Vlakem kolem Asie se skládačkami 4. – Moskva

Vlakem kolem Asie se skládačkami 4. – Moskva

Zatím poslední fotky, které máme z cesty Moniky a Jirky Vackových, jsou tyto z Moskvy a z přípravy na cestu přes Transsibiřskou magistrálu k Bajkalu. U tohoto obrovského jezera uprostřed Sibiře si chtějí udělat nekolika denní výpravu, aby poznali jeho okolí a tamní život. Pak zamíří do Mongolska.

Vlakem kolem Asie se skládačkami 2. – odjezd

Vlakem kolem Asie se skládačkami 2. – odjezd

Na cestu d Monika s Jirkou vydali 30. července a z pražského hlavního nádraží vyrazili do Varšavy. Po krátké prohlídce pak opět naskočili do vlaku a pokračovali do litevského hlavního města Vilniusu. Podle krátkých zpráv, které od nich máme se jim Varšava ani Vilnius moc nelibili, tak své pobyty v těchto městech moc neprodlužovali a raději hned zamířili do St. Petěrsburgu, kde si pobyt prodloužili o dva dny. Ale o tom až v dalším příspěvku.

Zatím se alespoň z fotek zdá, že umístění kol a zavazadel není ve vlaku až takový problém a i chození po nástupištích je docela v pohodě. I tak se oba chystají poněkud odlehčit všem zavazadlům, ve kterých mají veškeré vybavení pro kempování, spoustu foto výbavy, a  další nezbytnosti.

Cykloexpedice Himaláje – 1. část

Cykloexpedice Himaláje – 1. část

Honza Galla a jeho žena Eliška právě tráví svoji outdoorovou cyklodovolenou v oblasti indických Himalájí, kam se vydali na třítýdenní expedici. Startem jim bylo indické město Leh, odkud chtějí dojet na lehokolech do oblasti Zanskar. Ze svých cest po těchto končinách zasílají první postřehy, které vám aktuálně přinášíme. 

 Ahoj vsem,

konecne jsme se dostali k internetu. V Lehu jsme to nejak nezvladli, i kdyz jsme se tam aklimatizovali tri dny… Porad jsme neco nakupovali, nebo se stravovali, ale celkove nas dost stvala premira turistu nejruznejsiho kalibru, ktera se tam promenadovala po bazarech 🙂 Byly jich tam fakt tisice.

Ted uz jsme v Kargilu a mame za sebou prvni planovanou cast cyklo cesty. Celkem 240 km za 5 dni po silnicich ruznych kvalit 🙂 Resp. po jedne highway, ktera je nekde sirokou sinici typu nasi mezinarodky a jinde 3 metry sirokou polnackou mezi chatrcemi. A zbytek (celkem asi 80 km) se predelava z polnacky na mezinarodku, coz znamena spoustu prachu, kriku, troubeni, problemu a nervu – nasich i cizich.

V nohach mame i dve sedla, jedno v nadmorske vysce 4100 m a druhe v 3800 m – aklimatizovali jsme se perfektne, takze jsme obe sedla zvladli v klidu.

Priroda je krasna, pozadi na fotky uzasna, ale nektere vesnice a zvlaste ted Kargil jsou fakt odporne spinave. Ted se chystame do udoli kolem reky Suru, ktere by nas melo zavest do nitra Zanskaru mezi sedmitisicove kopecky.

Kola zatim jedou bez vetsich problemu. Ani zadny defekt jsme nemeli…

Eliska a Honza