Test batohu Atrack na Rungo.cz

Test batohu Atrack na Rungo.cz

Přečtěte si test vodotěsného batohu Atrack 35 litrů z pohledu běžeckého specialisty a machra na ultra dlouhé závody Pavla Paloncýho.

“Začalo to úprkem na vlak, ale za poslední tři týdny jsem jej protáhl mnoha situacemi a aktivitami. Ať už to byly půldenní či celodenní výběhy na Malé Fatře či v Roháčích, pádlování na Slezské Hartě, nástupy ke sportovním lezeckým cestám, několik výprav za „vícedélkami“ do Raxalpen či na Hohe Wand, nebo jednodenní cesty vlakem – ano, zrušili nám závody v Ekvádoru, tak jsem vyrazil na hodně menších po okolí. Batoh vždy seděl a svoji práci zvládl skvěle.”

Celý test k přečtení zde.

Extrém za extrémem a 6000 km uběhnutých za rok. Aneb rozhovor s Pavlem Paloncým

Extrém za extrémem a 6000 km uběhnutých za rok. Aneb rozhovor s Pavlem Paloncým

Extrémních závodů běžel už nespočet. Ve vedru i v mrazu. Na severu i na jihu. V pouštích i ve sněhu. V některých z nich se stal legendou. Třeba zimní Spine Race ve Skotsku vyhrál třikrát a při mistrovství světa ve Spartanu v zimě na Islandu skončil druhý. Přitom Spartan Race nikdy před tím neběžel. Pavel Paloncý.

Kdy jsi začal s adventure racingem a co tě na něm tak láká?
Svůj první adventure race (AR) jsem absolvoval v roce 2007, a byl to hned jeden z těch nejtěžších – byl to totiž zimní závod. 5denní AR na polské straně Krkonoš a na Sněžku jsme šli během závodu třikrát. Do té doby jsem na kole v noci jezdil minimálně, v zimě vůbec a prakticky po celou dobu závodu sněžilo. S předními týmy jsme se nemohli měřit, ale za 118 hodin (skoro pět dní) jsme se dostali do cíle a byl to pro mne hodně silný zážitek, po dlouhé roky u mne nepřekonán. Místo abych si řekl „nikdy víc“, což si mnoho i zkušených závodníků po zimním AR řekne, řekl jsem si „to je ono“. A tady to vlastně začalo.

Na AR mě láká především ta jeho pestrost – závodíme v nejrůznějších lokacích – od džungle, přes hory až po pouště. To prostředí samo o sobě je mi odměnou. Dostanu se do míst, kam bych se jinak neměl šanci dostat. A také je to velmi intenzivní a zhuštěná forma zážitku. Kolegové z týmu jsou mí dobří přátelé a závod AR často připodobňuji ke společným výletům – pouze 15 celodenních výletů zhustíme do 3 dní.

Jaké typy závodů vůbec absolvuješ a kolik jich za rok je?
To je dost různé. Našlo by se mnoho lidí, kteří by řekli, že jich je příliš, ale já si to nemyslím. Závodů AR je to tak 4-5 do roka. K tomu tak 2-3 hodně dlouhé běhy. Když říkám hodně dlouhé, myslím tím tři dny a více – 400 km a tak. Většinou to je nonstop, běžel jsem i pár etapových závodů. K tomu jsem v minulosti absolvoval i docela dost multisportovních etapových závodů, převážně v Číně i když teď už tam téměř nejezdíme. No a k tomu si občas střihnu nějakou běžeckou stovku u nás nebo nějaký víceboj dvojic. Je toho docela dost a taky je to široký paleta formátů – závody čtveřic, dvojic i sólové, etapové i nonstop, s navigací i bez ní, běžecké nebo kombinace disciplín. Baví mě zkoušet nové a nové věci.

Jak často si během závodu říkáš: “Mám já tohle zapotřebí?”
Tohle je v podstatě omezené na to, když se něco děje a není to úplně v mé moci nebo to není čistě závodní/fyzický problém. Příkladem byl Cape Wrath Ultra – 400km, 8denní etapový závod na severu Skotska, kdy jsme byli odkázáni na stravu, kterou připravil pořadatel. Vše bylo vegetariánské a celkově jsem se s ní moc nesrovnal, do toho nečekaně horko. Na severu Skotska jsem čekal déšť a zimu, vše ostatní jsem bral jako „bonus navíc“. A tenhle závod jsem běžel prakticky na prázdno a to jsem si říkal, jestli to mám zapotřebí. Zkrátka, když mi nefunguje žaludek, nebo se smažím kvůli horku, tak mě to někdy napadne. Stravu už mám vyřešenou a s horkem se prostě musím srovnat. Ale abych si tohle říkal jen proto, že se mi něco nepodaří, ostatní jsou rychlejší než já nebo mi to neběží/nejede jak bych si představoval, to ne. To mě na těch závodech baví, že se člověk musí nějak vypořádat s nastalou situací.

Existují závody, u kterých nevíte, co vám pořadatelé připraví a třeba se setkáte s disciplínou, kterou jste nikdo z vás nikdy nedělal?
V podstatě nikdy nevíme, co nás dopředu čeká. V závodech AR známe sice dopředu pořadí a délky etap, ale mapu s trasou dostaneme až těsně před startem nebo na startu. Nebo třeba takový Spine Race – je to sice „jen“ běžecký závod. Ale 430 km v lednu v Anglii je pokaždé jiných. Počasí promění každý ročník v unikátní zkušenost.

To je právě na těch závodech zajímavé – konají se venku, v různých prostředích – džungle, poušť, vysoké hory, planiny. Často navštívíme naprosto různé typy krajiny i během jednoho závodu. Navíc, jak závod trvá dlouho, tak je vždy spousta prostoru, aby se něco stalo a často to bývají neuvěřitelné příběhy, co se pokazilo, a taky jak si s tím závodníci nějak poradili.

Pořadatelé se neustále snaží udělat závody zajímavé, tak se setkáváme s něčím novým. Kdysi dávno jsme takhle poznali coasteering – stojíte před volbou jestli zátoku oběhnout nebo překonat plaváním. A k tomu si můžete vzít různé pomůcky – nic, nebo taky ploutve, matračky a podobně.

Případně nyní se rozmáhá disciplína zvaná packrafting – lehké, sbalitelné rafty, které je možné vzít na záda. A stojíme před volbou, jestli se pohybovat pěšky, nebo vodní překážku obejít, nebo rychle nafouknout rafty a pádlovat – jak na jezeře, tak na řece. U nás na to nejsou moc vhodné terény, ale třeba Švédsko se svými jezery a řekami je na to jak dělané.

Co považuješ ve své kariéře za největší úspěch?
Z týmových závodů to bude asi 11. místo na MS v AR v Brazílii. Z běžeckých závodů to bude moje vystoupení na Spine Race (tři první a dvě druhá místa) a aktuálně 2. místo na závodě Eufória v Andoře – tam to byl boj až do konce. Do překážkových závodů Spartan Race jsem jen nakoukl, ale bylo z toho 2. místo na mistrovství světa na 24 hodin. To asi docením až časem.

A naprosto nejtěžší závod?
Tady těžko vybrat jeden – těžko se mi srovnává sólový běžecký závod v anglické zimě s týmovým závodem v brazilské džungli. Z běžeckých by to byla asi trasa Eufória v Andoře – 230 km, 20 000 m převýšení, to celé v horách a velmi technický terén – skály, suti, prudké svahy. Byl to výborně obsazený závod dvojic, obsadili jsme 2. místo a na trase jsme strávili skoro 72 hodin, tedy rychlost „běhu“ těsně nad 3 km/h, to o tom závodě dost vypovídá. Ze závodů adventure race by to bylo pravděpodobně mistrovství světa v Brazílii v roce 2015. Na trase jsme strávili přes týden, teploty šplhaly k 40°C, vysoká vlhkost, všude spousta zvířat – hmyzu i větších potvor.

Kolik toho třeba tak za rok naběháš?
Bude to kolem 6000 km, i když kilometry už moc nepočítám. Naučil jsem se, že kilometr v horách, v džungli a na silnici se nedají moc srovnávat.

Mezi věci, které používáš během své náročné sezóny sis vybral i věcičky od ORTLIEBu? Proč?
U mě je to neustálý boj mezi tím vzít si co nejvíc věci, abych byl na vše připraven a zase vzít si jich co nejméně, abych byl co nejlehčí. Nad každým kouskem, který si vezmu tak dvakrát přemýšlím a musí na něj být spoleh. A to je asi hlavní důvod, proč používám vybavení od ORTLIEBu

Jak je především používáš?
Udržet vše v suchu je povětšinou nereálné. Má ale smysl udržet v suchu ty nejdůležitější věci. Tak je prostě dám do loďáku – např. mapu a čelovku. Nebo péřové věci – spacák nebo bundu – díky loďáku od ORTLIEBu si jej troufnu vzít a ušetřím tak cennou hmotnost i objem při stejném komfortu. Takhle jsem ke svému údivu udržel peří suché i v Patagonii. A nebo někdy hodím celý obsah batohu ještě do loďáku a pak když je třeba přebrodit/přeplavat řeku, nemusím nic řešit. Na tom se dá ušetřit nebo taky ztratit strašně moc času a když vám navlhnou klíčové věci, tak můžete ztratit i celý závod.

To samé platí i o věcech v depu. Někdy naše věci stojí dlouhou dobu v zimě na dešti. Když dám veškerý materiál do obrovského 140 litrového BIG ZIPu, vím, že když přijdu do depa, najdu věci suché. A to je zásadní, protože do depa se často dostaneme v dost žalostném stavu a spoléháme to, že se tam dáme do kupy. Nedávno mi tenhle TIZIP ve spolupráci s batohem Elevation Pro a tenkými loďáky zachránil dost drahé vybavení na jachtařsko-běžeckém závodě Three Peaks Yacht Race. Nakonec to nepřežila jen jedna kniha, které jsem si nevšiml…

Existuje na světě nějaký závod, který by byl tvým tajným snem, a kterého by ses chtěl jednou zúčastnit?
Závodům jsem propadl už dávno a obecně, když něco chci opravdu udělat, tak se snažím věci neodkládat. Takže když objevím nějaký opravdu zajímavý závod, netrvá dlouho a nakonec se tam objevím. Celkově mě hodně láká divoká krajina. Patagonie mne uchvátila, ale  v současné chvíli bych asi nejvíce chtěl na sever – Aljaška či Yukon. A tam už pár závodů je – jak běžecké, tak i adventure race.

Minulý rok jste se zúčastnili také legendárního znovuzrozeného Eco Challenge. Vím, že nemůžeš nic říct, a že se vše dozvíme až v reality show vysílané postupně na Amazon Prime, ale můžeš alespoň říct, jestli závod splnil tvá očekávání?
Čekali jsme bombastickou akci, obrovskou produkci a v tomhle závod naše očekávání splnil. Zjednodušeně řečeno jsme se čekali, že nic co jsem doposud absolvoval se s tím nebude dát srovnat. To se naplnilo, co se týká produkce. Závodní očekávání nemohu hodnotit ve smyslu, zda byla větší nebo menší. Byla jiná, čekali jsme více expediční, pomalejší, delší a více technický závod, naopak to bylo docela fyzické a dynamické. Ale jako v každém závodě se zde zrodilo mnoho příběhů a bude na co koukat. Sám se na to těším a to ze dvou důvodů – v roce 2001 s tehdejší technikou dokázali natočit nádherný pořad. Co dokážou s dnešní technikou, která je úplně jinde? Druhý důvod je ten, že přestože týmy závodí na stejném závodě, každý tým má svůj vlastní unikátní příběh. My něco málo víme, když jsem se naháněli s ostatními týmy při závodě nebo se s nimi bavili po doběhu do cíle. Ale bylo tam 67 týmů a těch příběhů je mraky. Teď se dozvíme i spoustu příběhu od dalších týmů. Na to se fakt těším.

Díky za rozhovor!
připravil: Honza Galla



Vybavte se do zimních podmínek

Vybavte se do zimních podmínek

Do České kotliny a také na Slovensko už definitivně přišlo chladné počasí, plískanice, sněžení a zkrátka čas, který je pro cyklisty vcelku náročný. Kromě pořádného oblečení a blatníků je určitě mnoho dalších věcí, které vám mohou usnadnit každodenní používání kola. Pojďme se tedy podívat na to, které to jsou, a které najdete u nás v AZUBu.
 

Reflexní brašny od ORTLIEBu jsou perfektní volbou pro jízdu za dlouhých zimních večerů. Pozor, reflexní nejsou kvůli barvě, kterou vidíte na fotce, ale protože v samotném materiálu je zakomponovaná reflexní nit. Při nasvícení se tak celá brašna rozzáří jako obrovská svítící koule. Všechny brašny a batohy z řady High-Visibility jsou dodávány jak ve žluté, tak i v černé barvě! Mezi High-Vis produkty patří Back-Rolery, Sport-Rollery, řídítkové brašny Ultimate 6M, podsedlové brašny Saddle-Bag, notebookovky Office-Bag a také vodotěsný batoh Velocity.

Výborným řešením pro cyklisty pracující v kanceláři, kteří by rádi měli funkční, ale přitom elegantní tašku přes rameno, je voděodolný Downtown II, který se dodává v několika barvách a ve verzi s klasickým upevněním k nosiči QL2.1, nebo úplně plochým městským řešením QL3.1. To mimo jiné usnadňuje nošení přes rameno. Vzhledem k tomu, že brašna je široká a hranatá, je umístěna na nosiči ze šikma. Díky tomu zbývá cyklistovi dostatek místa na paty při šlapání. U skládaček je to pro větší chlapy na hraně, ale funguje to. Případně pomůže nosič Tern Cargo Rack.

ORTLIEB má v nabídce také několik voděodolných kvalitních batohů, které se hodí především do města a právě na kolo. Jedním z nich je Commuter Daypack, který už každodenně používám několik let a jsem s ním naprosto spokojený. Uvnitř najdete polstrovanou kapsu na 15“ notebook a organizér s dalšími kapsami. Zvenku pak ještě malou kapsu na drobnosti, která však není vodotěsná. Nejrůznější vnější poutka se dají využít na kde co, ale nejčastěji na blikačku. Commuter Daypack se dodává i v decentnějším  provedení ve variantě Urban Line.

 

Pokud používáte skládačku, pak se v plískanicích téměř neobejdete bez obalu Quick Cover. Díky němu se při transportu skládačky hromadnou dopravou neušpiníte vy, ale nenecháte žádnou stopu ani na spolucestujících. Můžete jej vozit pod sedlem, na sloupku řízení a nebo takto na nosiči.  

 

Na dlouhé kalhoty se hodí pásek na nohu. Tento stylový kožený kousek od Brooksu se dodává v mnoha krásných barvách. Můžete se tak sladit se svým kolem, nebo třeba s bundou.  

 

Jste-li vyznavačem stylových věcí, rozhodně se vám líbí kožená sedla Brooks. Ta se však do vlhkého počasí a moderní uspěchané doby zase až tak nehodí. Výbornou zprávou tedy je, že Brooks má také řadu sedel Cambium, které jsou vyrobeny z přírodního kaučuku, mají stejné pohodlné hamakovité zavěšení sedací části, jako jejich kožení sourozenci, a nemusíte se u nich bát, že zmoknou.  

 

 

Dalšími úžasnými doplňky od Brooksu je i přední a zadní blikačka. Její měděné zbarvení krásně sedí nejen k ručně rozklepaným nýtům vybraných kožených sedel Brooks.  

 

 

Blížíme se do finále. Tohle je stylovka největšího kalibru. Kožená zástěrka na blatník. S tou budete trvale překvapovat a každý déšť vám v podstatě udělá radost.  

 

A na závěr doporučujeme pořádné rukavice, abyste nedopadli jako my při tomto focení, když mrzlo a rukavice se použít nedaly. Ty si ale musíte koupit někde jinde 😁

 

 

Přejeme spoustu pohodlných zimních kilometrů!

Honza s Romanem

 

 

 

ORTLIEB novinky na Eurobike 2017

ORTLIEB novinky na Eurobike 2017

Krásným připomenutím historie ORTLIEBu je vintage kolo Raleigh ověšené jedněmi z prvních brašen. Už tehdy měl ORTLIEB rámovou brašnu, od které pak časem upustil.

Zadní brašny s Outer Pocketem.

Přední brašny menší velikosti.

Řidítkovka, která pro zvýšení bezpečnosti využívala odrazku našroubovanou přímo do materiálu.

Do celé řady turistických brašen přibyly dvě barvy. Jednou z nich je Lagoon, která vypadá fakt dobře.

Druhou je pak Starfruit podle ovoce, které se česky jmenuje Karambola. Takže zde vám představujeme barvu “Karambolovou”Obě patří do nové řady FREE, která se stejně jako řada Black’n White vyznačuje ekologickým materiálem v němž není používáno PVC. Řada Black’n White už od příštího roku nebude.

Nové řešení krásné městské brašny Downtown.

Back Roller Design v omamném vzhledu Cycledelic.

A všechny nové varianty řady Design.

K tomu pak také Velocity Design vzory.

ORTLIEB rozšiřuje i svou bikepackingovou řadu o menší velikosti podsedlovky a řídítkové brašny Handlebar Pack. Ta je určena pro kola s berany tak, aby se mezi ně vůbec vešla.

Velkou novinkou je Cocpit Pack.

A úzka varianta rámovky, která velmi dobře vyniká v rámech silničních kol či gravel biků.

V řadě Urban najdete novou barvu Ink, která teď fakt letí.

ORTLIEB stále více dbá na udržitelný přístup k výrobě a veškerým dalším svým činnostem. Svému ORTLIEB Cares programu věnují celou jednu stěnu.

Zajímavý je i nový jednoduchý batoh Gear Pack odvozený z velkých Dry Bagů, ovšem s propracovanějšími zádovými popruhy s upevňovacím systémem na přední straně.

Záda jsou mnohem lépe řešená než například u X-plorera.

 

Které země jsou na cestování nejdražší a které naopak nejlevnější?

Které země jsou na cestování nejdražší a které naopak nejlevnější?

Na internetu existuje pěkná webová stránka, která nabízí detailní přehledy zemí světa, kolik kde co stojí. Pokud se tedy chystáte někam vyrazit a nemáte ani páru kolik v dané zemi asi stoji veřejná doprava, nebo potraviny, rozhodně stránku navštivte. Je sice pouze v anglickém jazyce, ale věříme že s tím si už každý cestovatel poradí po svém.

Podle přiloženého obrázku lehce zjistíme, že nejdražšími zeměmi světa je Švýcarsko, Norsko, Venezuela, Island, atd.. Naopak zeměmi kde se budeme cítit jako králové všech králů jsou Indie, Nepál, Tunisko, Indonésie, Turecko, atd.

Už tedy víte kolik vás asi bude stát letošní dovolená, nebo cyklistická výprava?

cost-of-living-original

 

Zdroj obrázku: movehub

České hory na běžkách i na kole: Vysočina

České hory na běžkách i na kole: Vysočina

V tomto díle se vypravíme do ráje běžkařů i cyklistů. Jedná o kraj, který každoročně navštíví nejlepší lyžaři světa při závodech světového poháru Zlatá lyže. Nikdo už nemůže být na pochybách, že se bude mluvit o Vysočině, zejména o Novoměstsku. Samozřejmě nezapomeneme ani na ostatní části tohoto malebného kraje. Přestože Vysočinu navštíví ročně tisíce turistů a sportovců, zachovává si stále svoji venkovskou krásu s příjemnou atmosférou. Mírně zvlněná krajina s rozsáhlými lesy a loukami nabízí pro běžkaře a cyklisty ideální terény. Odpočnout si můžete v útulných hospůdkách.

V zimě lákají Žďárské vrchy nadšence běžeckého lyžování. Vysočina je typická svým jen mírně zvlněným terénem, který z ní v případě dostatku sněhu dělá jednu z nejzajímavějších oblastí na běžky v ČR. Nejznámějším a největším střediskem na Vysočině je Nové Město, ale pěkně běžkovat se dá i v jiných koutech Vysočiny. V okolí Nového Města je mimo závodních okruhů pravidelně upravováno více jak 100 km běžkařských tratí určených především pro klasickou techniku. Novinkou jsou pak udržované trasy a okruhy na Žďársku v okolí Velkého Dářka, Bystřice nad Pernštejnem a Žďáru nad Sázavou.

Trasy jsou v terénu značeny oranžovými směrovkami, v místech křížení jsou rozcestníky. Aktuální informace o upravovaných stopách najdete na stránkách Nového Města na Moravě (http://lyzovani.nmnm.cz). Mezi Vlachovicemi a Skleným jsou tratě upravovány také pro psí spřežení. Tyto tratě jsou upravovány pro bruslení a veřejnost je může využít v době mimo konání tréninků a závodů. Na těchto tratích je vždy nutné dbát zvýšené opatrnosti, neboť psí spřežení se pohybují velkou rychlostí a mají vždy přednost.

Nej běžecké trasy na Vysočině

Od rybníku Medlov na Žákovu horu (30 km, náročnost 2)

Nenáročný okruh vedený v centrální části Žďárských vrchů vyšperkovaný mohutným skaliskem na vrcholu Tisůvky a výstupem na Žákovu horu.

Na tento výlet je možné vyrazit od Penzionu u Martina nebo od hotelu Medlov. Od Pensionu u Martina se vydejte po malé, pluhem udržované cestě, která vás po 2 km převážně klesání dovede k rybníku a hotelu Medlov. Zde se napojíte na žlutou značku a budete ji následovat, až dojedete do vesnice Fryšava, která se ukrývá za výrazným holým kopcem, jenž je rájem pro snowkity. Z Fryšavy pojedete po zelené a vystoupáte na Fryšavský kopec. Tento vrchol je ukryt mezi stromy, takže žádné výhledy nelze očekávat. Můžete si však zajet k pomníku Mistra Jana Husa vzdálenému jen 150 m.

Z Fryšavského kopce se vydejte po modré směrem na „Cikháj“. Zpočátku budete kličkovat mezi stromy po úzké pěšině, ale odměnou vám bude mírné klesání po lesácké cestě. Přes vesničku Cikháj pokračujte po modré další 3 km až k nevýraznému rozcestí Zubačka, odkud začnete stoupat na vrchol Tisůvka, který je ozdobený mohutným skaliskem. Z Tisůvky pokračujte dále po červené. Nejprve vás čeká adrenalinový sjezd a následně prudší stoupání na Žákovu horu. Vzápětí si odpočnete a do žil se vám dostane opět trochu adrenalinu při sjezdu k bývalému Rumpoltovu mlýnu, kde odbočíte vpravo a napojíte se na cyklotrasu č. 1. Mírným stoupáním přijedete k parkovišti a rozcestníku U sloupku, kde natrefíte na žlutou značku vedoucí do Fryšavy. Z Fryšavy se můžete vydat přímo k rybníku Medlov nebo si trasu prodloužit přes Kadov, pokud budete mít dostatek sil.

Popis trasy:

Penzion u Martina – 2 km rybník Medlov – 1,5 km Fryšava – 3 km Fryšavský kopec – 3,5 km Cikháj – 3 km Zubačka – 1 km Tisůvka – 3 km Žákova hora – 2 km Rumpoltův mlýn – 2 km rozcestí U sloupku – 4,5 km Fryšava – 1,5 km rybník Medlov – 2 km Penzion u Martina

K nejkrásnějším skalám Vysočiny (23,5 km, náročnost 2)

Vyrovnaný a časově nenáročný okruh, během kterého postupně navštívíte Malínskou skálu, Lisovskou skálu, Devět skal a na závěr Dráteničky.

Výlet můžete zahájit u hotelu Devět skal, který se nachází ve vesnici Mílovy. U silnice je rozcestí Milovský rybník, odkud se vydejte po zelené značce směr „Pod Dráteničky”. Hned na začátku výletu rozproudíte krev v těle. Jakmile opustíte břehy Mílovského rybníka, začnete stoupat lesem až k rozcestí Pod Dráteničky. Od tohoto rozcestí pokračujte přibližně 1 km bez značení po lesácké cestě až k odbočce, která vás povede vpravo nahoru do sedla pod Malínskou skálou. Po prohlídce tří mohutných rulových skal se vydejte směrem na „Devět skal“. Držte se převážně červené značky, ale dvakrát můžete využít možnosti zpříjemnit si jízdu po komfortnějších, pro běžkaře upravených trasách. I když cesta k rozcestí Pod Lisovskou skálou vede po krásné hřebenovce, výhledů si však užijete pouze v omezené míře. Po dalším kilometru už dorazíte k rozcestí Devět skal. Ke skutečnému vrcholu „Devět skal – vyhlídka” však budeme muset vystoupat ještě 1 km po žluté. Na závěrečné stoupání si však budete muset sundat běžky. Z vrcholu Devíti skal, nejvyššího bodu Žďárských vrchů, se vám naskytne krásný výhled na okolní krajinu.

Jakmile se pokocháte krásnými výhledy, vrátíte se zpět k rozcestí Pod Lisovskou skálou, od kterého pojedete po žluté asi 500 m k rozcestí U sloupku. Zde narazíte na pluhem udržovanou silničku vedoucí do Kadova. V létě tudy vede cyklotrasa č. 1. Na začátku obce Kadov odbočte doleva na lesní cestu, kde se napojíte na zelenou značku a vystoupáte až ke skalám Dráteníčky. Po prohlídce skal pokračujete po zelené kolem rozcestí Pod Dráteničky až zpátky k Milovskému rybníku.

Popis trasy:

Hotel Devět skal – 2 km Pod Dráteníčky – 3 km Malinská skála – 4 km Pod Lisovskou skálou – 1 km Devět skal – 1 km Devět skal-vyhlídka – 1,5 km U sloupku – 5 km Kadov – 3,5 km Dráteníčky – 2,5 km Hotel devět skal

Běžecké trasy v okolí Nového Města na Moravě

Běžecký okruh Okolo Třech Studní: Tři Studně – Tři Studně, pláň – U Třech Studní – Sklené – Hodačky – Tři Smrky – Sykovec, kemp – Tři Studně (7,3 km)

Běžecký okruh Okolo Fryšavy: Tři Studně – Tři Studně, pláň – Medlov – Nad Kadůvkem – Fryšava – U Třech Studní – Tři Studně, pláň – Tři Studně (7,3 km)

Studnický běžecký okruh: Hotel SKI – Pod Vlachovicemi – Vlachovice – Tři Smrky – Sykovec, kemp – Sedlo – Rokyto – Studnice- Nad Pohledcem – Maršovice – Pod Maršovicemi – Nové Město – Bělisko – Sjezdovka Harsův kopec – Hotel SKI (18 km)

Běžecký okruh Okolo Ochozy: Hotel SKI – Pod Vlachovicemi – Vlachovice – Tři Smrky – Sykovec, kemp – Sedlo – Jelení skalka – Nové Město-Bělisko – Sjezdovka Harsův kopec – Hotel SKI (10,9 km)

Sněženský běžecký okruh: Hotel Devět skal – Milovy – Blatiny – Samotín – Pod Krátkou – Sněžné – Milovy – Hotel Devět skal (11,7 km)

Jimramovský běžecký okruh: Jimramov – Jimramov, Domky – Nad Sjezdovkou Nový Jimramov – Věcov – Odranec – Míchov – Jimramovské Pavlovice – Jimramov, Domky – Jimramov (15,8 km)

Běžecký okruh Kadovský vánek:Hotel SKI – Pod Vlachovicemi – Nad Radňovicemi – Pod Vlachovicemi – Vlachovice – Hodačky – Sklené – U Třech Studní – Fryšava – Blatky – Samotín – Pod Krátkou – Nad Kuklíkem – Kadov – Nad Kaddůvkem – Medlov – Tři Studně, pláň – Tři Studně – Sykovec, kemp – Sedlo – Jelení Skalka – Nové Město-Bělisko – Sjezdovka Harsův kopec – Hotel SKI (41,8 km)

Běžecký okruh Putování Novoměstskem: Nové Město-ČD – Maršovice – Nad Pohledcem – Zubří-BVV – Nad Vojtěchovým – U Skalského Dvora – U Lísku – Rozcestí Malý Lísek – Míchov – Jimramovské Pavlovice – Jimramov, Domky – Nad Sjezdovkou Nový Jimramov – Věcov – Odranec – Kuklík – Kadov – Medlov – Tři Studně, pláň – Tři Studně – Sykovec, kemp – Sedlo – Jelení skalka – Pod Maršovicemi – Nové Město-ČD (41,7 km)

Běžecké trasy v okolí Žďáru n. Sázavou

Okruhy upravované rolbou:

Žďárský běžecký okruh (zelený): 12 km

Poličský běžecký okruh (červený): 12 km

Škrdlovický běžecký okruh (modrý): 9 km

Hamerský běžecký okruh (žlutý): 8 km

Losenický běžecký okruh (fialový): 9 km

Okruhy upravované skútrem – pravidelná údržba:

Běžecký okruh (fialový čárkovaný): Žďár – Račín – Polnička – Žďár: 23,9 km

Běžecký okruh (červený čárkovaný): Žďár – Tři Studně – Žďár

Běžecký okruh (žlutý čárkovaný): Hamry nad Sázavou: 4 km

Běžecký okruh (zelený čárkovaný): Račín – Ždírec nad Doubravou – Račín

Okruhy upravované skútrem – nepravidelná údržba:

Běžecký okruh (modrý tečkovaný): Velké Losenice – Račín – Velké Losenice

Běžecký okruh (zelený tečkovaný): Grunt – pod Zelenou Horou – Grunt