Ochraňte své peníze před inflací tím, že koupíte hodnotný vánoční dárek. Třeba kvalitní městské elektrokolo, které odpovídá trendům a bude vám sloužit denně spoustu let. Bude vás vozit do práce, za nákupy či s dětmi do školky. Bude šetřit vaši peněženku, protože nebudete potřebovat naftu ani benzín. Bude šetřit i váš čas, protože zjistíte, že po městě s ním budete rychlejší a nebudete hledat parkování pro auto. Bude vás navíc udržovat v kondici. Nic z toho vám úspory v bance nenabídnou. A takových tipů na dobrou investici pro vás máme hned několik.
Znáte výzvu Do práce na kole? Určitě jste o ní alespoň slyšeli. Dojíždění do práce na kole je zábava. A to tím větší, čím lépe se na něj připravíte a vybavíte. Dojíždět můžete čistě vlastní silou, třeba na skládačce, kterou hravě složíte i pod stůl. Pokud se nechcete příliš zapotit, můžete dojíždět na kompaktním městském elektrokole, které snadno zaparkujete vertikálně i na malém prostoru.
Na každé kolo se dá pořídit široká škála doplňků, které jízdu zpříjemní, a zvednou také jeho užitnou hodnotu. Často potřebujete s sebou do práce převážet notebook. Žádný problém, městské brašny a městské batohy jsou v drtivé většině vybaveny polstrovanou kapsou, kde bude vaše počítadlo jako v bavlnce. Podívejte se na další vánoční tipy na dárek pro městké jezdce.
Jak na skládačce do práce?
Na kole se můžete snadno zastavit i na nákup. Postačí k tomu košík na řídítka nebo zadní nosič, který během chvilky z kola sundáte a vyrazíte brouzdat mezi regály. Pokud děláte opravdu velké nákupy a nebo chcete přímo na kole vozit děti, zkuste vybrat nákladní kolo s nízkým těžištěm a velmi dobrou ovladatelností. Takové kolo vám nahradí druhé auto do rodiny.
Správný cyklista ve městě dbá samozřejmě i na svoji image. Chce se odlišovat a současně někam patřit. Můžete se zařadit třeba mezi milovníky značky BROOKS, která už od roku 1865 vyrábí elegantní kožená sedla a spoustu dalších doplňků z kůže. Například kožené omotávky nebo gripy, které ozdobí váš městský koráb a barevně sladěné mu dodají punc výjimečnosti. Třešničkou na dortu jsou jejich exkluzivní batohy z tradičních a ekologických materiálů.
Investovat do rodinného vybavení a ochránit tak své peníze před inflací, mohou i mladí rodiče nebo rodiče čekatelé. Kvalitní sportovní vybavení neztrácí příliš hodnotu a dá se očekávat, že výrobci a dovozci vstoupí do nového roku s novými ceníky. Proto se může vyplatit přemýšlet více dopředu a dlouhodobě plánovaný nákup uspíšit.
Každý aktivní cyklista čekající potomka si zákonitě klade otázku: “Jak to udělat?” Jak obstát v roli rodiče a současně se dál věnovat svému koníčku – cyklistice. Léty osvědčeným modelem je zkrátka potomka nebo více potomků vzít na kolo s sebou. K tomu slouží různá udělátka, podle věku a kondice dítěte.
Začít můžete s vozíky pro děti, které se nabízejí ve variantě single nebo double. Pokud nejste zatíženi na jedináčky, rozhodně doporučujeme variantu double. Vozík pro dvě děti není dvakrát širší než vozík pro jedno dítě a už vůbec není dvakrát dražší. Myslet dopředu se vyplatí. Americká značka BURLEY, která vozíky vyrábí už od roku 1978, klade a vždy kladla největší důraz na bezpečnost, funkčnost a životnost svých vozíků. O bezpečnosti vozíků si přečtěte článek, který vysvětluje druhy testů, kterými jejich vozíky procházejí.
Jakmile děti trochu vyrostou, můžete je posadit do sedačky. Zdaleka nejbezpečnějším způsobem uchycení sedačky je umístění sedačky přímo na rám kola a to co nejníže (nízké těžiště). V TERNu vymysleli ucelený a bezpečný systém pro převoz pasažérů různého věku. Pokud si pořídíte kompaktní elektrokolo TERN, máte vždy jistotu, že s ním naleznete mobilní řešení každé životní situce. V nabídce je široká škála doplňků pro převoz pasažérů, které byly vyvinuty a testovány právě k tomuto účelu a na kola padnou jak ulitá.
Dalším postupným krokem je vlastní kolo dítěte. Tady je velmi užitečnou pomůckou tažná tyč Trail gator. Přední kolo dítěte jednoduše zvednete ze země a pevně připojíte na kolo rodiče. Dítě může šlapat a nehrozí žádné vybočení do strany nebo nečekané a nechtěné odchylky ze směru.
Zajímavou koupí jsou i kousky, které jsme během roku vozili na veletrh, posílali na testy nebo se k nám dostaly nějakou jinou cestou. Najdete je v sekci bazar rozdělené podle značek. Protože se pilně chystáme na další sezónu, potřebujeme uklidit. Starší modely nebo produkty, které už nejsou ve výrobě nabízíme s plnohodnotnou zárukou v části VYMETÁME SKLADY. Podívejte se do ní, třeba vás něco cvrkne do nosu….
Přečtěte si test vodotěsného batohu Atrack 35 litrů z pohledu běžeckého specialisty a machra na ultra dlouhé závody Pavla Paloncýho.
“Začalo to úprkem na vlak, ale za poslední tři týdny jsem jej protáhl mnoha situacemi a aktivitami. Ať už to byly půldenní či celodenní výběhy na Malé Fatře či v Roháčích, pádlování na Slezské Hartě, nástupy ke sportovním lezeckým cestám, několik výprav za „vícedélkami“ do Raxalpen či na Hohe Wand, nebo jednodenní cesty vlakem – ano, zrušili nám závody v Ekvádoru, tak jsem vyrazil na hodně menších po okolí. Batoh vždy seděl a svoji práci zvládl skvěle.”
Extrémních závodů běžel už nespočet. Ve vedru i v mrazu. Na severu i na jihu. V pouštích i ve sněhu. V některých z nich se stal legendou. Třeba zimní Spine Race ve Skotsku vyhrál třikrát a při mistrovství světa ve Spartanu v zimě na Islandu skončil druhý. Přitom Spartan Race nikdy před tím neběžel. Pavel Paloncý.
Kdy jsi začal s adventure racingem a co tě na něm tak láká? Svůj první adventure race (AR) jsem absolvoval v roce 2007, a byl to hned jeden z těch nejtěžších – byl to totiž zimní závod. 5denní AR na polské straně Krkonoš a na Sněžku jsme šli během závodu třikrát. Do té doby jsem na kole v noci jezdil minimálně, v zimě vůbec a prakticky po celou dobu závodu sněžilo. S předními týmy jsme se nemohli měřit, ale za 118 hodin (skoro pět dní) jsme se dostali do cíle a byl to pro mne hodně silný zážitek, po dlouhé roky u mne nepřekonán. Místo abych si řekl „nikdy víc“, což si mnoho i zkušených závodníků po zimním AR řekne, řekl jsem si „to je ono“. A tady to vlastně začalo.
Na AR mě láká především ta jeho pestrost – závodíme v nejrůznějších lokacích – od džungle, přes hory až po pouště. To prostředí samo o sobě je mi odměnou. Dostanu se do míst, kam bych se jinak neměl šanci dostat. A také je to velmi intenzivní a zhuštěná forma zážitku. Kolegové z týmu jsou mí dobří přátelé a závod AR často připodobňuji ke společným výletům – pouze 15 celodenních výletů zhustíme do 3 dní.
Jaké typy závodů vůbec absolvuješ a kolik jich za rok je? To je dost různé. Našlo by se mnoho lidí, kteří by řekli, že jich je příliš, ale já si to nemyslím. Závodů AR je to tak 4-5 do roka. K tomu tak 2-3 hodně dlouhé běhy. Když říkám hodně dlouhé, myslím tím tři dny a více – 400 km a tak. Většinou to je nonstop, běžel jsem i pár etapových závodů. K tomu jsem v minulosti absolvoval i docela dost multisportovních etapových závodů, převážně v Číně i když teď už tam téměř nejezdíme. No a k tomu si občas střihnu nějakou běžeckou stovku u nás nebo nějaký víceboj dvojic. Je toho docela dost a taky je to široký paleta formátů – závody čtveřic, dvojic i sólové, etapové i nonstop, s navigací i bez ní, běžecké nebo kombinace disciplín. Baví mě zkoušet nové a nové věci.
Jak často si během závodu říkáš: “Mám já tohle zapotřebí?” Tohle je v podstatě omezené na to, když se něco děje a není to úplně v mé moci nebo to není čistě závodní/fyzický problém. Příkladem byl Cape Wrath Ultra – 400km, 8denní etapový závod na severu Skotska, kdy jsme byli odkázáni na stravu, kterou připravil pořadatel. Vše bylo vegetariánské a celkově jsem se s ní moc nesrovnal, do toho nečekaně horko. Na severu Skotska jsem čekal déšť a zimu, vše ostatní jsem bral jako „bonus navíc“. A tenhle závod jsem běžel prakticky na prázdno a to jsem si říkal, jestli to mám zapotřebí. Zkrátka, když mi nefunguje žaludek, nebo se smažím kvůli horku, tak mě to někdy napadne. Stravu už mám vyřešenou a s horkem se prostě musím srovnat. Ale abych si tohle říkal jen proto, že se mi něco nepodaří, ostatní jsou rychlejší než já nebo mi to neběží/nejede jak bych si představoval, to ne. To mě na těch závodech baví, že se člověk musí nějak vypořádat s nastalou situací.
Existují závody, u kterých nevíte, co vám pořadatelé připraví a třeba se setkáte s disciplínou, kterou jste nikdo z vás nikdy nedělal? V podstatě nikdy nevíme, co nás dopředu čeká. V závodech AR známe sice dopředu pořadí a délky etap, ale mapu s trasou dostaneme až těsně před startem nebo na startu. Nebo třeba takový Spine Race – je to sice „jen“ běžecký závod. Ale 430 km v lednu v Anglii je pokaždé jiných. Počasí promění každý ročník v unikátní zkušenost.
To je právě na těch závodech zajímavé – konají se venku, v různých prostředích – džungle, poušť, vysoké hory, planiny. Často navštívíme naprosto různé typy krajiny i během jednoho závodu. Navíc, jak závod trvá dlouho, tak je vždy spousta prostoru, aby se něco stalo a často to bývají neuvěřitelné příběhy, co se pokazilo, a taky jak si s tím závodníci nějak poradili.
Pořadatelé se neustále snaží udělat závody zajímavé, tak se setkáváme s něčím novým. Kdysi dávno jsme takhle poznali coasteering – stojíte před volbou jestli zátoku oběhnout nebo překonat plaváním. A k tomu si můžete vzít různé pomůcky – nic, nebo taky ploutve, matračky a podobně.
Případně nyní se rozmáhá disciplína zvaná packrafting – lehké, sbalitelné rafty, které je možné vzít na záda. A stojíme před volbou, jestli se pohybovat pěšky, nebo vodní překážku obejít, nebo rychle nafouknout rafty a pádlovat – jak na jezeře, tak na řece. U nás na to nejsou moc vhodné terény, ale třeba Švédsko se svými jezery a řekami je na to jak dělané.
Co považuješ ve své kariéře za největší úspěch? Z týmových závodů to bude asi 11. místo na MS v AR v Brazílii. Z běžeckých závodů to bude moje vystoupení na Spine Race (tři první a dvě druhá místa) a aktuálně 2. místo na závodě Eufória v Andoře – tam to byl boj až do konce. Do překážkových závodů Spartan Race jsem jen nakoukl, ale bylo z toho 2. místo na mistrovství světa na 24 hodin. To asi docením až časem.
A naprosto nejtěžší závod? Tady těžko vybrat jeden – těžko se mi srovnává sólový běžecký závod v anglické zimě s týmovým závodem v brazilské džungli. Z běžeckých by to byla asi trasa Eufória v Andoře – 230 km, 20 000 m převýšení, to celé v horách a velmi technický terén – skály, suti, prudké svahy. Byl to výborně obsazený závod dvojic, obsadili jsme 2. místo a na trase jsme strávili skoro 72 hodin, tedy rychlost „běhu“ těsně nad 3 km/h, to o tom závodě dost vypovídá. Ze závodů adventure race by to bylo pravděpodobně mistrovství světa v Brazílii v roce 2015. Na trase jsme strávili přes týden, teploty šplhaly k 40°C, vysoká vlhkost, všude spousta zvířat – hmyzu i větších potvor.
Kolik toho třeba tak za rok naběháš? Bude to kolem 6000 km, i když kilometry už moc nepočítám. Naučil jsem se, že kilometr v horách, v džungli a na silnici se nedají moc srovnávat.
Mezi věci, které používáš během své náročné sezóny sis vybral i věcičky od ORTLIEBu? Proč? U mě je to neustálý boj mezi tím vzít si co nejvíc věci, abych byl na vše připraven a zase vzít si jich co nejméně, abych byl co nejlehčí. Nad každým kouskem, který si vezmu tak dvakrát přemýšlím a musí na něj být spoleh. A to je asi hlavní důvod, proč používám vybavení od ORTLIEBu.
Jak je především používáš? Udržet vše v suchu je povětšinou nereálné. Má ale smysl udržet v suchu ty nejdůležitější věci. Tak je prostě dám do loďáku – např. mapu a čelovku. Nebo péřové věci – spacák nebo bundu – díky loďáku od ORTLIEBu si jej troufnu vzít a ušetřím tak cennou hmotnost i objem při stejném komfortu. Takhle jsem ke svému údivu udržel peří suché i v Patagonii. A nebo někdy hodím celý obsah batohu ještě do loďáku a pak když je třeba přebrodit/přeplavat řeku, nemusím nic řešit. Na tom se dá ušetřit nebo taky ztratit strašně moc času a když vám navlhnou klíčové věci, tak můžete ztratit i celý závod.
To samé platí i o věcech v depu. Někdy naše věci stojí dlouhou dobu v zimě na dešti. Když dám veškerý materiál do obrovského 140 litrového BIG ZIPu, vím, že když přijdu do depa, najdu věci suché. A to je zásadní, protože do depa se často dostaneme v dost žalostném stavu a spoléháme to, že se tam dáme do kupy. Nedávno mi tenhle TIZIP ve spolupráci s batohem Elevation Pro a tenkými loďáky zachránil dost drahé vybavení na jachtařsko-běžeckém závodě Three Peaks Yacht Race. Nakonec to nepřežila jen jedna kniha, které jsem si nevšiml…
Existuje na světě nějaký závod, který by byl tvým tajným snem, a kterého by ses chtěl jednou zúčastnit? Závodům jsem propadl už dávno a obecně, když něco chci opravdu udělat, tak se snažím věci neodkládat. Takže když objevím nějaký opravdu zajímavý závod, netrvá dlouho a nakonec se tam objevím. Celkově mě hodně láká divoká krajina. Patagonie mne uchvátila, ale v současné chvíli bych asi nejvíce chtěl na sever – Aljaška či Yukon. A tam už pár závodů je – jak běžecké, tak i adventure race.
Minulý rok jste se zúčastnili také legendárního znovuzrozeného Eco Challenge. Vím, že nemůžeš nic říct, a že se vše dozvíme až v reality show vysílané postupně na Amazon Prime, ale můžeš alespoň říct, jestli závod splnil tvá očekávání? Čekali jsme bombastickou akci, obrovskou produkci a v tomhle závod naše očekávání splnil. Zjednodušeně řečeno jsme se čekali, že nic co jsem doposud absolvoval se s tím nebude dát srovnat. To se naplnilo, co se týká produkce. Závodní očekávání nemohu hodnotit ve smyslu, zda byla větší nebo menší. Byla jiná, čekali jsme více expediční, pomalejší, delší a více technický závod, naopak to bylo docela fyzické a dynamické. Ale jako v každém závodě se zde zrodilo mnoho příběhů a bude na co koukat. Sám se na to těším a to ze dvou důvodů – v roce 2001 s tehdejší technikou dokázali natočit nádherný pořad. Co dokážou s dnešní technikou, která je úplně jinde? Druhý důvod je ten, že přestože týmy závodí na stejném závodě, každý tým má svůj vlastní unikátní příběh. My něco málo víme, když jsem se naháněli s ostatními týmy při závodě nebo se s nimi bavili po doběhu do cíle. Ale bylo tam 67 týmů a těch příběhů je mraky. Teď se dozvíme i spoustu příběhu od dalších týmů. Na to se fakt těším.
Do České kotliny a také na Slovensko už definitivně přišlo chladné počasí, plískanice, sněžení a zkrátka čas, který je pro cyklisty vcelku náročný. Kromě pořádného oblečení a blatníků je určitě mnoho dalších věcí, které vám mohou usnadnit každodenní používání kola. Pojďme se tedy podívat na to, které to jsou, a které najdete u nás v AZUBu.
Reflexní brašny od ORTLIEBu jsou perfektní volbou pro jízdu za dlouhých zimních večerů. Pozor, reflexní nejsou kvůli barvě, kterou vidíte na fotce, ale protože v samotném materiálu je zakomponovaná reflexní nit. Při nasvícení se tak celá brašna rozzáří jako obrovská svítící koule. Všechny brašny a batohy z řady High-Visibility jsou dodávány jak ve žluté, tak i v černé barvě! Mezi High-Vis produkty patří Back-Rolery, Sport-Rollery, řídítkové brašny Ultimate 6M, podsedlové brašny Saddle-Bag, notebookovky Office-Bag a také vodotěsný batoh Velocity.
Výborným řešením pro cyklisty pracující v kanceláři, kteří by rádi měli funkční, ale přitom elegantní tašku přes rameno, je voděodolný Downtown II, který se dodává v několika barvách a ve verzi s klasickým upevněním k nosiči QL2.1, nebo úplně plochým městským řešením QL3.1. To mimo jiné usnadňuje nošení přes rameno. Vzhledem k tomu, že brašna je široká a hranatá, je umístěna na nosiči ze šikma. Díky tomu zbývá cyklistovi dostatek místa na paty při šlapání. U skládaček je to pro větší chlapy na hraně, ale funguje to. Případně pomůže nosič Tern Cargo Rack.
ORTLIEB má v nabídce také několik voděodolných kvalitních batohů, které se hodí především do města a právě na kolo. Jedním z nich je Commuter Daypack, který už každodenně používám několik let a jsem s ním naprosto spokojený. Uvnitř najdete polstrovanou kapsu na 15“ notebook a organizér s dalšími kapsami. Zvenku pak ještě malou kapsu na drobnosti, která však není vodotěsná. Nejrůznější vnější poutka se dají využít na kde co, ale nejčastěji na blikačku. Commuter Daypack se dodává i v decentnějším provedení ve variantě Urban Line.
Pokud používáte skládačku, pak se v plískanicích téměř neobejdete bez obalu Quick Cover. Díky němu se při transportu skládačky hromadnou dopravou neušpiníte vy, ale nenecháte žádnou stopu ani na spolucestujících. Můžete jej vozit pod sedlem, na sloupku řízení a nebo takto na nosiči.
Na dlouhé kalhoty se hodí pásek na nohu. Tento stylový kožený kousek od Brooksu se dodává v mnoha krásných barvách. Můžete se tak sladit se svým kolem, nebo třeba s bundou.
Jste-li vyznavačem stylových věcí, rozhodně se vám líbí kožená sedla Brooks. Ta se však do vlhkého počasí a moderní uspěchané doby zase až tak nehodí. Výbornou zprávou tedy je, že Brooks má také řadu sedel Cambium, které jsou vyrobeny z přírodního kaučuku, mají stejné pohodlné hamakovité zavěšení sedací části, jako jejich kožení sourozenci, a nemusíte se u nich bát, že zmoknou.
Dalšími úžasnými doplňky od Brooksu je i přední a zadní blikačka. Její měděné zbarvení krásně sedí nejen k ručně rozklepaným nýtům vybraných kožených sedel Brooks.
Blížíme se do finále. Tohle je stylovka největšího kalibru. Kožená zástěrka na blatník. S tou budete trvale překvapovat a každý déšť vám v podstatě udělá radost.
A na závěr doporučujeme pořádné rukavice, abyste nedopadli jako my při tomto focení, když mrzlo a rukavice se použít nedaly. Ty si ale musíte koupit někde jinde 😁
Krásným připomenutím historie ORTLIEBu je vintage kolo Raleigh ověšené jedněmi z prvních brašen. Už tehdy měl ORTLIEB rámovou brašnu, od které pak časem upustil.
Zadní brašny s Outer Pocketem.
Přední brašny menší velikosti.
Řidítkovka, která pro zvýšení bezpečnosti využívala odrazku našroubovanou přímo do materiálu.
Do celé řady turistických brašen přibyly dvě barvy. Jednou z nich je Lagoon, která vypadá fakt dobře.
Druhou je pak Starfruit podle ovoce, které se česky jmenuje Karambola. Takže zde vám představujeme barvu “Karambolovou”. Obě patří do nové řady FREE, která se stejně jako řada Black’n White vyznačuje ekologickým materiálem v němž není používáno PVC. Řada Black’n White už od příštího roku nebude.
Nové řešení krásné městské brašny Downtown.
Back Roller Design v omamném vzhledu Cycledelic.
A všechny nové varianty řady Design.
K tomu pak také Velocity Design vzory.
ORTLIEB rozšiřuje i svou bikepackingovou řadu o menší velikosti podsedlovky a řídítkové brašny Handlebar Pack. Ta je určena pro kola s berany tak, aby se mezi ně vůbec vešla.
Velkou novinkou je Cocpit Pack.
A úzka varianta rámovky, která velmi dobře vyniká v rámech silničních kol či gravel biků.
V řadě Urban najdete novou barvu Ink, která teď fakt letí.
ORTLIEB stále více dbá na udržitelný přístup k výrobě a veškerým dalším svým činnostem. Svému ORTLIEB Cares programu věnují celou jednu stěnu.
Zajímavý je i nový jednoduchý batoh Gear Pack odvozený z velkých Dry Bagů, ovšem s propracovanějšími zádovými popruhy s upevňovacím systémem na přední straně.
Záda jsou mnohem lépe řešená než například u X-plorera.
Na internetu existuje pěkná webová stránka, která nabízí detailní přehledy zemí světa, kolik kde co stojí. Pokud se tedy chystáte někam vyrazit a nemáte ani páru kolik v dané zemi asi stoji veřejná doprava, nebo potraviny, rozhodně stránku navštivte. Je sice pouze v anglickém jazyce, ale věříme že s tím si už každý cestovatel poradí po svém.
Podle přiloženého obrázku lehce zjistíme, že nejdražšími zeměmi světa je Švýcarsko, Norsko, Venezuela, Island, atd.. Naopak zeměmi kde se budeme cítit jako králové všech králů jsou Indie, Nepál, Tunisko, Indonésie, Turecko, atd.
Už tedy víte kolik vás asi bude stát letošní dovolená, nebo cyklistická výprava?
