Festival Cyklocestování zavítá do Frýdku a do Hradce

Festival Cyklocestování zavítá do Frýdku a do Hradce

Tradiční specializovaná přehlídka cestopisných besed a promítání o „cyklocestování“ a cykloturistice je určena nejen pro všechny „cyklocestovatele“, kteří vyrážejí na své cesty po světě s kolem, ale i pro všechny příznivce nenáročné cykloturistiky, cestování a pohybu v přírodě. Festival letos opět zavítá do frýdecko-místeckého kina Vlast, a sice o víkendu 25.-26.2. 2012. V Hradci Králové se festival představí v rámci veletrhu Infotour & cykloturistika ve dnech 17.3.-18.3. 2012 v kině Central.

Hlavním partnerem festivalu se i pro rok 2012 stala německá firma Ortlieb, známá svými nekompromisními voděodolnými cyklistickými brašnami. Zástupcem pro ČR je firma Azub bike.

Prostřednictvím cyklosvětoběžníka Josefa Kozáka se podíváme z Islandu na Mont Blanc, „manažer na kole“ Marek Šalanda nám povypráví o Makedonii, cyklocestovatelé Renča a Martin Stillerovi o půlročním cykloputování americkou přírodou nebo třeba šéfredaktorka časopisu Cykloturistika Slávka Chrpová nás zavede do exotické Polynésie a na závěr si připraví nevídané překvapení, které si rozhodně pánové nebudou chtít nechat ujít. Pro našince bude jistě zajímavé povídání Bořka Chluda o cykloobjezdu naší rodné vlasti. Již nyní se můžete těšit na výbornou atmosféru ověřené tradiční akce. Neváhejte a přijeďte.

Podrobnější informace naleznete na: www.cyklocestovani.cz nebo na facebooku: Cyklocestování

Program obou festivalů – jak ve Frýdku, tak v Hradci – je totožný:

SOBOTA

Blok A:

09:30 – 10:45 – Bořek Chlud – Kolem České republiky na kole

11:15 – 12:30 – Tomáš Rusek – Tibetem ze Lhasy přes Everest Base Camp do Nepálu

Blok B:

13:30 – 14:45 – Slávka Chrpová – S hvězdáři pod polynéskou oblohou – EbiTahicykl 2011

15:15 – 16:30 – Milan Kyral – Kambodža – Khmérské království cestou, necestou

17:00 – 18:00 – Honza Galla – Solární expedice

Blok C:

18:15 – 18:30 – Zábavná cyklovidea – rozesmějí, potěší, inspirují

18:30 – 20:00 – Renča & Martin Stillerovi – Amerikou na kole 2 – přírodou USA

20:30 – 21:30 – Jaroslav Dršata – Tureckou Anatolií z Istanbulu do Sýrie

NEDĚLE

Blok D:
09:30 – 10:45 – Karel Tříska – Marokem na lehokole – pouští a horami

11:15 – 12:30 – Josef Kozák – Na Island a na Mont Blanc

Blok E:
13:00 – 13:15 – Zábavná cyklovidea – rozesmějí, potěší, inspirují

13:15 – 14:45 – Marek Šalanda – Ohnivá Makedonie

15:00 – 16:30 – Monika & Jirka Vackovi – Japonsko – do Tokia pod stan

AZUB Bike se přestaví na veletrhu For Bikes 2011

AZUB Bike se přestaví na veletrhu For Bikes 2011

Na pražském veletrhu cyklistiky a všeho, co k ní patří, se bude AZUB Bike prezentovat na dvou stáncích. U hlavního stánku s číslem 2A12 budou vystavena nejen nejprodávanější skládací kola světa značky Dahon, která AZUB Bike v České republice zastupuje, ale i expozice outdoorového vybavení německé značky Ortlieb, za níž stojí již třicetiletá tradice výroby a nesčetné množství expedic v extrémních podmínkách. Část hlavního stánku bude vyhrazena také cyklistickému vybavení pro děti – dětské vozíky značky Burley a AZUB, dětská odrážedla AZUB Fík a AZUB Fík Sport. Mezi vystavovanými exponáty samozřejmě nebudou chybět ani žhavé novinky pro letošní rok, například tolik žádané dětské odrážedlo AZUB Fík s brzdičkou.

Druhý stánek AZUB Bike s číslem 6B27 bude situován u testovacího okruhu pro elektrokola. Vyzkoušet si tak budete moci skládací elektrokola značky Dahon, jejichž praktické využití a skladnost stále více oceňují například majitelé jachet a karavanů. Konkrétně se bude jednat o modely Dahon Boost, Dahon Espresso a Dahon elektro Vitesse. Navíc si zde bude možné prohlédnout speciální elektrosady pro skládací kola, jejichž pomocí přeměníte svůj bicykl na moderní eletrokolo. K zapůjčení na tomto stánku bude též velmi oblíbená lehotříkolka AZUB Eco Trike osazená elektromotorem.

Nákladní vozíky – zkušenosti

Nákladní vozíky – zkušenosti

V diskuzi na cyklistickém portále NaKole.cz se nedávno objevilo téma týkající se nákladních vozíků. V Čechách není mnoho lidí, kteří by vyzkoušeli tolik různých druhů nákladních vozíků a to při dlouhých cestách a v náročných podmínkách. Jedním z nich je Honza Galla, který s vozíky urazil tisíce kilometrů. Více o jeho cestách na eh-adventures.com.

Tady jsou jeho zkušenosti:

“S nákladními vozíky jsem byl na několika cestách a vyzkoušel jsem několik modelů a také různých způsobů uchycení. Každá verze má své výhody, stejně tak jako své nevýhody. Člověk si jednoduše musí řici, jak bude vozík používat a také jak často.

Je jasné, že vozík se dá používat na převážení větších nákladů, které by se jinak na kolo vůbec nevešly. Otázkou však zůstává, jak dalece vozík dokáže nahradit, či doplnit klasické cyklistické brašny. A to nejen brašny vzadu, ale i set čtyř bočních brašen. Zde je několik výhod a nevýhod, které vozíky mají:

Výhody:

*

velký objem a poměrně velká nosnost
*

obrovská přehlednost uvnitř, zvláště pokud nepoužijete voděodolný vak, ale třeba nějakou plastovou přepravku
*

možnost naložit daleko více věcí, což je dobré při dlouhých expedicích či v podzimních obdobích. A taky pro ty, co rádi vozí spoustu „kravin“

Nevýhody:

*

pár kilo navíc
*

u dvoukoláku nutnost hledat tři stopy a ne jen jednu
*

horší manévrovatenost v malých prostorech

Mně osobně se vozíky hodně líbí a rád je používám, i když vždy záleží na okolnostech. Cestování vlakem může být s vozíkem mírně komplikovanější než s brašnami. Ale také to může být naopak. Já vozík musel používat při expedicích na tandemu, kdy bylo téměř nemožné se sbalit jen do čtyř bočních brašen a několika horních na zadním nosiči. Ale už při první cestě za polární kruh, kdy jsme se sestřenkou Evinou ujeli na tandemu skoro 7000 km, jsem poznal obrovskou výhodu vozíků. Brašny máte většinou narvané k prasknutí a těžko se v nich něco hledá, kdežto v přehledně uspořádaném prostoru vozíku najdete všechno lehce. Proto s sebou raději vezmu vozík a mám poloprázdné brašny, než abych každý den složitě hledal jakoukoliv drobnost.

Při cestě po Albánii jsem pak vozík použil, protože na horní ploše nosiče jsem měl připevněný oranžový kufr s foto a video výbavou, který jsem potřeboval mít rychle dostupný. Proto nezbylo než zbytek věcí naložit na vozík.

Vozíků, se kterými jsem jezdil, bylo několik. Nejdelší cestu jsme podnikli s Evinou za Severní polární kruh, oněch 7000 km. Tam jsme použili speciálně dělaný dvoukolový vozík s 26“ koly. Byl to obrovský náklaďák s plastovou krabicí o objemu 140 litrů! Říkali jsme tomu chlaďák. Vevnitř jsme však měli dvě přepážky, jídlo přesypané do pet lahví a úžasný pořádek. Jedno kolo bylo přední 26“ a druhé zadní 26“. To proto, abychom případně mohli jednoduše vyměnit kola z vozíku na tandem a zpátky, kdyby došlo k nějaké nenadálé události. Ani už nevím, jestli jsme to někdy udělali. Vozík však byl špatně navržen a po 800 km se nám v Polsku rozpadl u svárů. Boční zatížení v zatáčkách bylo příliš velké na to, aby konstrukce vydržela s 26“ koly. Proto nám jej pak opravili pomocí několika kil železa. Vozíku jsme pak říkali „polský tank“. Jízdní vlastnosti měl pak ale naprosto úžasné a jezdili jsme s ním i přes 70 km/h. Důležité je upozornit, že vozík jsme měli přimontovaný přes v Hornabachu koupenou „cyklo“ kouli. A to centrálně. Koule na nic, ale jízdní vlastnosti bez trhání.

Na další cestu s ležatým tandemem jsme pak použili dvoukolák s 16“ a později 20“ koly. Se 16“ jsme měli vozík uchycený z jedné strany kola k ose zadního kola. Upínací mechanismus používá pružiny a uvnitř hadice. Pokud se šlape moc rytmicky, vozík se rozhoupává a trhá to s kolem. Proto jsme později vytvořili opět centrální uchycení s pomocí závitové tyče a plastové kloubové hlavice. Na vozíku AZUB byla přimontována plastová krabice s jednoduchým uzavíráním, která byla lehká, levná a vodotěsná. S dvoukolovým vozíkem však musíte dávat pozor na velké hrboly, resp. na to, abyste na tyto hrboly nenajeli jen jedním kolem, pak totiž může dojít k převrácení vozíku. A divili byste se, co zmůže jedna malinká flaštička rozlitého jaru. Strašný bordel.

Posledním vozíkem pak byl Bob Yak do Albánie. Výhodou bylo především to, že nebylo nutno v náročném terénu hledat tři stopy. V náročnějším terénu si to s dvoukolovým vozíkem dokážu jen těžko představit. Na asfaltu a na lesních a polních cestách je dvoukolák fajn, avšak v takovém šutrverku jaký byl v Albánii, byla jednokolka naprostou nutností. V rychle za sebou projížděných asfaltových zatáčkách však bylo cítit, že zadní odpružená stavba docela pracuje a pocit z jízdy nebyl příliš bezpečný. S pevnou zadní stavbou by to však mělo být všechno v pohodě.

A jaké jsou tedy výhody a nevýhody té které konstrukce? Dvoukoláky jsou stabilnější, prostornější a mají větší nosnost. Jednokolkám nemusíte hledat další stopu, jsou i odpružené, což jistě v terénu pomůže a celkově jsou menší a lehčí. A teď babo raď, že? Rozhodnutí nechám na vás, milí cyklisté.”

Honza Galla, eh-adventures.com