nejnaloženější kolo na Eurobiku

nejnaloženější kolo na Eurobiku

Jak jsme slíbili, tak také činíme, i když začneme trochu netradičně. První sérií fotek z Eurobiku vám představíme pravděpodobně nejnaloženější kolo, které se ve Fridrichshafenu objevilo. Opravdu stojí za to si prohlédnout všechny detaily. Prostě domov na kolečkách.

Napiště nám do komentářů, kterou součást výzbroje tohoto neznámého cyklisty ovažujete za nprosto nejvíce “šílenou”.

Na kole jako na bruslích

Na kole jako na bruslích

Máme tu jedno aktuální video, jak využít v těchto mrazivých dnech svoje kolo – jednoduše je přezujte do bruslí a vyrazte na led. 😀

V tomto případě se dokonce jedná o cestu do práce..

České hory na běžkách i na kole: Beskydy

České hory na běžkách i na kole: Beskydy

V tomto díle se vypravíme na severovýchod České republiky a navštívíme pohoří Beskydy, které se rozprostírá na pomezí tří států (České republiky, Slovenska a Polska). Milovníci běžeckého lyžování si v Beskydech přijdou na své, neboť se zde nachází mnoho krásných tras. Můžete se vydat po stopách jak pravidelně upravovaných, tak i po stopách, které si projíždějí běžkaři sami.

Beskydy jsou poměrně členité pohoří, které představuje především pro zdatnější běžkaře neodolatelnou výzvu ke zdolávání strmých vrcholů, členitých hřebenů i hlubokých údolí. Rok od roku zde přibývá strojově upravovaných tras, a tak postupně i v hůře přístupných lokalitách nahrazuje klasickou prošlapanou stopu sněžný skútr. Na své si přijde jak začínající běžkař, tak dobrodruh či kondiční běžkař. Pravidelně rolbou udržované okruhy či jednosměrné trasy najdete zejména v blízkosti vyhlášených zimních středisek. Naopak dobrodružnější povahy, které se vydají po hřebenech na zasněžené vrcholky, budou po zásluze odměněni kouzelnými výhledy na Beskydy, Jeseníky, Malou Fatru či Západní Tatry.

NEJ BĚŽECKÉ TRASY V BESKYDECH

LYSOHORSKÁ MAGISTRÁLA

Lysohorská magistrála je nejvýše položenou běžkařskou trasou v Moravskoslezských Beskydech. Trasy jsou strojově upravovány, a máte tak možnost si udělat hezký výlet na běžkách až na Lysou horu, nejvyšší vrchol Beskyd.

1. Trasa vrchol Lysé hory – Papežov (8,5 km)

I když je tato trasa dlouhá jenom 8,5 km, pěkně se u ní zapotíte, vždyť musíte překonat na její délce převýšení 700 m. Jak napovídá profil trasy, cestou na Lysou horu si moc sjezdů a odpočinkových míst neužijete. Zpáteční cesta bude ovšem o něčem jiném.

Trasa vede z Papežova na Zimný a odtud na vrchol Lysé hory. Start je v lokalitě Vyšní Mohelnice – Krásná, kde můžete zaparkovat osobní auto na malém parkovišti přímo u výchozího traťového úseku. Na tomto místě se rovněž nachází autobusová zastávka.

2. Trasa vrchol Lysé hory – Albínovo náměstí (13 km)

Na Lysou horu se můžete vydat ještě druhou cestou. Ta vede z Albínova náměstí Malenovickým kotlem na Ivančenu, dále na Labažky, Zimný a na vrchol Lysé hory. Trasa je dlouhá 13,4 km a převýšení je přibližně 650 m. Z toho je patrné, že tato cesta nebude tak strmá a pro běžkaře bude přívětivější. Nástup na běžeckou trasu je nejlepší od hotelu P. Bezruč nebo od hotelu Rajská bouda. V obou případech se tam nachází velké parkoviště i autobusová zastávka.

BÍLÁ

Bílá nabízí široký výběr z několika běžkařských okruhů různé délky i náročnosti v krásném prostředí Beskyd. Trasy jsou dlouhé od 6,5 do 30 km.

1. Trasa Bílá – Staré Hamry – Bílá (33,2 km)

Trasa vede z parkoviště u hotelu Pokrok na Bílé kolem osady Žarovjanka, k usedlosti u Remešů. Po přechodu silnice pak kolem bývalého JZD nahoru přes Klučiny k hotelu Charbulák. Dále po hřebeni, k chatě Švarná Hanka a na Bílý Kříž, na Konečnou a po hřebeni do Sedla pod Bobkem a pak sjezdem zpět do Bílé na parkoviště. V opačném směru může být trasa snadnější, protože lze využít lyžařský vlek „A“ pro překonání výškového rozdílu z parkoviště do Sedla pod Bobkem. Trasa je strojově upravována. Délka trasy je 33,2 km.

2. Trasa Bílá – Mezivodí – Bílá (19,8 km)

Trasa vede z parkoviště na Bílé, kolem osady Žarovjanka do sedla pod Javořinou. Pro usnadnění výstupu lze využít do sedla pod Javořinou lyžařského vleku „D“. Dále pokračujte po úbočí kopce Javořina k osadě Javořina a přes Kozí Hřbety, kde je trasa zokruhována s možností vrácení se po stejné trase zpět na Bílou. Z Kozích Hřbetů trasa pokračuje dále po úbočí kopce Rožnovský vrch k rekreačnímu středisku Ondrášův Dvůr na Mezivodí. Z Mezivodí se trasa vrací po opačné straně údolí, podél Salajského potoka a dále pak úbočím kopce Kyčera a Klín k údolí Smradlavé, Zámečku a zpět na parkoviště na Bílé.

STARÉ HAMRY

1. Trasa Staré Hamry – Bílá (33,2 km)

Trasa začíná ve Starých Hamrech u budovy JZD a pokračuje na Gruň po podbuřanské lesní asfaltové cestě na Svornolku, odtud pokračuje na Janikulu a na parkoviště na Gruni. Trasa dále vede po hřebeni Gruně na Bílý kříž, Vjadačku, Doroťanku a Konečnou. Na Konečné se napojíte na silnici, které vás dovede po hřebeni až k sedlu pod Bobkem, odtud se vydáte lesními cestami do Bílé. V Bílé vás cesta dovede k zámečku a dále k parkovišti u hotelu Pokrok. Právě tam začíná kratší, údolní úsek trasy z Bílé do Starých Hamer kolem osady Žarovjanka a usedlosti u Remešů. U budovy JZD se okruh uzavírá.
V opačném směru lze k překonání výškového rozdílu využít lyžařského vleku v Bílé naproti hotelu Pokrok, od jehož horní stanice se lze na trasu napojit a po vrstevnici pokračovat k Bobku. Po trase je několik parkovišť vhodných k nástupu na upravovanou stopu: Gruň, Bílý kříž, Konečná, Bílá.

ONDŘEJNÍK

Ondřejník nabízí několik možností pro běžkaře a je v regionu velmi oblíbený. Okruhy jsou vhodné jak pro začátečníky, tak i pokročilé. Vstupními body jsou chata Ondřejník, kam se dostanete pěšky nebo autem.

1. Trasa Chata Ondřejník – chata Šmiřanka a zpět (2 km).

2. Trasa: Chata Ondřejník – sedlo – Skalka a zpět (10 km).

3. Trasa Chata Ondřejník – sedlo (1 km) – Pak nástup na Velký okruh (10 km) nebo Malý okruh (5 km).

4. Trasa Hřebenovka: Chata Ondřejník – Šmiřanka – (po vrstevnici vlevo do sedla) – sedlo – a zpět (9,5 km)

PUSTEVNY

Na vrchol Pusteven se můžete dostat z Trojanovic – Ráztoky sedačkovou lanovkou. Na Pustevnách se nachází unikátní a památkově chráněný soubor staveb – horský hotel Tanečnica, dřevěné koliby Valaška, U Zaryša aj., ve kterých je možnost tradičního občerstvení jako např. frgály, trdelník, valašská kyselica.

1. Trasa Pustevny – Martiňák – Pustevny (16 km): Trasa je vedená většinou úbočím mírně klesajícím traverzem.

2. Trasa Pustevny – chata Mír – Pustevny (18 km).

3. Trasa Pustevny – Radhošť – Pustevny (8 km): Nenáročná hřebenová trasa s výhledy do okolí, kolem altánu Cyrilka, sochy Radegasta a ke kapli na vrcholu Radhoště.

4. Trasy Pustevny: Standardní běžecké tratě střední obtížnosti a délek od jednoho do pěti kilometrů za Tanečnicí.

Užitečné odkazy:

Zde můžete sledovat, jak jsou trasy v Beskydech aktuálně upraveny.
Zde se můžete podívat, jaké v Beskydech panují sněhové podmínky.

Pokud Vás Beskydy okouzlí, můžete se do nich zavítat i na jaře na kole. Stejně jako běžkařských, je zde spousta i cyklistických tras, které vám odhalí zákoutí Beskyd. Samozřejmě je možné si projet i trasy, které se v zimě jezdí na běžkách.

České hory na běžkách i na kole

České hory na běžkách i na kole

Jízda na běžkách je jeden z nejzdravějších sportů. Pohyb na čerstvém vzduchu, který nezatěžuje klouby, je mezi Čechy v posledních letech stále oblíbenější. Na našich horách najdete mnoho běžkařských tras a vybere si každý. Ať už patříte mezi rekreační běžkaře, turisty či se řadíte k vytrvalejším sportovcům.

Připravili jsme pro vás seriál, ve kterém vás provedeme po českých horách a nabídneme vám několik tipů, kam v zimě vyrazit na běžky, pokud jste již uložili své kolo k zimnímu odpočinku a nejste vyznavači jízdy v zimě a na sněhu. Ale i milovníci zimní cyklistiky se mohou v jednotlivých dílech inspirovat, tak vyrazit na výlet. Navíc se v našem průvodci dočtete, které trasy jsou vhodné i pro kolo, abyste se na jaře do hor mohli vrátit.

Bez nadsázky se dá říct, že je Česko zemí zaslíbenou pro lyžování na běžkách. Na cestách nehrozí laviny, kopce nejsou malé ani velké a krajinu protínají tisíce kilometrů turistických značek. V posledních letech se prudce zvýšila kvalita upravených stop. Rolby a sněžné skútry stála častěji a na stále více místech upravují kilometry a kilometry běžkařských tras.

V tomto úvodním díle vám pomůžeme s výběrem běžek, abyste si výlet náležitě užili. Stejně jako u výběru kola se na první pohled může zdát, že se jedná o jednoduchou záležitost, ale opak je pravdou. S příchodem nových technologií, materiálů a typů běžek se jedná spíše o vědu.

Jak vybrat ty správné běžky

Jedním z nejvýraznějších trendů, který nerozhodným jistě zamotá hlavu, ale jednostranněji orientovaným situaci naopak ulehčí, je nástup specializace. Lyže se dnes nedělí jen podle stylu, ale objevují se jejich další kategorie, např. sportovní, fitness, turistické, back country či dámské.
Než začnete s výběrem, rozmyslete si, k čemu budete běžecké lyže používat. Potřebujete závodní, sportovní či rekreační lyže? Chystáte se jezdit hlavně mimo cesty a upravenou stopu raději nikdy nepotkat? Budete jezdit i ve strmých svazích hor? Chcete si zlepšit fyzickou kondici a nějaká technika lyžování vás nezajímá? Chcete jezdit sportovně až výkonnostně? Nebo od každého trochu? Od všech těchto údajů se odvozuje doporučení pro konkrétního lyžaře.

Běžky lze rozdělit do následujích kategorií:

 Turistické běžky

 Dětské běžky

 Backcountry běžky

 Nordic croussing (fitness)

 Sportovní běžky – bruslící, combi, pro klasiku

 Závodní běžky – bruslící, pro klasiku

TURISTICKÉ BĚŽKY

Šířka lyží se pohybuje v rozmezí mezi 48-55 mm a umožňuje jak jízdu ve vyfrézované strojové stopě, tak zároveň i mimo upravené tratě či v hlubokém sněhu. Turistické běžky umožňují převážně klasický způsob běhu na lyžích. Doporučuje se kupovat tyto běžky v délkách o 15-25 cm delších než je výška postavy lyžaře. Tyto běžky se také vyrábí s protiskluzovou úpravou v mazací komoře. Tato úprava má své výhody i nevýhody. Výhodou je, že nemusíte mazat stoupací vosky a nevýhodou, že jsou pomalejší a hlučnější.

DĚTSKÉ BĚŽKY

Pro děti, které s jízdou na lyžích začínají, je možné pořídit běžky kratší, než je výška jejich postavy. Volíme typově běžky turistické, které díky tomu, že jsou širší, jsou stabilnější a pro začátečníka tím pádem vhodnější. Od 10 let věku se již u dětských lyží řídíme stejnými pravidly jako u lyží dospělých.

BACKCOUNTRY BĚŽKY

Jedná se o běžky určené na jízdu v terénu. Je možné je přirovnat k horskému kolu. Obecně jsou v šířkách jako běžky turistické a širší. Většinou mají ocelové hrany, díky kterým je možné lépe jezdit na zledovatělém tvrdém povrchu, což je velmi příjemné zvláště při horských sjezdech. Délka těchto běžek je vhodná o 10-15 cm vyšší než je výška postavy lyžaře. Delší běžky se méně boří, ale jsou hůře ovladatelné při sjezdech. Také je důležité vzít v úvahu, v jakých terénech se budete nejčastěji pohybovat.

NORDIC CROUSSING (FITNESS)

Jsou lyže určené pro vyznavače aktivního fitness stylu a zejména pro ty, co propadli letnímu stylu “nordic walking”. Běžky se kupují výrazně kratší než klasické běžky. Doporučujeme do výšky postavy. Většinou se dodávají s protismykem aby s nimi měl uživatel co nejméně práce s přípravou. Nejedná se o běžky určené k tomu, abyste se odněkud někam dostali, ale slouží k tomu, abyste si bez ohledu na váš styl či zkušenosti s během na lyžích zlepšily fyzickou kondici.

SPORTOVNÍ BĚŽKY

a) pro klasický způsob: Tyto běžky jsou vhodné především do upravených stop, ale díky jejich relativně pevné a odolné konstrukci vydrží i jízdu v terénu. Jelikož je šířka lyže užší (45-47mm), může se stát, že se na nich budete v měkčím sněhu více bořit. Délku sportovních běžek pro klasiku volíme o 20-30 cm delší než je výška postavy sportovce. Dalším faktorem, který vstupuje do rozhodování, je vaše váha. Pokud jste štíhlí, vyberte si běžky měkčí a naopak.

b) skate: Běžky určené na bruslení (skating) se vyrábí výrazně tvrdší než běžky klasické. Čím je bruslící běžka tvrdší, tím je rychlejší, nicméně nesmí se to přehnat. Moc tvrdá běžka tak dobře nepřiléhá k povrchu a není tedy moc stabilní a lehce na sněhu plave. Délka bruslících běžek se volí 5-15 cm delší, než výška postavy lyžaře.

c) combi: Jedná se o kompromis mezi běžkami pro klasiku a pro bruslení, od toho se odvíjí i jejich vlastnosti. Combi běžky jsou tvrdší než klasické běžky. To znamená, pokud nemáte patřičnou váhu, nebo parádní styl odrazu, pak se na nich budete trápit, protože vám budou klouzat. Na druhou stranu jsou rychlejší. Při bruslení je nevýhodou, že běžky namazané stoupacím voskem v mazací komoře, nejedou tak dobře jako běžky bruslící, které jsou celé parafinované. Navíc musí být combi běžky o něco delší než čistě bruslící běžky, takže v užších tratích vám může délka činit trochu potíže. Doporučená délka combi běžek je výška postavy plus 10-20 cm. Pokud chcete jedny běžky na všechno, jedná se o přijatelnou volbu.

ZÁVODNÍ BĚŽKY PRO KLASIKU I NA BRUSLENÍ

Závodní běžky to je jednoduše paráda. Úžasně rychlá skluznice, takže na lyžích po sněhu jen poletíte. I když to zní krásně, zvažte pořádně svoje schopnosti a techniku. Jak už název kategorie napovídá, závodní běžky jsou pro závodníky. Nemáte-li perfektně zvládnutý odraz a skluz, budete se těchto běžkách spíše trápit. Jinak o délce lyže platí to stejné jako u sportovních lyží.

Boty a vázání

Co se týče bot a vázání, vždy je lepší vybrat si boty, které vám budou bezvadně sedět, a až k nim si pořídit i vázání dle daného typu bot. Pokud jste rekreační běžec, bota by vám měla být především pohodlná a měla by poskytovat dostatečný tepelný komfort.

Běžecké hole

Běžecké hole mají různé doporučené délky podle použití. Vezmeme-li jako vodítko opět výšku postavy lyžaře, pak hole pro klasický způsob lze doporučit asi o 30-35 cm pod výšku postavy (přibližně po ramena), pro bruslařský způsob o 20-25 cm pod výšku postavy lyžaře.

Doufáme, že jste po přečtení tohoto článku o něco moudřejší a případný vývěr nových běžek bude pro vás o to jednodušší.

Napříč Amerikou na kole aneb z komunismu do kapitalismu – 6. díl

Napříč Amerikou na kole aneb z komunismu do kapitalismu – 6. díl

Renata a Martin Stillerovi jsou právě na půlroční cykloexpedici po americkém kontinentu. Již navštívili Kubu a Mexiko a nyní se nacházejí v USA. Na tuto cyklocestu se vydali sami dva jen na svých kolech vstříc všem dobrodružstvím, nástrahám i radostem, které cyklocestování přináší.

USA – kousek Colorado a pak zase Utah

Trasa

V této reportáži projedeme na kolech dalších více než 1000 km. Pošlapeme z městečka Bluff přes geograficky důležitý bod „4 Corners Point“, nejznámější indiánské pueblo Mesa Verde, jedinečné oblouky v národním parku Arches, zajímavý a turisty opomíjený park Capitol Reef a skončíme v osadičce Tropic. Zpestřením tohoto úseku byla pro nás legendární bikerská stezka Slick Rock Bike Trail. Mimo jiné se také dozvíte, jak to vlastně dopadlo vše s Renčiným kolem po jejím karambolu v Monument Valley nebo jak jsme se setkali s medvědy.

4 Corners Point

Odpočinutí z osadičky Bluff, kde nám nakonec nabídli v motýlku druhou noc zdarma, pokračujeme dále státem Colorado k velmi důležitému geografickému bodu. O co že se jedná? Na mysli máme jediné místo v celých Spojených státech, kde se v jednom bodě stýkají čtyři americké státy – Colorado, Utah, New Mexico a Arizona. Bohužel v době naší návštěvy byl tento památník v rekonstrukci a nebylo si tedy možné stoupnout každou končetinou do jiného státu, jak se to zde jinak dělá. Tak jsme si tedy památník aspoň obešli podél ohrady a tím prošli vlastně všechny čtyři státy během pár desítek sekund. Jednu výhodu to ale i tak mělo. Díky ohrazení památníku a nemožnosti si na něj vlézt bylo zrušeno vstupné do celého areálu.

Cortez a Mesa Verde

Coloradem frčíme dále a těsně před Cortezem se krajina úplně mění. Najednou zeleně přibývá a my se ocitáme během pár minut z polopouště v krásné lesnaté krajině plné vody a rostlin. Fakt nečekaná a rychlá proměna. Ano, to je to pravé Colorado, na které jsme se těšili, neboť právě tady bude chladněji, příjemněji a odpočineme si tak na pár dní od vyprahlého Utahu a Arizony. V Cortez máme velmi důležitou povinnost – koupit nové zadní kolo pro Renču. Cykloobchod Kokopelli je špičkově vybavený. Během chvíle je rozhodnuto. Koupíme celé nové zadní kolo. Dráty nebudeme přeplétat na původní střed. Nemá to smysl. Celé nové zadní kolo je totiž více než 2x levnější, než si jen koupit nový ráfek a dráty. Holt… americké myšlení. Nic neopravuj, vše zahoď a kup výrobek celý nový! Ještěže to ale neberou doslova, to by nám chtěli prodat celý nový bicykl! V Kokopelli ještě necháváme seřídit přehazovačky a přesmykače a na chodníku před obchodem celá kola kompletně čistíme. A to i řetězy, převodníky atd. Když-už, tak-už! Cykloshop opouštíme asi po 5 hodinách a míříme k nedalekému Mesa Verde. Ubytováváme se v kempíku na okraji parku s rozhodnutím, že na vysokou stolovou horu, kde indiánské ruiny jsou, nepojedeme na kolech, ale stopem. Byla by to totiž šílená honička a navíc cesta je v rekonstrukci a strašně se tam práší. Ten večer se ale ještě seznamujeme v kempu se dvěma Němci a ti nám nabízejí, že celý výlet na stolovou horu může podniknout s nimi v autě a pak se společně zase vrátíme do kempu. No super, tak to bysme měli. Druhý den tedy navštěvujeme většinu indiánských puebel na celé stolové hoře a vychutnáváme si nejzachovalejší indiánská obydlí v celých USA. Mesa Verde je nádherné, jen nebýt těch davů turistů. Je to zatím nejvíc zalidněné místo, kde jsme doposavad byli. Ani Grand Canyon nebyl tak hrozný! Po celodenním pobíhaní po pueblech a vyskakování z karavanu jsme unaveni a maximálně rádi, že jsme fakt tento den nejeli na kole.

Medvědi

V Coloradu a Utahu jsme viděli u cesty přejeté medvědy. Jeden byl obrovský, na výšku na zadních by měl určitě dva metry a přes 200 kilo. Ani si nedovedu představit, co to muselo být za náraz a jak auto dopadlo po střetu s tímto teď už nebožtíkem… Jinak jsme tedy ale žádného živého méďu béďu zatím neviděli. Renča po tom ani netouží, já bych si říci ale dal. Medvědi tu ale evidentně jsou! O pár týdnů později nocujeme vysoko v horách téměř ve 3000 m. Stan máme postavený, vaříme večeři a chystáme se spát. Nedaleko nás jsou další kempaři „na divoko“ a jeden přichází na návštěvu. Dozvídám se, že máme být opatrní, neboť ráno kousek od našeho místa prý viděl dva medvědy. O jéééé…. říkám si. Tak tohle nesmím Renči říct. Tajemství si nechávám pro sebe. Renča by se jinak nevyspala. Mně se ale dobře nespí…. Ráno jdu s pravdou ven a Renča má sto chutí mě zpohlavkovat! Ale já jí to přece neřekl jen a jen pro její dobro J

Noční děs a hrůza

Stavíme stan v otevřené krajině uprostřed ničeho. V noci přichází bouřka. Ale jaká! Blesky lítají kolem nás v bezprostřední blízkosti jeden za druhým. Hromy rámusí, že se vzájemně neslyšíme. Prší. Jsme přímo v epicentru toho dění! Máme strach. Zažil jsem už hodně bouřek ve stanu v horách, ale tohle je extrém. Srdce nám buší oběma na maximum. Nepamatuji se, že bych se někdy bál. Tady ale fakt jo. Přiznávám! Přemýšlíme, zda zůstat ve stanu nebo utéci na nedalekou farmu. Ani jedno řešení nám nepřipadá správné. Nakonec zůstáváme a bouřka ustupuje. Přežili jsme!

U mormonů na návštěvě

V Monticello nás oslovuje jeden pán a nabízí nám nocleh u něj doma. Protože jsme unavení z ustrašené bouřkové noci, nabídku přijímáme. Rodina je členem náboženské sekty mormonů. Pro nás první setkání s těmito lidmi, na které se mnoho Američanů divá divně. Naši hostitelé jsou ale strašně moc fajn, kamarádští a pohostinní. Navečer nás berou ještě na výlet na horu podobnou jako beskydský Ondřejník. Vlastně i Monticello je jako Frýdlant nad Ostravicí a celé okolí podobné Frýdlanstku. Jaká to náhoda.

Slick Rock Bike Trail

Opuštěním Monticella pokračujeme do Moabu a krajina se rapidně mění. Zeleně ubývá a začíná vyprahlá skalnatá polopoušť. V komerčním a outdoorovém městečku Moab máme v plánu strávit pár dní a projet si mimo jiné legendární a nejstarší značenou bikerskou stezku na světě Slick Rock Bike Trail. A že se jedná o trail trailů se přesvědčujeme hned na malém tréninkovém okruhu. Tahle MTB stezka vede ve skalní oblasti nad Moabem výhradně jen po pískovcových skalách a balvanech. Extrémně prudké sjezdíky střídají náročné výjezdy, kdy se kolo staví na zadní a vy supíte z plných plic. Občas nějaké ty skoky, schody atd. Vše v přírodním terénu, vše pouze na skále. Je to chuťovka pro opravdové bikery. Renča toho má po hodině dost, odhazuje kolo a vydává se na trať pěšky jako fotograf a kameraman mého blbnutí a klukovských radovánek. Aby toho nebylo málo, volím si ještě ten těžší směr hlavního okruhu, tedy proti směru hodinových ručiček. Je to parádička, ale chce to fakt mít natrénováno a nebát se. Maximálně si to užívám a každému bikerovi vřele doporučuji.

Arches – oblouky, oblouky,  oblouky…

Tento národní park nás přitahuje asi nejvíc. Ale ne zase tak moc, abychom téměř 35 km do kopce vyšlápli lehce. Byla to pěkná fuška a v pěkném vedru. Je zase přes 40 stupňů. Coloradské přijatelné teploty jsou fuč. Jsme už totiž pár dní zase v Utahu! V Arches trávíme tři dny a absolvujeme všechny pěší traily, co tam jsou. Nejvíce nás uchvátil výšlap k oblouku zvanému Delicate Arch. Vidět tento oblouk z blízka za odpoledního a večerního slunce, to považujeme za jeden z nejúchvatnějších zážitků z celé cesty. To nelze popsat. Fotky snad něco naznačí, ale to se jinak musí vidět na vlastní oči. Zajímavý trail vede také v nejsevernější části parku v místě Devils Garden, kde je mimo jiné i nejdelší oblouk světa Landscape Arch a samozřejmě plno dalších oblouků, skalních oken a mostů. Poslední den v Arches už děláme jen malé procházky a začínáme se vracet. Je zabíjející vedro. Když už téměř jsme venku z parku u infocentra, zastavuje nás rangerka v jeepu a ptá se, zda jsme OK. Prý dostala hlášení, že nám má jet na pomoc. Nějací turisté volali nouzovou linku, že jsme údajně v nesnázích. To jsme sice nebyli, ale krutě nepříjemně se fakt jelo. Teď už jsme ale u vody…poléváme se, chladíme se a rangerka se jen usmívá.

Nocleh na letišti

Když frčíme kolem moabského letiště, začíná pořádná vichřice. Kromě toho je vedro a nedá se jet. Čekáme celé odpoledne. Když to vypadá večer už OK, vyrážíme dál. Jenže osud tomu nechtěl, píchli jsme hned po 500 m a vracíme se zpět. Opravujeme kolo a piloti nám znova nabízejí, že můžeme kempovat na letišti. A tak tedy na podruhé jejich nabídku přijímáme. Navíc to bude novinka, neboť už jsem spal asi všude – v přístavu, na vlakáči, na autobusáku, na fotbalovém hřišti, ale na letišti fakt ještě ne… .

156 km za den aneb jak se jezdí v noci

Jednoho rána to šlape dobře a už před obědem máme 60 km. Přichází poledne, teploty extrémně stoupají a ty nás uvězňují uprostřed pouště v zelené oáze Green River. Jsme tam až do neskutečných sedmi hodin večer a furt je teplo. Ale konečně vyrážíme a Renča má nápad šlapat v noci. Nejdříve jsem proti, ale pak si říkám, proč ne, ať si to Renča zkusí. Nakonec šlapeme celou noc a po celkových 156 km dorážíme do Hanksville, kde na 2,5 hodiny, než se rozední a oteplí, usínáme ve stanu. V noci se jelo dobře, a protože to byla nudná krajina údajně, tak jsme ani o nic nepřišli. A … Renča si udělala rekord, našlapala rekordních 156 km. Šikulka!!! Jo a málem bych zapomněl…v tu noc jsme museli ještě několikrát lepit duše, neboť fleky nedržely. A i když jsme kombinovali různá lepidla a různé fleky, nic nefungovalo. Jako na potvoru. Tak jsem nakonec dal novou duši a bylo vyřešeno. Doteď si ale lámu hlavu, co se tehdy dělo?!

Není motel jako motel!

Unaveni po náročné noční jízdě, k tomu další extrémní teploty kolem 45 stupňů, tak to nás nutí zastavit v osadě Caineville u jednoho rádoby kempo-motelu. Už první pohled není přesvědčivý, ale únava velí zůstat. Kemp je za 8,- USD a pokojík za 35,-. Obojí super levné, ale… Nakonec Renča upadá do postele, která je snad jedinou čistou věcí v pokoji. Mastný a flekatý koberec plný písku, prachu, chlupů atd. Koupelna před rozpadnutím se, záchod drsně dlouho nemytý, zlomené křeslo, vše zašlé a jemný zápach všude jako bonus k tomu. Jsme ale fakt KO a požadovaný odpočinek je nadevše. Nakonec za ten „zabordelený“ motel platíme 25,-USD a je nám úplně jedno, jak to tam vypadá. Hlavně že postel je jakžtakž a my můžeme odpočívat. Nebudete věřit, Renča spí téměř dva dny v kuse v tom „luxusním“ motelu. Jsme tam tedy nakonec noci dvě!

Capitol Reef a Fruita

Národní park Capitol Reef zůstává v pozadí a mimo hlavní zájem turistů. My jsme si ho ale zamilovali. Hlavně průjezd po klikatící se silnici kolem řeky skrz celý park z východu na západ je nezapomenutelný. Všude kolem nádherné skály různých barev od červené, šedé, oranžové, přes žlutou až po bílou. Podnikli jsme tady i několik pěších výletů a vše stálo za to. Jedinečný je také camping v osadičce Fruita, kde se pěstuje plno ovoce jako broskve, jablka, višně, hrušky a při naší návštěvě meruňky. Kdo nocuje v kempu, má právo nasbírat a sníst tolik ovoce, kolik se do něho vejde. Je to v ceně kempovného. Kromě turistů se meruňkami v sadu krmí také divocí jelenci ušatí. Fruita je opravdu jedinečnou oázou uprostřed pustiny.

Do nebeských výšin na kole J

Mezi městečky Torrey a Boulder nás čeká pořádný kopec. Výškové kóty na různých mapách se liší a to od 9200 do 10000 stop. Tak uvidíme. Každopádně si máknem holt. Jednu výhodu to ale mít bude. Bude zase zeleněji, chladněji a tak se hezky pošlape. A opravdu, 38 km stoupání zdoláváme celkem snadno a na vrcholu se fotíme u cedule s kótou 9600 feet (2926 m)! Zatím rekordní výškový bod naší cykloexpedice kořeníme noclehem kousek od cedule! A tady právě měli být ti medvědi. (viz zmínka výše).

Kolibříci

Už mnoho týdnů vídáváme pravidelně kolibříky. Tihle neskutečně mrňaví ptáčci, kteří kmitají křídly mnohokrát za sekundu jsou strašně krásní. Vyskytují se i vysoko v horách. Viděli jsme je i v 2700m! Američani je mají rádi a u svých obydlí jím dávají speciální krmítka, kde kolibříci pak nasávají speciální sladkou tekutinu. Což jinak dělají běžně z květů stromů i květin.

Grand Staircase-Escalante National Monument

Této megarozlehlé přírodní památky jsme se již dotkli asi měsíc zpátky kousek od Page a Lake Powell, tedy z jihu. Teď jsme pro změnu na severu a projíždíme touto krajinou mezi městy Boulder a Escalante. Cesta vede po úzkém hřebínku s výhledy na obě strany a pak najednou prudce klesá do bílo-oranžového kaňonu. Fantastická trasa na kole. Jedinečné výhledy. Jsme jak v ráji. Jenže pak zase musíme zpět na hřeben, což znamená zdolat kopec v rozpáleném popoledni. Jojo, nikdy není žádná euforie zadarmo, tedy ani při cyklocestování!

Tropic – neplánovaně v pohodlné postýlce

Tuhle vesničku jsme měli jen projet a dorazit do NP Bryce Canyon. Ale kvůli bouřkám jsme se zdrželi a tak zde začínáme stavět stan. Najednou od asi 200m vzdáleného motýlku přijíždí pán na čtyřkolce s tím, že má o nás strach. Proč? Údajně tam na tom pozemku jsou chřestýši, a že prý se máme přesunout k jeho motelu, kde můžeme stanovat. Tak tedy přejíždíme, a když jsme před motýlkem, najednou dostáváme do ruky klíče od pokoje a k tomu pozvání druhý den na snídani. Nevěříme svým očím ani uším. A tak se znova ujišťuji, zda jsem vše pochopil správně. Jojo, pochopil, jdeme se ubytovat a pán nám ještě velmi vřele přeje good night! A tak neplánovaně spinkáme v krásném stylovém a čistém motýlku, který je úplným opakem toho děsivého zařízení z Caineville. Druhý den ráno baštíme výbornou smaženici s anglickou slaninou a ochutnáváme lokální domácí marmeládu z ovoce „bullberry“. Co to ale znamená v překladu do češtiny, tak to se zjistit nepodařilo.

Kudy dále?

Z Tropicu už je to pak co by kamenem dohodil do národního parku Bryce Canyon, asi jednoho z nejlepších parků celých USA. Odtud pošlapeme Červeným kaňonem s Renčou k zubaři do Panguitch a dále do Zionu a Las Vegas. To vše tedy příště.

Další detaily z naší cyklocesty, jako např. zvukové reportáže, fotografie atd. naleznete na stránkách www.cyklocestovani.cz

12