Cykloexpedice Himaláje – 2. část

Cykloexpedice Himaláje – 2. část

Eliška a Honza Gallovi právě tráví svoji cyklodovolenou v oblasti indických Himalájí. Z jejich cest přinášíme pozdravy všem návštěvníkům našeho webu a aktuální report o jejich putování.

Ahoj vsem,
posilame druhou zpravu z Indie. Podarilo se nam na kole dojet az temer na konec udoli Suru, coz znamena, ze jsme se dostali do pohori Zanskar, jak jsme chteli. Z Kargilu to byla narocna, ale mooc pekna cesta. Hlavne kopce v okoli staly za to. Kun a Nun maji pres 7000 metru a my projizdeli primo pod nimi. Asfalt jsme si uzili jen prvnich 20 km a pak uz to byl jen totalni sutr-werk. Nebylo to tak silene, jako v Albanii, ale do cesty se nam pro zmenu stavely brody, z nichz vetsinu jsme dokazali projet, ale u jednoho jsme museli postupne prenaset brasny a pak kolo a trikolku. To vse samozrejme v ledove vode.

Skoncili jsme ve vesnici Rangdum, ktera lezi ve vysce 4000 metru nad morem. Chteli jsme tam zabalit kola na kone a udelat ctyrdenni trek do Lamayuru, coz by nam vyrazne zkratilo cestu zpet do Lehu, ale po jednodennim vyjednavani a cekani, se nam nepodarilo domluvit zadny rozumny transport kol na treku, takze jsme se nakonec i z casovych duvodu rozhodli, vratit se zpet do Kargilu a do Lehu.

Rangdum je mala vesnice na jakesi nahorni plosine na jejimz konci je kopecek a na nem stoji klaster. Maji tam i klasterni skolu. Takovou malinkatou se dvemi tridami, z nichz ale funguje jen jedna a ta nema vice nez nejakych 12 metru ctverecnich. Meli jsme krasnou prilezitost popovidat si s ucitelem i s zaky, ale kde je Ceska republika nevedel ani ucitel. No, on to tady nevi vlastne vubec nikdo. Priste budeme muset vzit mapu sveta 🙂

Do Kargilu to bylo 130 km, ktere jsme nakonec absolvovali v kabine mistniho nakladaku. Cesta trvala 8 hodin! 8 hodin natrasani, poskakovani, skakani, letani, brodeni, atd. Jeli jsme v kolone peti kamionu, ktere patri zdejsi vlade. Pet ridicu melo k dispotici i jednoho kuchare, ktery byl schopen behem teto silene jizdy uvarit pro vsechny obed. Za jizdy! Neuverili bychom, ale ryze s bramborem byla potom vytecna.

Kola jsou stale naprosto OK. Zvlaste skladani nam pomohlo pri transportu. Samozrejme jsme tady naprostym stredem pozornosti. Cyklistu je tady minimalne a cestu, kterou jsme podnikli podle vseho jeste zadne lehokolo nejelo, takze pro vsechny jsme uplnym zjevenim. Ted se chystame si jeste uzit Lehu a jeho okoli, prolezt vsechny ty monastyry, stupy, gompy a pevnosti, co tady v okoli jsou a na zaver se chceme jeste pokusit vyjet na kolech do sedla Khardung-La, ktere je povazovano za nejvyssi sedlo sveta, pres ktere vede silnice. To lezi ve vysce 5350 m n.m. Aklimatizovani uz jsme dobre, tak snad se nam to povede. Bude to osm hodin slapani stale do kopce a pak tak mozna hodinka dolu 🙂

Zdravime vsechny,
Eliska a Honza Gallovi

Cykloexpedice Himaláje – 1. část

Cykloexpedice Himaláje – 1. část

Honza Galla a jeho žena Eliška právě tráví svoji outdoorovou cyklodovolenou v oblasti indických Himalájí, kam se vydali na třítýdenní expedici. Startem jim bylo indické město Leh, odkud chtějí dojet na lehokolech do oblasti Zanskar. Ze svých cest po těchto končinách zasílají první postřehy, které vám aktuálně přinášíme. 

 Ahoj vsem,

konecne jsme se dostali k internetu. V Lehu jsme to nejak nezvladli, i kdyz jsme se tam aklimatizovali tri dny… Porad jsme neco nakupovali, nebo se stravovali, ale celkove nas dost stvala premira turistu nejruznejsiho kalibru, ktera se tam promenadovala po bazarech 🙂 Byly jich tam fakt tisice.

Ted uz jsme v Kargilu a mame za sebou prvni planovanou cast cyklo cesty. Celkem 240 km za 5 dni po silnicich ruznych kvalit 🙂 Resp. po jedne highway, ktera je nekde sirokou sinici typu nasi mezinarodky a jinde 3 metry sirokou polnackou mezi chatrcemi. A zbytek (celkem asi 80 km) se predelava z polnacky na mezinarodku, coz znamena spoustu prachu, kriku, troubeni, problemu a nervu – nasich i cizich.

V nohach mame i dve sedla, jedno v nadmorske vysce 4100 m a druhe v 3800 m – aklimatizovali jsme se perfektne, takze jsme obe sedla zvladli v klidu.

Priroda je krasna, pozadi na fotky uzasna, ale nektere vesnice a zvlaste ted Kargil jsou fakt odporne spinave. Ted se chystame do udoli kolem reky Suru, ktere by nas melo zavest do nitra Zanskaru mezi sedmitisicove kopecky.

Kola zatim jedou bez vetsich problemu. Ani zadny defekt jsme nemeli…

Eliska a Honza