Česká města na kolech – Olomouc

Česká města na kolech – Olomouc

Poslední letošní etapa Tour de Česká města nás zavede do Olomouce. Hanácká metropole ukrývá v historických kulisách mladistvého ducha. A není to jen díky místní Palackého univerzitě, která na jaře i na podzim přiláká do města desetitisíce přespolních studentů. Snaží se i magistrát, který podporuje akce pro mladé – koncerty, divadelní a filmová představení nebo sportovní závody. Zdálo by se, že takové město má dobrou šanci stát se oblíbenou destinací pro všechny cyklisty. Je tomu skutečně tak?

Ne tak docela. Olomouc má podobně jako většina českých krajských měst podrobně zpracovanou mapu, se všemi cyklotrasami, jež by měly městem vést. A podobně jako většina českých měst zatím situace v ulicích výrazně zaostává za plány na papíře. Olomouc protínají dvě páteřní stezky – Moravská a Jantarová, jež byly slavnostně otevřeny na konci devadesátých let.

Zvláště Moravskou stezku si kolaři velmi oblíbili. O víkendech vyráží do nedalekého Litovelského Pomoraví stovky turistů. Pokud máte alespoň týden času, můžete se zkusit pustit do ujetí celé 314 kilometrů dlouhé trasy vedoucí z Jeseníku až do Mikulova. Ještě delší je Jantarová stezka z Vídně do Českého Těšína. Velká část obou stezek však vede v poměrně frekventovaných dopravních úsecích, kde musí soupeřit o své místo s automobilovou dopravou. Podrobný popis celé cyklotrasy vedoucí Olomoucí můžete spolu s dalšími užitečnými informacemi přečíst na stránkách Kolařů z Olomouce.

Realizace dalších tras jde pomalu, přesto se Olomouci podařilo v uplynulých letech získat zajímavé peníze z evropských fondů. V posledních letech byla díky nim dokončena cyklostezky z Chvalkovic do Samotíšek nebo rekonstruována lesní cesta Horecká na cyklostezku v městském polesí v Horce nad Moravou. Kromě toho zpravidla každá větší rekonstrukce některé z olomouckých ulic zahrnuje také nové řešení cyklistické dopravy. Od roku 2008 probíhají také přípravy projektové dokumentace, jež mají upravit převedení Moravské a Jantarové trasy územím města v celkové délce 14 kilometrů. Ta by měla propojit Olomouc s rekreační oblastí Poděbrady podél železniční tratě.

Magistrát se také snaží vyřešit problematické úseky, kde cyklisté musejí projíždět frekventovanými dopravními uzly. Jde například o úsek Chválkovice – Týneček, Černovír – Hlušovice nebo další napojení města na okolním obce.

Na stránkách Olomouc.com je přehled nejpopulárnějších cyklotras v okolí Hané, přehledně rozdělených podle náročnosti.

Nároční cyklisté si mohou vyzkoušet kupříkladu Bouzovskou trasu přes Horku nad Moravou, Litovel a Bílou Lhotu až k populárnímu hradu Bouzov. Namáhavou projížďka vede také ve směru na Tovačov – přes Kožušany, Drahlov, Dub nad Moravou a Troubky.

Pokud se chystáte vyrazit na cesty i s dětmi, doporučujeme vyjížďku po Pomoraví s cílem v Července nebo kosířský okruh přes Těšetice, Slatinice, Lutín a Olšany u Prostějova.

Česká města na kole – Zlín

Česká města na kole – Zlín

Přesto, že počasí venku nesvádí k žádnému dovádění na dvou kolech, přinášíme další díl putování po českých krajských městech. Tentokrát míříme do baťovského Zlína, města na pomezí Valašska, Slovácka a Hané. Co kolaři na Zlíně nejvíc oceňují a co jim nejvíce vadí? Jaké je nejlepší místo pro projížďku? Snaží se magistrát? Třeba vám napoví následující řádky.

Samotný Zlín je zajímavé místo, které stojí za návštěvu. Nabízí zajímavé architektonické projekty, na které v ostatních městech chybí odvaha, projíždíte mezi tradičními domy z červených cihel, všechno má svůj zajímavý řád a osobitou atmosféru. Když přičteme, že nedaleko vede trasa jedné z nejlepších cyklotras u nás – Baťova kanálu, máme zaděláno na ideální podmínky.

Jenže zatímco Baťův vás provede na osmdesáti kilometry cestou z Kroměříže až do Uherského Ostrohu, a přitom se můžete vždy spolehnout na perfektní povrch nebo bohatou síť hospůdek i služeb pro cyklisty, samotný Zlín trochu bojuje s tím, že se velkým vizím zatím nepodařilo dodat reálnou podobu. Jako důkaz může sloužit třeba mapka, ve které je již zakresleno páteřní propojení Zlína všemi směry – při detailnějším pohledu však zjišťujeme, že většina plánovaných tras teprve čeká na své dokončení.

Přesto by bylo nespravedlivé práci magistrátu odsoudit. Právě naopak. Strategický rozvoj města dává hlavu a patu, a cyklotrasy se budují také, jen se dílčí etapy vlečou spíše pozvolna. Se systematickým budováním cyklotras se začalo v roce 1998 v úseku mezi Burešovem a Vršavou a do dnešního dne bylo vybudováno pro cyklisty celkem 15 úseků. Těmi posledními byla trasa mezi Prštným a Loukami a v Malenovicích. V uplynulých letech se budovala také páteřní cyklostezka Otrokovice – Vizovice a síť cyklotras ve Zlínském regionu, jejichž zadavatelem je Region Zlínsko.

V současné době se magistrát zaměřil především na dokončení páteřních cyklostezek. Staví se úseky mezi Cigánovem a Čepkovem (ulice Smetanova) a z Malenovic k obchodnímu domu OBI. Pokračuje také výstavba cyklotrasy Lešná – Lukov. V nejbližších letech se chce město soustředit na propojení páteřní trasy mezi Otrokovicemi a Vizovicemi.

Nejvyužívanější trasy ve městě jsou ty ve Vršavě, spojení mezi Kostelcem a Lešnou, cesta z Havlíčkova nábřeží k Třídě 2. května nebo úsek mezi Kútami a Cigánovem.

Samozřejmě, že jako v každém městě doporučujeme na kole vyrazit! Rozhodně zkuste jízdu podél Baťova kanálů s krásnými meandry řeky Moravy. Více informací také na oficiálních stránkách Zlína nebo zajímavé povídání o trasách v okolí Zlína od pana Soudka. Šťastnou cestu.

Česká města na kolech – Pardubice

Česká města na kolech – Pardubice

Pardubice vždycky byly tradiční sportovní baštou. Koná se tu největší událost české dostihové sezony, plochodrážníci z celého světa dobře znají Zlatou přilbu. Na hokej chodí davy, ani nemusí být v brance Dominátor. Když k tomu přičteme, že Pardubicemi protéká Labe – a břehy řek bývají ideálním prostředím pro cyklisty, je solidně zaděláno na město, jež má své cyklisty rádo a cyklisté mají zase rádi je. Ale je tomu skutečně tak? Pojďme se podívat Pardubicím na zoubek.

Začněme od píky. Od cyklotras. Pardubice mají na svých webových stránkách přehled těch nejzajímavějších. Existuje také přehledně zpracovaný leták, který zve na deset pěkných projížděk po okolí města, jež se samo označuje jako Perníkové srdce Čech. Doporučuje všem cyklistům výlety na Pardubický zámek, do Lázní Bohdaneč, do národního hřebčína v Kladrubech nad Labem, Afrického muzea v Holicích, na Kunětickou horu a Perníkové hejtmanství, domek bratranců Veverkových v Rybitví, na židovskou školu a synagogu v Heřmanově Městci, na rozhlednu Barborka v Horních Raškovicích, na zámek Choltice nebo kostelík ve Velinách. Pokud byste se rozhodli projet si okruh celý, strávíte na kole 148,5 kilometru (viz obrázek) a pojedete trasou ve tvaru srdce. To sice na pedálech nepoznáte, ale dobrý nápad Pardubic se cení.

V samotném městě na vás čeká sedm okruhů – Jiho-východní, Jiho-západní, Severní, Severo-východní, Severo-západní, Východní a Západní. Na webových stránkách Pardubic, jež mně osobně nepřijdou dokonale přehledné, jsou všechny cyklotrasy zpracovány podrobně a schematicky načrtnuty. Dýchá z toho koncepční práce, a to je vždycky dobrý předpoklad. V současnosti tak Pardubice mohou řešit spíše konkrétní detaily – úpravu povrchu cyklostezek, budování chodeckých stezek s povoleným provozem cyklistů nebo oblíbené téma – povolení oboustranné jízdy cyklistům v jednosměrkách. V posledních letech město dokončilo výstavbu cyklostezek Černá za Bory, Jesničánky, Nemošíce a projekt zóna tempo 30 na sídlišti
Dukla.

V současnosti řeší magistrát otázku vyhrazených jízdních pruhů pro cyklisty ve vozovce souběžně s označenými společnými stezkami pro chodce a cyklisty a bezpečné integrování cyklistické dopravy do hlavního proudu. Plánuje se dokončení stezky z Pardubic do Chrudimi a prodloužení cyklostezky do tzv. freezony.

V nejbližších měsících chystají Pardubice vypracování nového generelu, integraci cyklistické dopravy ve spolupráci se
sdružením Město na Kole, CDV apod. a další zřizování dalších zón tempo 30 např. v Jesničánkách nebo na sídlišti Cihelna. Nedostatky hledejme tam, kde v jiných městech – nedokončení některých tras a vzájemné neohleduplnosti řidičů aut, chodců i cyklistů.

Pokud je hezky, potkáte v Pardubicích hodně cyklistů. Nahrává jim rovinatý terén i přijatelné vzdálenosti pro jízdy městem. Nejvyužívanějšími trasami jsou ty z do Lázní Bohdaneč, Nemošic, Sezemic a do Svítkova, odkud každý den přijíždí spousta cyklistů do školy nebo do práce. O víkendu pak vyráží nejvíce lidí na projížďku kolem Labe. My doporučujeme vyrazit do Pardubic na prodloužený víkend a vyzkoušet si celé Perníkové srdce, během kterého poznáte Pardubicko opravdu pořádně.

Cyklistika v zimě

Cyklistika v zimě

Zima je za dveřmi, venku začíná pomalu sněžit a teploty mají k těm letním už opravdu hodně daleko. Většina cyklistů již svá kola zazimovala do garáží a do sklepů. Ti vytrvalejší vyměnili krátké šortky za dlouhé přiléhavé šponovky a než začne opravdu přituhovat, brázdí cyklostezky dál. Co ovšem dělat, jakmile napadne první sníh? Je to opravdu konec sezony?

Samozřejmě že není, jen je třeba se na jiný typ počasí a na nepříjemnosti s tím spojené dobře připravit. Ihned vás asi napadají následující otázky:

Není to nepříjemné?

Odpovídáme protiotázkou – je vám nepříjemné lyžování? Není, že. Zimní cyklistika má podobné vlastnosti jako lyžování. V obou případech je to ideální forma outdoorového cvičení, kdy dýcháte čerstvý vzduch a pohybujete se venku.

Není u toho zima?

Není. Hlavní problém totiž není v tom, aby vám bylo teplo, ale v tom, aby vám nebylo teplo až příliš. Jde o to, že při jízdě na kole člověk vydává spoustu energie, která se přeměňuje na teplo, a tak rozhodně není správně obléknout si to nejteplejší oblečení, které máte. Důležité je přijít na to, co si vlastně máte vzít na sebe. Oblečení by totiž mělo být schopné hlavně dobře odvádět pot.

Není to nebezpečné?

Jako řidiči osobních aut víte, jak je obtížné řídit na zledovatělé vozovce. Je samozřejmé, že i na kole je třeba získat ten správný drive, aby nedošlo k uklouznutí a k pádu.

Jak začít?

Hlavně je důležité i přes nepřízeň počasí na podzim nepřestávat jezdit. Je třeba sledovat předpověď počasí a věnovat pozornost množství oblečení. Nejdůležitější je totiž vychytat pro vás optimální kombinaci oblečení, to je základ. Hned za tím následuje správná výbava kola, protože i vy a vaše auto se musíte na zimu přezout.

V následujícím zimním období vám budeme postupně přinášet informace, jaké triky se používají při jízdě na kole na sněhu a v mrazu. Tak hurá na kolo!

Napříč Amerikou na kole aneb z komunismu do kapitalismu – finále

Napříč Amerikou na kole aneb z komunismu do kapitalismu – finále

Renata a Martin Stillerovi se nedávno vrátili z půlroční expedice po severoamerickém kontinentu. Z jejich putování jsme vám pravidelně přinášeli aktuální reportáže. V tomto posledním dílu Renata s Martinem dorazili do jejich vysněného cíle.

Trasa

V této reportáži urazíme na kolech posledních několik stovek kilometrů a nakoukneme více do srdce Kalifornie, která je plná různých ovocných sadů, jako jsou jahody, višně, mandle, fíky, jablka, broskve, meruňky a další plody. Budeme také řešit poslední závažný technický problém, který mohl skončit i tragicky. Navštívíme posledních pár přírodních památek a Happy Endem celé cesty bude přejezd slavného symbolu San Francisca, velkolepého mostu Golden Gate Bridge. Na závěr strávíme pár dní v San Franciscu, odkud se pak už jen vydáme na let domů do Evropy.

Z vysokých hor do nekonečných nížin

 

Za Coalingou se rovina mění v menší kopce a my ve velké teplu skrz různé kaňony stoupáme zase do kopce. Téměř nikoho nepotkáváme. Tady opravdu lišky dávají dobrou noc. Nocujeme u velmi příjemných a energických lidí, kteří nás zvou i na výbornou večeři. Tak to si fakt necháváme líbit. Odsud již to není daleko na národní památku Pinnacles, kde podnikáme půldenní túru mezi skalními útvary, které jsme rozhodně nemohli vynechat.

Pár metrů více a už jsem tu nemusel být!

To, že mi praskl kousek od Fresna zadní ráfek a nezbylo tedy nic jiného, než koupit celé nové zadní kolo, to snad ani nebude zmiňovat. To byly ztráty jen časové a finanční. Hůře mohl dopadnout jiný příběh, který následoval bezprostředně po sjezdu celkem prudkého kopce. Opřel jsem kolo o zeď restaurace a v tom zničehonic slyším rychlé syčení a moje přední kolo bylo během sekundy úplně prázdné. Celý ventilek se sám od sebe odtrhl z duše! Tohle se stát za jízdy, tak by to dopadlo asi dost tvrdě.

V domě, kde se neuklízelo snad 100 let 🙂

Ten večer se nám nedaří najít žádný dobrý flek, vše je zase oplocené, a tak míříme k osvětlenému domečku. Pan majitel s dcerkou nás vřele vítají a hned zvou dále. Když vidíme, jak to tam vypadá, nestíháme se divit. Vše na všem jak ve skladišti a zároveň ve chlívku. Fakt kuriózní podívaná. I v tomto se evidentně dá tedy bydlet. Ale co, nám to nevadí. Hlavně, že máme kam složit hlavu. Ráno se s příjemnými lidmi loučíme a musím říci, že na tenhle nepořádek jen tak nezapomeneme.

Cykloturistická tepna Ameriky

 

Po dlouhých měsících dorážíme na pobřeží Pacifiku a ve městě Santa Cruz se napojujeme na jednu z nejznámějších cyklotras Ameriky, a to Pacifickou pobřežní cyklostezku, která vede od kanadských hranic až k mexickým přes celé USA. Během pár hodin tady potkáváme desítky dálkových cyklistů. Moc ale nechápeme, proč všichni jezdí právě tady. Vždyť tady není nic moc k vidění ve srovnání s tím, co jsme měli možnost spatřit my. Možná to je ale dáno tím, že tady jsou na trase motely, obchody a celkové zázemí naproti tomu, kde jsme byli my a kde nebylo mnohdy nic k vidění mnoho dní. Během dvou dní tady na této cyklostezce potkáváme zhruba 5x více cykloturistů než do té doby na celé naší americké cyklocestě. Když to ale tady vidíme, tak jsme šťastni, že jsme jeli tamtou divočinou plnou dobrodružství, divoké přírody apod.

Svět je opravdu malý!

 

A že tohle rčení je opravdu pravdivé, tak o tom jsme se přesvědčili i my. Tak si to šlapeme po západním pobřeží směrem na San Francisco, když v tom na nás někdo mává z auta. Nejprve nepoznáváme, o koho se jedná. Auto zastavuje a najednou z něj vystupují naši kamarádi Honza a Pavla. No to je ale překvapeníčko a náhodička! S Honzou jsem byl loni trekovat v Pákistánu a najednou se setkáváme tady v Americe. Trávíme společně celý večer a klábosíme až do ranních hodin. Opravdu příjemné setkání pro nás všechny.

Oficiální Happy End na mostě Golden Gate v San Franciscu

 Pomalu, ale jistě se blížíme do cíle. Tím je již od startu San Francisco. Město, o kterém snad každý tvrdí, že je krásné a že by tam rád žil. Tak jsme zvědaví, jak tohle velkoměsto zapůsobí právě na nás. Netrvá tomu dlouho a dorážíme na legendární most Golden Gate. Jsme uchváceni. O tomto jsme snili. Najednou jsme tu, šlapeme do pedálu po tomto mostě a jsme vlastně v cíli celé náročné půlroční cyklocesty. V hlavách se nám prolínají tedy různé pocity. Radost a nadšení z toho, že jsme to vše zmákli, že jsme si splnili sen a cíl, že všechno vycházelo a že se nám nic nestalo. Oproti tomu jsme posmutnělí, že všemu tomu snažení je konec, celé cykloputování padá nezastavitelně do historie a nám už zbývá jen pár posledních dní předtím, než se budeme muset vydat na cestu zpět do kruté reality.

Okruh kolem zátoky a závěrečný ultra krpál!

Protože nám zbývá ještě asi 8 dní do odletu, rozhodujeme se, že si uděláme asi pětidenní okruh na sever nad San Francisco a navštívíme zapadlý sekvojový les Muir Woods (Muirova dřeva). Takhle zajížďka fakt stála za to. Pokračujeme dále na sever a pak se stačíme na východ a později na jih, abychom obkroužili San Francisco Bay a dostali se na druhou stranu do Kensingtonu, kde na nás čekají naši hostitelé. Poslední den trošku bloudíme a až večer se dostáváme k cíli. To ale ještě nevíme, co nás čeká. Před cílem je neuvěřitelně prudké stoupání. Sice asi jen kilometr dlouhé, ale tak prudké, že se kolo staví na zadní a šlapat za jízdy je o život a každou chvílí jen čekám, kdy mi vyskočí plíce. Procento stoupání odhaduji kolem 30. Je to fakt síla. Asfalt skoro teče dolů, jak je to prudké. Nevzdávám to ale. Je to challenge! Za tmy už přijíždíme do absolutního cíle.

Milé přivítání a perlička v plánování

 

Cílem je pro nás domek našich hostitelů, které jsme asi před dvěma měsíci potkali v poušti přes NP Capitol Reef. Naši hostitelé ale dnes nejsou doma. To víme a vyzvedáváme si klíče od domu v květináči. V garáži na nás čeká překvapení. Český nápis: „Vítejte, gratuluji“. To bylo moc milé a nečekané. Podobné přivítání nás čekalo pak i v našem pokojíčku, který byl pro nás nachystán. V kuchyni byla večeře a celý dům pro ten večer jen pro nás. Nutno podotknout, že dům byl plně vybaven vším, na co si jen vzpomenete. A přesto nás vzali k sobě a ještě nebyli ani doma. Nevšední zážitek. Perličkou na závěr bylo to, že právě ve chvíli, kdy jsme dojížděli do našeho cíle, tak se nám na tachometru objevilo přesných 7000 km, které jsme si od začátku plánovali. Tak tomu se říká náhodička!

Poslední dny v San Franciscu a návrat domů

 

Na prohlídku San Francisca a balení kol jsme si nechali zhruba 4 dny. Navštívili jsme pověstnou věznici Alcatraz, ještě jednou jsme byli na Golden Gate, projeli jsme se vyhlášeným městským vláčkem Cable Car, prošli se kolem známé „zatáčkové“ silnice, pozorovali lvouny v přístavu a obdivovali spoustu dalších zajímavostí. Kromě toho jsme udělali ještě nějaké nákupy nejen v super-super-super obchodě (viz foto). Odlet domů byl naplánován na 1. 10. 2010 a s jedním přestupem v Düsseldorfu jsme přistáli ve Vídni. Tím skončila naše 6,5měsíční cyklocesta, při které jsme najeli na kolech 7000 km a pěšky po národních parcích nachodili dalších 340 km.

Poslední pocit na závěr: Hned bychom jeli znova. Tohle se nezapomíná…  

Pozor: premiérová promítání z celé cyklocesty proběhnou 19. a 26. února 2011 na festivalech Cyklocestování ve Frýdku-Místku a Hradci Králové. Více o programu naleznete na www.cyklocestovani.cz

ČESKÁ MĚSTA NA KOLECH – ČESKÉ BUDĚJOVICE

ČESKÁ MĚSTA NA KOLECH – ČESKÉ BUDĚJOVICE

České Budějovice samy sebe považují za „cyklistické město“. A skutečně, v ulicích jihočeského města potkáváte nejen pivovary a masné krámy, ale také houfy cyklistů. Dobrým podmínkám pro cyklistiku přeje rovinatý terén, logicky uspořádané centrum města i pobřežní trasy v okolí dvou řek – Vltavy i Malše. Představitelé města tvrdí, že dosud tvoří cyklisté 9 % všech lidí cestujících po městě. Výhledově by rádi dosáhli hranice 16%.

Projekty dokončené v uplynulých letech

České Budějovice dokončily v uplynulých letech řadu cyklistických projektů. Tím největším bylo vybudování cyklostezek a lávek v okolí obou řek. Za cyklolávku na ulici E. Pittera dokonce město získalo ocenění Cesty městy[1]. Další cyklostezky se vybudovaly například v ulicích Neplachova, Větrná, na náměstí Československých legií atd.

V současnosti České Budějovice pracují na cyklotrasách E (centrum až Suché Vrbné) a B (Za Voříškovým Dvorem). Dokončují se také cyklostezky mezi Nemanicemi a Borkem, v ulici Labská a v lokalitě U Malše. Důležitou součástí je také postupné napojování okolních obcí na již vzniklou síť stezek ve městě.

Děti dostaly slevu na nákup helmy.

Město České Budějovice před lety zaujalo úspěšnou kampaní „Na kolo jen s přilbou“. Děti dostaly během let 2005-2008 vždy na jaře slevové kupony na nákup helmy. Informace o probíhající akci byly umístěny ve školách, v ordinacích lékařů i na lavičkách po celém městě. V průběhu jara až podzimu pak magistrát města, společně s městskými policisty, děti za nošení přileb odměňoval. Díky sponzorům děti dostaly řadu drobných dárků i jízdní kola. To, že byla kampaň úspěšná, dokazuje i finální výše rozdaných kol – dosáhla čísla 60. Budějovice se podílejí také na tradičních cyklistických projektech – Evropském dni bez aut (22. září) nebo BYPADu (nástroji pro vyhodnocování a zlepšování cyklistické politiky ve městech).

Co cyklistům vadí?

Nedostatky jednotlivých měst bychom mohli brát přes kopírák. I v Budějovicích kolařům vadí nedostatek bezpečných přejezdů pro cyklisty, zákaz vjezdu do jednosměrek, nedostatek kvalitních stojanů a nevhodný povrch cyklotras. V tomto ohledu jim trochu překáží historie – tradiční dlažba v historickém jádru města.

Čtverka na slepáku

Pokud bychom se při každoročním sčítání cyklistů v Budějovicích měli inspirovat zelenou vlnou, zjistili bychom, že nejvyužívanější trasou je nábřeží Slepého ramene (směrem k Železnému mostu). Za 24 hodin tudy projede podle statistik 3 182 cyklistů – což je „stupeň číslo čtyři“. Na trojce je provoz na pěší a cyklistické lávce přes Vltavu, mezi Pražským předměstím a sídlišti Vltavy. Se dvojkou pak počítejte na Dlouhém mostě.

Cyklostrasy ve městě

A: okruh okolo městského centra uzavírajícího část okruhu tvořeného cyklistickou stezkou č. 12. Začátek cyklotrasy je připojen na cyklistickou stezku č. 1018 na nábřeží řeky Malše v blízkosti historické budovy  Jihočeského  divadla.  Trasa je vedena při okrajích Jirsíkovy ulice napříč  ulicemi  Dukelská  a Karla IV., poté přechází do souběhu s Mlýnskou stokou,  kde  je vedena po stávající parkové cestě šířky minimálně 3,00 m a prochází parkem na Sadech.

B: propojuje centrum města s obchodní zónou Strakonická

C: je vedena radiálně od centra města Jírovcovou ulicí – budoucí návaznost  na trasu D mezi Pražským předměstím a Husovou kolonií

D: vedena tangenciálně po severním okraji vnitřního města, propojuje cyklotrasy B a C

E: projekčně se připravuje – spojuje centrum města a centrum čtvrti Suché Vrbné a dále pokračuje až na Rudolfovskou třídu

F: spojuje centrum města se Stromovkou a směrem k sídlišti Máj po stezce č. 1100

G: cyklotrasa  spojující  centrum  města  přes  Dlouhý most se sídlištem  Šumava  a  Máj  (problém,  který  je třeba dořešit, je převedení cyklistů přes Dlouhý most a ul. J. Opletala)

H: zprostředkovává spojení pomocí trasy G se sídlištěm Vltava

I: jedná se o cyklotrasu, která propojuje cyklotrasy H a B.

J: jedná  se  o  cyklotrasu  vedenou  při okrajích stávajících místních  komunikací  a  propojující cyklotrasu I s cyklistickou stezkou č.122 a dále s cyklotrasou B – 2. část v prostoru ulice Suchomelská.

K: připravuje se po levém břehu Malše směrem k obci Roudné

L: po  levém  břehu  Vltavy  od  Sportovní haly směrem k obcím Litvínovice a Planá. V rámci městského systému je tato stezka propojená novou lávkou přes Vltavu do ulice E. Pittera směrem k Poliklinice Jih.

Dále se město  snaží  o  cykloprojení  na  okolní  obce – připravují se projektové dokumentace (Včelná, Boršov, Borek, Hrdějovice, Úsilné, Roudné, Planá, Homole atd.).

Celková délka cyklostezek a cyklotras je na katastru města České Budějovice je cca 70 km.

Vypracováno ve spolupráci s Ing. Michalem Šramem z odboru územního plánování a architektury.


[1] Soutěž Cesty městy pořádá Nadace Partnerství, zaštiťuje Ministerstvo dopravy ČR – BESIP