky, malou PETku slivovice :), ve spodní části pak extra sady brzdových destiček. Ve vnitřní kapse pak ještě foto pohlednice na rozdávání po cestě. Z vnější strany mám opět umístěnou malou kapsu, kde mám umístěn obal od cyklo brýlí, čelovku, papírové ubrousky a malou moskytiéru.

Levá zadní brašna ORTLIEB Back-Roller PLUS

Rack Pack

V této sportovně připomínající tašce na vrchní části nosiče je umístěna moje polní kuchyně a spaní. Mám zde umístěnou karimatku, spacák, hořák na vaření, sirky, další malou slivovici, konzervy, těstoviny, a další jídlo na vaření, které zrovna u sebe mám, ešus, čaje, kávu a koření. Ve spodní části je pak položená zádová deska od Ortliebu, která udělá z brašny batoh.

Prostorná zadní brašna na kolo ORTLIEB Rack-Pack

Z vnějšku na kole pak ještě vozím stan, celtu a nově i velkou moskytiéru na spaní.

Je toho spousta co si sebou člověk veze, ale jak jsem již zmiňoval na začátku, je to kromě dopravního prostředku vlastně i takový váš domov, hold hlemýžď si také tahá svoji ulitu sebou a jako hlemýžď se dost často s tímto vším pohybuji. Ale rozhodně to stojí za to. Ta volnost a svoboda je pak skvělá kompenzace za tu váhu navíc.

Říditková-brašna-ORTLIEB-Ultimate

Zdroj: T. Švaříček, www.kolem.off-limits.cz/

1000 mil Adventure na tandemu s Extrawheel

1000 mil Adventure na tandemu s Extrawheel

Je to již pár dní, co jsme se dostali do cíle tohoto závodu a s nevelkou jistotou mohu říct, že jsme se vrátili do starých kolejí a reality běžného života. V tomto článku asi nechci popisovat dlouhosáhle každý den našeho putování, ale spíš zmíním pár postřehů a silných zážitků z celého závodu. I když začnu pěkně chronologicky.

Příprava:
Je to až neuvěřitelné, ale naše příprava, myslím tím moje a Lukáše, probíhala diametrálně odlišně. Zatímco sebe jsem se snažil připravit, jak po teoretické, tak i fyzické stránce co nejlépe, tak Lukáš díky pár drobným nemocem, změně způsobu obživy od zaměstnance k OSVČ, tomu nemohl věnovat takové úsilí. Přečetl jsem snad všechny doposud napsané deníky minulých závodníků, studoval jsem fóra o výbavě atd. Lukáš mi vždycky s ledovým klidem řekl, že raději nechce nic vědět. Od zimy jsem najížděl kilometry, trénoval jsem včasné vstávání, běhal a posiloval. Na jaře jsme dali jednu společnou vyjížďku na tandemu proloženou závodem ze série Jarních Bahen 2015

02

Suma sumárum na startovní čáře v Nové Sedlici jsem měl v nohách cca 3200km z toho 250km na tandemu a něco málo přes 7000 kliků. Lukáš si jako přípravu střihnul pár místních XC závodů, jednu 24hodinovku v Jihlavě, což mu vyneslo nějakých skromných 600km, a v průběhu zimy taky pár kliků udělal. Z mého pohledu bylo asi nejtěžší nepodlehnout tlaku z vnějšku od všech známých a kamarádů, kteří svými častými dotazy: „A co ten Lukáš, dělá něco??? Jezdí???“ asi nevědomky vráželi (naštěstí neúčinně) klín mezi nás dva. Lukáš má za celou svou kariéru v nohách najeto víc než by si kdo představil (určitě přes 100 000 km), a to si ty nohy prostě pamatují. Takže jsme věděli (a byla to asi tak naše jediná taktika do závodu), že na začátek se nikam nepoženeme, aby si nohy zvykly na zátěž a „v tréninkovém tempu“ pojedeme alespoň tři dny. Musím přiznat, že tempo se ani po třech dnech nijak výrazně nezměnilo a rozhodně to nebylo naší fyzickou připraveností, ale dosti obtížným terénem. Příprava fyzičky byla tou jednodušší stránkou věci. Jelikož jsme byli první tandem v historii tohoto závodu, neměli jsme od koho co okoukat, a tak jsme vymýšleli, jak vše sbalíme a povezeme na kole. Volba padla na jednostopý nákladní vozík Extrawheel, na který jsme nandali brašny, abychom co nejméně zatížili už tak ověnčené kolo. Takže jsme z našeho už tak dlouhého kola udělali EXTRA LOOONG WHEEL a tuto variantu jsme před závodem otestovali na trati okruhu Stonemann v okolí Božího Daru a až na pár maličkostí jsme byli s výsledkem testu celkem spokojeni.

03

Závod:
Troufnu si říct, že „závod už začal“ v Praze po naložení kol do vlaku a následném trávení času do odjezdu vlaku na Slovensko. Mezi nakládáním kol, které bylo naplánované na cca 16:15

27

a odjezdem vlaku někdy kolem 23:30 bylo spoustu času, a v tom panujícím vedru nebyla jiná možnost, než si zalézt někam poblíž hlavního nádraží na terásku a dát si pár osvěžujících moků. Tuto variantu zvolila většina Mílařů, takže okolní hospůdky byly obsypány závodníky. Nám se poštěstilo a přidali se k nám již ostřílení závodníci, a tak jsme zprvu vyzvídali, co nás vlastně čeká a na co si dát pozor. Jako již mnohokrát jsme se dozvěděli prakticky jedinou radu a to, že na Mílích nesmíš plánovat a jet si v klidu svoje tempo! Další párty samozřejmě začala ve vlaku.

04

Bylo pěkné poznat se s legendami tohoto závodu (Ríša Štěpánek, Petr Ozogán atd.) Nutno podotknout že párty končila u spousty borců až v ranních hodinách. Čím víc jsme se blížili k cílové stanici, tím víc už bylo znát (i díky probdělé noci) na spoustě lidech počínající nervozita. Což ovšem chápu. Teď už začnu psát útržkovitě pár postřehů, myšlenek o tom, jaké to bylo. Jelikož vlak cestou nabral hodinové zpoždění a vlakem se dopravovala většina závodníků, organizátoři posunuli startovní čas také o hodinu.

05

A v tuto chvíli, již začalo platit pravidlo: Na Mílích si nic neplánuj. Samozřejmě všichni borci, co měli naplánováno, že dojedou tam a tam, měli rázem čáru přes rozpočet a vše bylo jinak. Klasika na Mílích. Sestavování tandemu a připojení vozíku za kolo vzbudilo u řady lidí tázavé pohledy typu – to nemůžou myslet vážně. A někteří nezůstali jen u pohledů, ale svoje myšlenky pronesli i verbálně. Klidu nám to nepřidalo, ale naše rozhodnutí bylo tak velké, že jsme jim jen stroze řekli, že TO PŮJDE.

06 07 08

Dokonce ani sám velký Jan Kopka organizátor celého dění, jak z něj v cíli vypadlo, nám nedával moc šancí. Další úžasný pocit jsem měl na startovní čáře. Představa toho, že jste někde 1000km od domova (cca 1600km po trati) neznáte tu jedinou cestu, jedinou odbočku, prakticky ani žádného člověka (krom Lukáše) a máte se vydat NĚKAM, nevíte, kde se dá najíst, napít, ani nevíte, kde budete spát, je něco úžasného. Za těch patnáct dní se vám to vryje pod kůži a rádi byste to zažívali snad každý pátek, když to zapíchnete v práci a čeká vás zasloužený víkend. Je logické, že ze začátku závodu potkáváte více závodníků, startovní pole se musí podle výkonnosti roztrhat a postupně se roztáhnout na trati. V průběhu se dalo pozorovat krystalizování menších či větších skupinek lidí, kteří si vyhovovali tempem, taktikou anebo jen sympatiemi. I my jsme se každý večer potkali s těmi stejnými. S Trenérem Ríšou,

09

Liborem Buldokem,

10

Jamajským Saganem

11

a občas i s Becherovkou.

12

Přezdívky to by mohla být další docela dlouhá kapitola. Jelikož startovalo cca 150 lidí, v životě si nemůžete zapamatovat jména všech, a tak jsme začali dávat lidem různé přezdívky. Někdy podle vzezření, někdy podle chování nebo stylu ježdění. Samozřejmě jsme nebyli jediní, kdo tak činil. Sranda byla, že jsme ke konci už všechny přezdívky sjednotili i s ostatními skupinkami, aby bylo všem hned jasné, o kom je řeč. Tady je malý výčet: Hasič a Hulič,

26

Trenér Ríša, Buldog Libor, Jamajský Sagan, ale i Pičusové, taky Nabíječ byla docela vtipná přezdívka. Obzvlášť když jsme o tomto chlapíkovi (Nabíječi) mluvili nevědomky s jeho manželkou. Přezdívku Nabíječ si vysloužil poté co v každé hospodě a každý večer musel shánět zásuvku, aby mohl dobít svoji navigaci. Nic jiného v tom nebylo ;-). Proč tu vlastně píši o závodě, je pravda, že jsme měli startovní číslo, byli jsme uvedeni ve startovní listině, ale alespoň ze začátku jsme to trošku zlehčovali a říkali jsme, že to není žádný závod, ale „jeden velkej mejdan“. Je pravda, že borci na čele závodí opravdu do posledních sil. U nás to bylo trochu jiné. Vzhledem ke zvolenému kolu, to byl především boj o to, celý závod absolvovat, spíše než bojovat o přední příčky. Jediné, čím jsem byl limitován, byla délka nahlášené dovolené. Tady asi v klidu mohu rovnou navázat na další samostatné téma, a to je TRAŤ.

Trať:
O trati toho bylo napsáno už opravdu hodně, ale i já si přihřeji kašičku. Jednoznačně můžu říct, že slovenská část trati byla pro nás atraktivnější než ta česká. Na Slovensku bylo daleko více výhledů, bylo to více jezditelné, možná i jednodušší, ale opravdu bikové.

1316

V Čechách jsme jezdili vesměs pořád v lese, kde toho nebylo moc k vidění. Trať byla místy více technická, někdy až nesjízdná, takže se o dost více tlačilo. Asi jako každý Mílář tu můžu vypíchnout asi nejméně oblíbenou pasáž kolem nejsevernějšího bodu ČR. Pětikilometrový úsek, který asi nikdy nikdo nemohl jet na kole. My jsme tam tři hodiny vláčeli tandem přes všechny ty propletené kořeny.

18 19

To byla přesně ta místa, kde jsme si říkali: “Už nás zase zkouší.“ A je pravda, že takové úseky mohly u spousty borců rozhodovat o tom, zda je to zlomí anebo budou pokračovat dál. S jistotou mohu říct, že asi nebyl den, kdybychom alespoň kousek netlačili. Ke konci závodu, kdy už nebylo tolik sil, se tlačilo víc, ale byli jsme rádi za každou záminku, kdy jsme mohli z kola slézt. Na šestnácti stech kilometrech vyzkoušíte všechny možné i nemožné povrchy. Asi nejzrádnější byl již zmíněný severní cíp ČR, ale ani lepivé jílovité blátíčko v Nízkých Tatrách nebyla žádná procházka růžovým sadem anebo Polské přejezdy luk cestou necestou.

Překvapení:
Nechci říct, že jsme byli připraveni na všechno. To rozhodně ne. Je samozřejmé, že jsme těch menších překvapení zažili taky dost. Například tlačení tandemu na přečerpávací nádrž Čierný Váh,

20

anebo jet dva dny s pouhými třemi hodinami spánku. Ale to největší překvapení nás čekalo šestý den. Bylo po poledni a my jsme si užívali parádních výhledů a lučních houpáků „někde uprostřed Slovenska“ v tom se charakter trati radikálně mění, zajíždíme do lesa a před námi se týčí stěna jak pro Messnera. Pokorně slejzáme z kola a dáme se do tlačení. Zprvu jdeme 15 kroků, pak zastavíme, abychom se vydýchali a nabrali nové síly. Po chvíli interval zkracujeme na 10 kroků. V půli stěny najednou vidíme na zemi nápis KLUCI Z KLUČE. V bolestech a zadýchání se škrábeme kopcem dál. Najednou vidíme další Klučácký nápis, to už si říkáme, že nám kluci před námi chtěli udělat asi radost.

Už jsme téměř u horizontu, kde na nás vybafne opravdové překvapení. Na trať nás přijeli podpořit naši kamarádi Danka s Peťasem, Hlavsík a Mary. Chvilku jsem tomu nevěřil, ale byla to opravdu realita. Byli jsme rádi, pokecali jsme a parta nás doprovodila do CP1, kde proběhla další debata. Opravdu nečekané překvápko.

Materiál:
To, že materiál bude trpět, jsme tušili, ale jak, to rozhodně ne. První problém nastal hned druhý den, kdy nám praskla objímka, která zajišťuje sedlovku, aby nezajížděla. Myslím, že jsme to vyřešili celkem elegantně vsunutím klacíku mezi objímku a druhý představec.

21

Sedlovka už nezajížděla, jediná nevýhoda byla, že jsme se s Lukášem už nemohli tak snadno střídat v řízení a také když Lukáš vzal víc za řidítka, točil s mým sedlem. Přímo v nejvyšším místě trasy, tedy na vrcholu Velké Fatry Krížná se nám povolilo víčko s ventilkem na vidlici, takže nám utekl veškerý vzduch.

22

Jak se říká: štěstí přeje připraveným, víčko jsme díky Ríšovi a jeho kleštím zpátky zašroubovali a naši pumpičkou na vidle doplnili vzduch do nohy. Další překvapení byl úbytek zadního pláště. Nový jsme měli samozřejmě v CP2, tedy v půlce (cca 800km) jenže ten náš nám vydržel pouhých 500km a byl oholený na plátno. Minulou sezónu jsme na něm najeli bez problémů 800 závodních kiláků a ještě na jaře jsme na něm jezdili. Museli jsme tedy koupit nový. To že nám budou odcházet destičky jsme taky tušili, tak jen pro představu, standardně používáme syntrované (s kovovou příměsí), první (jeté z loňské sezóny) vydrželi pět dnů, pak jsme nasadili polymerové destičky, které byli na brzdách původně a ty nám vydrželi pouhý den a půl. Poté jsme opět třmeny osadili destičkami s kovovou příměsí a byl do cíle závodu klid. Štěstí v neštěstí nás potkalo kilometr před Teplicemi nad Metují – rozlomil se nám na dvě půlky náš vlečný vozík. Je pravda, že už na Slovensko-České hranici dal o sobě poprvé vědět, když nám prasknul rychloupínák, který držel kolo ve vozíku. Měli jsme sebou jeden náhradní. Sice zadní (delší) ale nějak jsme si poradili. S vozíkem na dvě půlky už toho moc nevymyslíte. Naštěstí i to jsme překonali a mohli pokračovat dál.

 24 23

Zpětným pohledem můžeme s jistotou říct, že jsme díky této materiální ztrátě mohli zrychlit, ale hlavně jsme celý závod mohli dokončit. Protože to, co nás čekalo na trati už bylo opravdu za hranicí schopností tohoto vozíku. Je až neuvěřitelné co vlastně vydržel, cca 1000km opravdu těžkého a tvrdého terénu. Asi ta největší materiální ztráta nás čekala za nejsevernějším bodem ČR. Po pár kilometrech, kdy jsme věděli, že už nás nečeká nic hrozného, se nám vysypala zadní „nezničitelná“ nába. Po vyčištění vnitřních segmentů, jsme mohli opět pokračovat, ale ne na dlouho. Další den ráno se již vysypala totálně. Byli jsme nuceni koupit nové zadní kolo. Takhle to zní velice jednoduše. OK, kolo je v háji, tak jdu a koupím nové. Tak snadné to nebylo. Ten den jsme vstali za celý závod nejčasněji, abychom dohnali ztrátu a stihli dokončit celý závod v termínu mé dovolené. Vyrazili jsme a věděli jsme, že do prudších kopců nemůžeme jet, ale musíme tlačit, aby jsme pošetřili načatou nábu. Jenže ejhle, v krátkém brdku uprostřed lesa někde ve Šluknovském výběžku se ten náboj podělá úplně. Co teď??? Byla sobota, cca 6:00 hod. na kole to šlo leda tak z kopce. Systémem koloběžky, tlačení a sjezdů jsme se dostali do první obce na trati Vilémov. Od místních borců na benzínové pumpě jsme dostali tip na zdejší cykloservis. Cca v 6:50 jsme tedy zvonili na naší možnou záchranu. Bylo jasné, že na 99% budeme potřebovat nové zadní kolo, protože naše rozbitá nába je tak specifická, že na to jen tak někde náhradní díly mít nebudou. Otvírá nám rozespalý pán a dvakrát vřele nás nevítá (nedivím se, sobota 6:50). Po vysvětlení naší situace úplně otáčí a prodává nám jediné možné zadní kolo, které ke všemu musí vzít z nového bicyklu který měl na prodejně. Takže zase štěstí. Pak už tu můžu napsat snad jen to, že nám po cestě prasklo celkem čtrnáct drátů, z toho například šest při sjezdu do Špindlerova Mlýna.

Poděkování:
V první řadě bych chtěl poděkovat mé manželce a celé rodině za trpělivost a podporu v přípravě i v celém závodě. Dále také panu Dušákovi (Bramborárna Třebeň), který nás do celé této akce uvrtal a pomohl ji realizovat. Samozřejmě velký díky taky patří ostatním sponzorům jmenovitě: Azub Bike, Vodohospodářská společnost Sokolov, s.r.o, ept connector s.r.o, Městské Lesy Kraslice, Chemontas s.r.o, Selektra Sokolov s.r.o., Hotel Komorní hůrka, FRANCIS-PALACE SPA&WELLNESE HOTEL, Basketking.cz, DSS a obci Březová bez kterých by naše účast na takovéto akci nebyla možná.

Zvláště bych chtěl poděkovat za přístup a ochotu v cykloservisu v Nitranském Pravnu, kde jsme koupili nový zadní plášť, také panu Minaříkovy z penzionu Kopná v Podkopné Lhotě – opět ochota sama, lidský přístup a výborná slivovice. Další dík patří horské chatě Výrovka za zřízení zázemí pro Mílaře. Velký dík také patří rodinnému cykloservisu ve Vilémově – panu Bublovi – nové zadní kolo a stejně velké díky také posílám partě z Red Pointu v Teplici nad Metují za pomoc ve chvíli, kdy nám prasknul vozík.

Nemalý DÍK také patří celé partě organizátorů, jak v terénu, tak i těm za klávesnicí a telefonem, traserům a dobrovolníkům na CPéčkách.

Nevím, jestli mám také poděkovat, za to že nám otevřeli oči a sundali růžové brýle, anebo si malinko postěžovat, ale to co předvedli chlapci z prodejny kol (záměrně nepíši cykloservis, sekundové lepidlo opravdu není nejlepší opravárenský nástroj) ve slavném Koutském bikeparku. Nechci se k tomu více vracet, ale věřte tomu, že cyklistika se dá dělat i srdcem a ne jenom pro peníze. Obzvlášť v takovéto lokalitě.

32                       33 29

Článek převzat se svolením autorů z www.klucizkluce.cz

Inspirativní cestovatelé, které můžete sledovat na Instagramu

Inspirativní cestovatelé, které můžete sledovat na Instagramu

Instagram je velmi populární mobilní aplikace, pomocí níž můžete sdílet své fotografie. To co z Instagramu udělalo masivně populární aplikaci je jeho komunita. Nahrané fotografie se díky tzv. tagům (štítkům) filtrují do kategoríí, které jsou volně příštupné všem uživatelům. Pokud si tedy na Instagram nahrajete fotku a přidáte popisek #travel,  všichni kdo si kdy dají zobrazit fotky s popiskem “travel”, mohou vaší fotografii dohledat. Uživatele, jehož fotky pravdidlně sledujete můžete sledovat a nechavat si zobrazovat na hlavní stránce aplikace. (Funguje na principu Facebook Newsfeed.)

Díky rozšířenosti aplikace zde můžete nalézt opravdu zajímavé lidi, s ještě zajímavějšími fotografiemi. Proto jsme se rozhodli vybrat pár těch nezajímavějších, které můžete po rozkliknutí začít sledovat.


 

ALASTAIR HUMPHREYS

http://instagram.com/al_humphreys

alastair-humphreys-instagram

ALIA PARKER

http://instagram.com/cycletraveller

alia-parker-female-cyclist

AMELIE DELO

http://instagram.com/amelie_delo

amelie-delo

ANTTI AITTOLA

http://instagram.com/siranteli

siranteli

BICI O MOCHILA

http://instagram.com/biciomochila

biciomochila

BICYCLE TOURING PRO (DARREN ALFF)

http://instagram.com/bicycletouringpro

bicycletouringpro-instagram

CICLO TRIP JUREMA

http://instagram.com/ciclotripjurema

ciclotrip

CYKLING RUSSIA

http://instagram.com/cyklingru

russia-cykling

DAVID PARTRIDGE (NOWHERE 2 FAR)

http://instagram.com/nowhere2far

nowhere2far

DIOCÁ NA ESTRADA

http://instagram.com/diocanaestrada

diocanaestrada

EAT. SLEEP. SURF. (DYLAN BRAYSHAW & RIAN COPE)

http://instagram.com/dylan_brayshaw & http://instagram.com/riancope

eatsleepsurf-instagram

FROM ONE BACKYARD TO ANOTHER

http://instagram.com/fromonebackyard_toanother

from-one-backyard-to-another

LARS BENGTSSON (LOST CYCLIST)

http://instagram.com/lostcyclist

lost-cyclist-instagram

JACOB MELLOR (CYCLING CLOWN)

http://instagram.com/cycling_clown

cycling-clown

JOCELYN RICE

http://instagram.com/sunshinebelievetheride

sunshine-believe-the-ride-jocelyn-rice

HANNAH TUCKER-BLOOM

http://instagram.com/hantb

instagram-hantb

MILESTONE RIDES

http://instagram.com/milestonerides2013

milestone-rides

PATH LESS PEDALED

http://instagram.com/pathlesspedaled

path-less-pedaled-instagram

PETER EICH

http://instagram.com/cyclepeter

cycle-peter

SHIRINE TAYLOR

http://instagram.com/awanderingphoto

awanderingphoto

THE CRAZY TRAVEL

http://instagram.com/thecrazytravel

the-crazy-travel

THE SUN TRIP

http://instagram.com/suntrip2015

solar-bike-tour

TOM ALLEN

http://instagram.com/tomsbiketrip

tom-allen-toms-bike-trip

TOURING GUYS

http://instagram.com/touringuys

bike-touring-guys

TWO WHEEL TRAVEL

http://instagram.com/twowheeltravel

two-wheel-travel

WANDERING VINES

http://instagram.com/wanderingvines

wandering-vines

WANDERNAUTS

http://instagram.com/wandernauts

wandernauts

ZAHARIZ KHUZAIMAH

http://instagram.com/zahariz

zahariz-bicycle-traveler-photography

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Který z těchto cestovatelů je nejoblíbenější? Máte tipy na další? Nezapomeňte se o ně s námi podělit v komentářích. Děkujeme.2

Lenovcův průvodce dojížděním do práce na kole

Lenovcův průvodce dojížděním do práce na kole

V minulém článku jsme si ukázali jak zjednodušit a minimalizovat každodenní dojíždění do práce na kole. Tento článek není určen pro znalé cyklisty, kteří dojíždějí dennodenně do práce na kole. Není to také pro sportovně založené cyklisty, kteří si před vyjetím z domu stopují čas a srdce jim tluče o 106% – tedy závoďaky. Tento článek je určen pro ty z vás, kteří nemají rádi plánování. Údržbu kola moc neřeší, vždyť když zrovna prší tak ono se to i očistí… A dojezdy do práce neberou jako tréning na závody.

Dojíždění na kole do práce má být především zábava. Vysoké ceny pohonných hmot, ekologičnost a zdravotní prospěšnost mohou být důvody proč začít jezdit do práce na kole. Ale především je to každodenní zábava, která nás den za dnem udržuje v sedle. Ale přiznejme si to, každodenní plánování a nošení upnutých cyklistických dresů nezní moc jako zábava pro mnohé z vás.

Proto přinášíme průvodce pro lenochy:

1. Zahoďte opravnou sadu, nezapomeňte na telefon – Nejhorší věcí kterou při dojezdu do práce můžete zažít je propíchnutá pneumatika; stát na silnici vedle vašeho prázdného kola s frustrující maličkou pumpičkou, když se zrovna snažíte alespoň trochu kolo dofoukat. Takže nechte být nějakou opravnou sadu a použijte telefon. Pokud jste zrovna na cestě do práce, zavolejte kámošovi v kanceláři ať vás jede vyzvednout. Pokud jste na cestě domů, zavolejte někomu blízkému. Bude to o poznání rychlejší, než když se budete snažit závadu opravit na silnici. Doma to navíc s pořádnou pumpou, nebo kompresorem zabere o poznání méně času!

Držáky na telefony.

2. Zkontrolujte počasí, rozhodněte se mezi autem a autobusem – Přiznejme si to, jízda do práce v lijáku způsobuje spoustu problému. Budete úplně promočený a většina věcí v brašnách bude nasáklá vodou (pokud nemáte brašny vodotěsné). To se potom všechno to krásné na dojíždění do práce vytrácí. Takže pokud bude stát počasí za nic, nemusíte se cítit provinile když vezmete klíče od auta, nebo půjdete na nejbližší zastávku.

MHD s kolem, žádný problém.

3. Používejte světla, která jsou dobíjená dynamem – Kontrolovat zda-li mám stále nabité baterie ve světlech může být otravné a taky nebezpečné. Většinou vypoví službu při jízdě nejtemnější části trasy při jízdě domů. Zvažte investici do světel, které pohání dynamo v náboji. Vytratí se tak starost s bateriemi, protože když šlapu, tak i svítím. V redakci doporučujeme dynama Son a Biologic.

4. Nestyďte se slézt z kola chvíli jít pěšky – Vaše ranní dojíždění do práce není Tour De France. V cíli nedostanete žádnou hlavní výhru ani žlutý trikot. Neexistuje žádný důvod spěchat a překonávat své síly ve vyjíždění prudkého kopce. Přeci jen vás čeká ještě celý den v práci. Navíc pokud jste ještě šli pozdě spát a jste nevyspaní. Nestyďte se tak slézt z kola a jít chvíli pěšky. V dnešní době tento neduh lze vyřešit elektrokolem, které vás v těchto situacích podpoří. Pokud už máte dobré kolo, můžete si na něj nechat namontovat univerzální elektrosadu.

5. Vyberte si tu nejrovnější trasu – Nezapomeňte že kratší cesta nemusí být nutně nejlepší cesta. Pomocí Google Map se zapnutým profilováním terénu, si vyberte tu nejvíce plochou trasu, i kdyby to mělo znamenat pár kilometrovou zajížďku.

6. Pomozte si autem, nebo MHD – Je práce příliš daleko na to, aby jste vzali kolo a jeli na kole? A co třeba si např. 40 km trasu do práce, rozdělit na dvě části? Jednu část odjet autem, zaparkovat na vhodném místě a zbytek jet na kole. Říkáte si jaký blázen by dvakrát denně upevňoval kolo na střešní nosič? No a co když mám moc malé auto na to převážet kolo?.. Ano, v tomto může být malý háček. Ten lze vyřešit pořízením tzv. skládačky, kterou rozložíte do kompaktních rozměrů během 10 vteřin. Člověk když si spočítá náklady na pohonné hmoty každodenního 80 km dojíždění do práce, tak se mu skládačka zaplatí během jedné sezóny.

S kolem do auta.

#2 tipy pro cyklocestovatele – stanování nadivoko

#2 tipy pro cyklocestovatele – stanování nadivoko

Stanování nadivoko považujeme stanování na veřejných nebo soukromých pozemcích (někdy je legální – někdy je nelegální), s tím že se ráno sbalíme, aniž by o nás někdo věděl.

Stanování nadivoko není pouze způsob jak najít místo na stanování za které nemusíme platit, ale také skvělý způsob jak stanovat na místě, kterému žádný kemp nemůže konkurovat. Místo, kde strávíte noc, aniž by nás otravoval ruch ostatních návštěvníků kempu a kde budete v bezpečí od lidí vyhledávající problémy, ruchu automobilů a zvěře.

V tomhle tom článku naleznete mých 20 tipů na stanování nadivoko. Na konci článku se můžete s námi podělit s vašimi tipy připsáním do komentáře.

Kempujte na výše položeném místě, než je cesta nebo turistická stezka. Lidi mají tendenci se spíše dívat dolů, než nahoru… Navíc drápat se do kopce je o mnoho obtížnější, takže riziko že vás někdo navštíví je mnohonásobně menší. Navíc pokud budete spát na vyvýšeném místě, budete mít větší přehled co se děje ve vašem okolí.

Kupte si stan se zelenou, hnědou, nebo maskáčovou barvou a splyňte s okolím. Vojáci také nenosí oranžové, nebo reflexní oblečení a vybavení. Mají pro to dobrý důvod. Nechtějí být vidět. Stejné pravidlo platí se stany.

Zakryjte po sobě stopy. Buďte si jistí, že jste zakryli všechny stopy vedoucí z místa odkud jste přišli. Nemusíte to přehánět, ale vyšlapaná ulička v porostu už razantně zvyšuje riziko, že vás někdo během noci, nebo ráno vyruší.

Nerozdělávejte oheň, pokud to není nutné. Oheň a kouř jde vidět na kilometry daleko. Navíc zakládání ohniště je na většině míst přísně zakázáno. Pokud si chcete uvařit teplé jídlo, vybavte se plynovým/benzinovým vařičem.

Buďte potichu. Nenechte na sebe upozornit, že budete dělat hluk. Pokud si budete chtít ve stanu pustit hudbu, tak si nezapomeňte přibalit sluchátka.

Nekempujte v místech, kde je zřejmé, že zde někdo chodí venčit psy. Ranní návštěva skupinkou psů není nic příjemného. Takhle nás jednou překvapili ve Španělsku. Byli trošku zdivočelí a vypadalo, že mají hlad. Nikdo, nikde. Nedali nám pokoj. Zaháněli jsme je snad půl hodiny, než zjistili, že u nás nepochodí. Je to těžké předpovídat na jakém místě se mohou psi objevit, ale je potřeba s tím trošku počítat a v případě návštěvy mít rychle po ruce něco, čím se můžete bránit.

Umět se v mžiku sbalit a zmizet. Někdy je rychlý odchod to nejlepší co můžete udělat.

Nejlepší chvíle na nalezení tábořiště a rozdělání stanu, je těsně před tmou. Pokud rozděláte stan příliš brzy, je možné že vás zahlédne někdo z lidí, kteří jsou stále venku. Naopak pokud začnete s hledáním moc pozdě, nikdy nemůžete vědět, kde přesně stanujete. Ráno se tak můžete probudit třeba na hřišti, v sadu,…

Vyhněte se stavění stanu v úplné tmě. Nadměrné svícení baterkou, či čelovkou jde vidět na kilometry daleko. Dejte si hlavně pozor na soukromé pozemky, které mohou být pod dozorem. Snadno vás může někdo označit za zloděje.

Vstaňte co nejdříve. Vstaňte brzy ráno, sbalte se a vydejte se na cestu, ještě před tím než většina lidí vůbec vyjde z domu. (Nebo alespoň sbalte stan. Pokud vás někdo vyruší, tak si tu jen přece dáváte pauzu a snídani ne?..)

Opusťte váš tábor ve stejném stavu, jako jste jej objevili. Nezapomeňte po sobě uklidit všechny odpadky a upravit místo tak, aby vypadalo, že jste tady nikdy nebyli. Prospějete tím sobě a budoucím táborníkům, kteří budou po vás stanovat na stejném místě.

Buďte schopni si přivolat pomoc. Mít sebou světlo, zrcátko, píšťalku, mobilní telefon, nebo satelitní telefon se může hodit.

Nenechte se chytit. Můžete narazit na dobré lidi, ale i na ty špatné. V druhém případě je lepší se od nich nenechat chytit.

Nekempujte na místě, kde je vysoká pravděpodobnost, že zde budou ráno lidi. Když je večer místo liduprázdné, neznamená to, že tak bude vypadat i ráno!

Někdy je lepší se zeptat. Nebojte se zeptat místních obyvatel, majitelů pozemků, či policie, kde můžete najít vhodné místo na stanování na jednu noc. Může se taky stát, že ani stanovat nebudete a pozvou vás k sobě domů.

Pozor na lovce. Zjistěte si, kdy a kde se loví a vyhněte se oblastem, kde si vás může někdo splést s divokou zvěří.

Vyhněte se oblastem, kde chodí lovci pokladů. Hodně vhodných míst na stanování je také úkrytem tzv. keší (pokladů) mezinárodní hry Geocaching. Více na www.geochaching.com

Nespěchejte. Najděte si místo, které si myslíte, že je pro přečkání noci vhodné a chvíli vyčkejte. Sledujte okolí. Přesvědčte se, že opravdu zde nikdo nechodí. Poslouchejte, zda se ve vaší blízkosti nenachází další táborníci. Až jste si jisti, rozbalte stan a běžte spát.

Buďte v pohybu. Nestanujte na jednom místě dvakrát.

Bavte se. Nezapomeňte, že hlavním důvodem proč stanujete nadivoko je, že si chcete užít divokou přírodu a dobře se vyspat. Pokud se cítíte psychicky špatně, je dobré zvážit, pokud něco neděláte špatně.

Nemějte strach. I já sám jsem se dopustil chyb, které tady píši. Nejdůležitější je se z nich vždy poučit a nikdy je už neopakovat. Máte nějaké další tipy? Napište nám je zde do komentářů.