Lungau: Na elektrokole vysoko do hor

Lungau: Na elektrokole vysoko do hor

Turistický region Lungau v Salcbursku je průkopníkem ve zpřístupnění cyklostezek pro elektrokola. Jako nejvýše položený region pro elektrokola nabízí přes 560 km horských tras.

Každou z nich lze absolvovat také na horských elektrokolech. Lungau je zároveň také místem startu cyklotrasy Murradweg.

Region Lungau má připraveno 300 elektrokol na zapůjčení, která lze využít i na cestě Murradweg. V mnoha turistických základnách a v ubytovacích zařízeních mají hosté možnost si elektrokola vyzkoušet. Je totiž dobré vědět, že elektrokolo není moped. Elektromotor má jen podpůrnou funkci a lýtkové svaly ze sebe musejí něco vydat.

Výhodou je však to, že i méně zdatní cyklisté dokážou zdolat bez větší námahy hory kolem Lungau. Zkušení cyklisté oceňují novou dimenzi, kterou před nimi malý elektromotor otevřel: jako by se jim po stisknutí knoflíku rázem opřel vítr do zad.

V nejvyšším rakouském regionu pro elektrokola se používají téměř výhradně nejnovější modely horských elektrokol, která využívají výkonný pohon BIONX vhodný do horského terénu. Po celém regionu jsou k dispozici stanice k nabíjení akumulátorů.

Zájemci mají na výběr několik různých túr, jako je např. trasa po kulturně historických pamětihodnostech nazvaná „Kul-Tour”, dále rekreační trasa „Genuss-Tour”, na které lze rekreační projížďky na kole doplnit o kulinářské zastávky, nebo trasa „Tor-Tour”, na níž se i méně zdatní cyklisté dostanou pomocí elektromotoru po stezkách až do hor.

Cesta Murradweg:
Na tuto trasu se v Lungau půjčují silniční kola typu AVE Citybikes a také horská kola KTM E-Race Mountainbikes, která používají právě již zmiňovaný pohon BionX .  Z cílové zastávky Bad Radkersburg, ale i z jiných míst po trati, se kola pak dopravují zase zpátky do Lungau. Podél trasy jsou k dispozicí nabíjecí stanice.

Další informace:
www.lungau.at

Testování lehokol, tříkolek, skládacích kol a elektrokol v Praze na nábřeží

Testování lehokol, tříkolek, skládacích kol a elektrokol v Praze na nábřeží

Během veletrhu Město na kole, který se bude konat v Praze na Rašínově nábřeží od 20. do 22. dubna, budou mít návštěvníci unikátní možnost si na jednom místě vyzkoušet mnoho různých ne úplně tradičních kol. Půjde především o lehokola a ležaté tříkolky, ale projet se budete moci i na elektrokolech, či skládačkách. Pro děti bude nachystáno i několik odrážedel, aby si i ony mohly zažít jaké to je, pořádně si zajezdit.

Všechno se to bude odehrávat u stánku firmy AZUB BIKE a v přilehlém okolí. Tak neváhejte a přijďe si vyzkoušet, jaké je to, jezdit na kole a přitom ležet, nebo, jak rychle se dá jezdit s pořádným kanadským elektromotorem v zadním kole.

Na veletrhu Město na kole bude i spousta dalších zajímavých věcí, obrovské množství doprovodného programu a vůbec fajn atmosféra veletrhu, který se nebude konat uzavřen v halách, ale pěkně v otevřeném prostředí.

Střípky z historie skládacích kol

Střípky z historie skládacích kol

Je opravdu těžké najít úplně prvního vynálezce, který přišel s ideou výroby skládacího kola. Ať tak nebo tak, kdyby člověk nevynalezl „klasické jízdní kolo“, těžko by mohl začít uvažovat o jeho skladnější a kompaktnější verzi. Pojďme se projít dějinným příběhem skládacích kol.

Vývoj úvah směrem ke konstrukci prvních skládacích kol probíhal sice souběžně, avšak nezávisle na sobě, a to v Evropě a ve Spojených státech amerických. Z dochovaných záznamů víme, že v 80. letech 19. století začaly společnosti Bayliss Thomas z Anglie a The Pope Manufacturing Company z USA pracovat paradoxně na konstrukci skládacích tříkolek.

Za vynálezce skládacího kola bývá považován Angličan William Grout, který v roce 1878 zkonstruoval bicykl se skládacím předním kolem a rozložitelným rámem. Kolo bylo správně nazýváno jako „přenosné“, nikoli jako „skládací“.

Jedním z prvních, ne-li dokonce tím úplně prvním věrohodně doloženým vynálezcem skládacího kola je Američan Emmit G. Latta, který si nechat svůj vynález 21. února 1888 patentovat. Následně svůj patent prodal společnosti The Pope Manufacturing Company, která prodávala skládací kola pod značkou Columbia. Ve stejné době E.G. Latta vymyslel několik prototypů skládacích tříkolek, které také prodal společnosti The Pope Manufacturing Company.

Dalším doloženým vynálezcem skládacího kola v USA je Michael B. Ryan, který si nechal svoje kolo patentovat v roce 1894.

Mezitím ve Francii Julien Simon a Victor Dussaultovi konstruují první tandemové skládací kolo. V jejich patentové přihlášce z roku 1895 se píše, že tandemové skládací kolo vznikne přidáním dalšího rámu a spojovacích komponentů.

Možnost přepravovat se na skládacím kole zaujala především armádu. Několik historických pramenů dokonce hovoří o tom, že první skládací kolo snad vynalezla francouzská armáda. V každém případě skládací kola se ve Francii objevují poprvé v prodejním katalogu společnosti Peugeot v roce 1899. Byla to první skládací kola, která se vyráběla v relativně velkém množství.

Dalšími průkopnickými modely skládacích kol, které někdy bývají nesprávně označovány jako první vůbec, pocházejí z dílny anglické společnosti Faun Folding Cycle, která začala vyrábět svoje skládačky v roce 1896. Ačkoli nebyli první, tak přeci jen přišli s jednou novinkou – skládacími řídítky s brzdovým mechanismem, který vynalezl William Crowe.


Francie nebyla jedinou zemí, která se rozhodla využít skládací kola v armádě. V USA kola pro vojsko vyráběla společnost The Dwyer Folding Bicycle Company, která vyvinula i speciální řadu pro dámy. Na Francii a USA navázaly i další země, jako například Rakousko, Anglie, Německo, Holandsko, Rusko, Japonsko a další. Nejznámější továrnou vyrábějící skládací kola pro armádu se stala anglická společnost BSA (Birmingham Small Arms), která po tisících dodávala kola vojákům během první i druhé světové války. Na obrázku je příklad BSA vojenského skládacího kola určeného pro parašutisty.

V USA produkovala skládací kola pro vojenské využití společnost Columbia. Model Compax byl určen také pro parašutisty. V současnosti americká armáda také využívá skládací kola při misích v Iráku a v Afghánistánu, a sice konkrétně modely Montague Paratrooper.

Během druhé světové války se vyráběla i skládací kola pro běžné užití. Za zmínku stojí francouzská značka Le Petit Bi, která o svých kolech hovoří jako o nejmenších na světě. Faktem je, že u tohoto kola bylo možné složit pouze řídítka.
V 50. letech došlo k útlumu obliby jízdních kol všeobecně, protože došlo k nárůstu popularity automobilového průmyslu. V 60. letech se lidé k jízdním kolům vrací, zajímavým modelem byl Moulton z roku 1962, který svými malými koly inspiroval mnohé další konstruktéry.

Zlatý věk skládacích kol

Od 70. let se zájem o skládací kola začal opět zvyšovat a v nejrůznějších zemích vyrostly továrny na jejich výrobu. Z tohoto období je nejznámějším modelem Raleigh Twenty, vyráběný v Anglii a na Novém Zélandu. Další výraznou anglickou značkou je Bickerton Portable, jejíž kola měla lehký hliníkový rám, a proto mohla být relativně jednoduše převážena. Kola této značky inspirovala o několik let později Andrewa Ritchieho při konstrukci skládacích kol pod značkou Brompton.

Následující desetiletí přineslo dvě podstatné události v dějinách skládacích kol. Svoje továrny rozjel Andrew Ritchie, z nichž začaly ve velkých počtech vyjíždět kola značky Brompton, ale také David Hon, jehož skládací kola Dahon se stala nejprodávanější značkou vůbec. Obě značky patří dodnes k těm nejoblíbenějším. V roce 2011 se na trhu objevila nová značka skládacích kol, TERN,za níž se skrývá tým zkušených profesionálů, kteří se mezi skládacími koly anebo v cyklistice pohybují už mnoho let. Viceprezidentem společnosti Tern je pak Josh Hon, syn zakladatele značky Dahon a bývalý šéf jejího zahraničního obchodu.

V současnosti existuje na celosvětovém trhu cca 100 výrobců skládacích kol a jejich počet neustále roste. Na popularitě získávají také skládací kola s elektrickým pohonem a tomuto trendu se přizpůsobuje mnoho tradičních výrobců skládacích kol.

skládací kolo Tern Link D8 s elektropohonem BionX