Napadlo mě, že se s vámi podělím o několik úžasných momentů, které mi přináší používání skládacího kola k různým účelům. Ty momenty vlastně přichází samy samotnou jízdou na kole ve chvíli, kdy jiní sedí v autě, vlaku či v tramvaji. Jsou to takové ty malé radosti, které dělají život krásným, pokud je člověk dokáže vůbec prožít. Po ruce jsem však měl jen mobil, takže kvalita fotek je úměrná avšak k přiblížení okamžiku naprosto dostačující.
Začněme třeba cestou do práce.
Beru složené kolo doma v předsíni a sbíhám s ním tři patra do přízemí. Postavím jej a už to mydlím k nádraží. Pekárnu dnes míjím, svačinu mi nachystala večer Eliška.
Během asi tří minut jsem na našem krásném opraveném historickém nádraží v Uherském Hradišti. Jako obvykle dříve než je nutné. Polámaných stromů je teď v Hradišti spousta. Sobotní vichřice poničila kde co.
Kolo stavím pod bustu neznámého vojína, hned vedle pokladen.
Za drobné vrácené za jízdenku si dávám ranní čokoládku. Hmmm, nevím proč, ale ty automatové mám nejradši.
A jde se na česrtvý vzduch na perón.
V motorácích ani nedávám kolo do futrálu. Stačí jej vrznout někam, kde nikomu nepřekáží a průvodčí si skoro nevšimne.
Ten hlavní motorák s motorem nám teprve musí připojit.
Cesta vlakem mi trvá cca 20 minut a pak ještě do práce dalších asi pět. Celkem tedy na cestě kolem 35 minut. Když jedu domů na kole zvládám to za necelou hoďku, ale je to mírně z kopce. To je však jiná story. Na obrázku stanice Hradčovice, na které už v dnešní moderní době plné počítačů nenajdete žádného výpravčího ani jinou obsluhu.
A jsme v práci.
Musim priznat, ze ac mi to ze zacatku prislo blbe, tak se mi to pak zalibilo 🙂
Je to urcite zajimavej napad.
Docela by me zajimalo srovnani Jestreamu treba se Speedem, jestli opravdu to pruzeni dela hodne, protoze jinak je Jet v mych ocich hnusny kolo, narozdil od Speedu …