Příručka pro jednoduché dojíždění do práce

Příručka pro jednoduché dojíždění do práce

Chcete začít využívat kolo pro dojíždění do práce? Ano?! Tak právě pro vás máme připravenou sérii článků s tipy jak na to.

Dojíždění do práce může být zábava. Především v letním období.

Naplánujte si vaše dojezdy do práce na kole tak minimalisticky, jak jen to půjde. Ulehčí vám to samotnou jízdu, pomůže k pravidelnému dojíždění a sníží stres při ranním vstávání, kdy se vám honí hlavou jestli dnes pojedete na kole, nebo autem. Dnešní tipy jsou více o plánování a přípravách. Nicméně býti dobře připraven znamená nebýt překvapen.

Jak zjednodušit dojíždění do práce na kole

Je zde několik tpůsobů jak zjednodušit dojíždění do práce. I když využijete jen některý z nich, uvidíte velký rozdíl mezi kvalitou každodenního dojíždění a zvýšení frekvence volby kola jako dopravní prostředek. Jednoduše řečeno, budete chtít jezdit dennodenně a bude vás to bavit!

1. Vymezte si jedno kolo pro dojezd do práce – Jak se říká v jednoduchosti je krása. Čím jednodušší kolo bude, čím méně prvků bude mít, tím méně se bude méně kazit. A asi taky bude lákat méně zlodějů, pokud parkujete venku. Vhodné je tedy si do svého cyklistického parku pořídit tzv. city bike. Kolo které je určeno jen pro dojezd do města a je tomu taky přizpůsobeno. Záleží jen na vás jaký preferujete komfort a kolik si můžete dovolit za kolo utratit. Takový starší city bike koupíte za pár stovek korun. Nicméně pokud to myslíte s dojezdem vážně, je dobré se poóhlednout po něčem komfortnějším a trvanlivějším.  Standardní kola je vhodné vybavit např. řazením Rohloff, které je velmi trvanlivé a hlavně bezúdržbové. Pokud se poohlížíte po skladnosti, rozhodně doporučujeme skládací kola. Jejich obliba v ČR rapidně roste. Výhodou je, že v případě nepřízni počasí při cestě z práce můžete využít například MHD a za svého složeného miláčka nebudete muset ve většině případu platit jízdné. I lenoši si přijdou na své. Dnešní trh oplývá stovkami modelů eletrokol, které začínají být čím dál tím dostupnější. Jízda na nich je fyzicky nenáročná, rychlá a levná. Na city biku by neměly chybět kvalitní blatníky, zadní nosič, světla a rámová brašnička na nářadí.

Elektrokola Moustache jsou ideální městská kola pro dojezd do práce.

2. Na konci týdne zkontrolujte kolo – Každodenní dojezd do práce opotřebuje téměř všechny komponenty a příslušenství na kole. Kolo je dobré udržovat ve stále formě. Vyhnete se tak nepříjemným situacím při jízdě. Správná péče o kolo také prodlužuje jeho životnost a šetří peníze. Zkontrolujte především:

  • Tlak v pneumatikách
  • Opotřebení plášťů
  • Dotažené šrouby a rychloupínáky
  • Opotřebení brzd a kontrolu jejich brzdné účinnosti
  • Čistotu a promazanost řetězu
  • Zkontrolovat vytahanost řetězu

3. Jednou za čas pořádně vyčistěte celé kolo – Jednou za měsíc, zvláště po každodenním dojíždění do práce, budete sami od sebe chtít vyčistit kolo od špíny a prachu, které můžou způsobovat problémy v dlouhodobém časovém úseku.

4. Vždy sebou vozte nářadí – Nezapomeňte mít v rámové brašničce náhradní plášť, montér páky, sadu na lepení defektů, pumpičku a sadu cyklo klíčů. V této kombinaci se vám nestane že by jste zapomněli nářadí doma.

5. Skladujte hygienické potřeby ve své kanceláři – Mějte všechny hygienické potřeby jako deodorant, sprchový gel, ručníky, utěrky, atd. ve vaší kanceláři. Není potřeba tyto věci každý den vozit tam a zpět.

6. Nechte si boty v kanceláři – Pokud jezdíte s cyklistickými tretrami, nebo potřebujete v práci elegantnější přezuvky, nechte si tyto boty v kanceláři. Není třeba je vozit tam a zpět.

S brašnami je jízda pohodlnější.

7. Vezměte si všechno oblečení na týden v pondělí – Doslechli jsme se že by jste měli vozit všechno oblečení na následující pracovní týden v pondělí. Pokud však máte všechny objemné věci jako boty, ručníky a hygienu již v práci, není problém převlečení vozit tak jak jej potřebujete. V batohu, nebo brašnách na ně určitě vždy nějaké místo zbude.

8. Vždy si v kanceláři ponechte nějaké oblečení navíc – Ponechte si vždy v kanceláři náhradní oblečení, např.: pásek navíc, kalhoty, košili, pár ponožek, podprsenku, spodní prádlo, atd. Není nic horšího než v půli cesty do práce zjistit, že jste si zapomněli něco z těchto zásadních věcí přibalit.

9. Balte se noc předtím – Zabalením oblečení a obědu před spaním razantně uleví na stresu během spánku a následující ráno. Budete mít také čistší hlavu, tudíž většinou na nic nezapomenete.

10. Vozte menší balení – Nemáte možnost si uložit výše zmíněné hygienické potřeby v kanceláři? Nevadí. Zkuste si zabalit menší balení. Jako např. přelít sprchový gel do malé lahvičky. Opatřete si cestovní velikost deodorantu a pasty. Takovými věcmi razantně snížíte objem každodenního nákladu.

11. Předem si naplánujte trasu do práce – Pro většinu z vás existuje několik variant jak se dostat do vaší práce a naopak. Podívejte se na Google Mapy, nebo na Cykloatlas a najděte si bezpečnou trasu po cyklostezkách.

Skládací kola jsou výbornou volbou pro tzv. city bike.

12. Noc předtím zkontrolujte předpověď – Sledujte místní předpověď počasí pro připravení vhodného oblečení. V případě předpovědí velkých dešťů si naplánujte plán B. Jet tedy do práce buď autem nebo MHD. V dnešní době chytrých telefonů tento úkon zabere jen pár minut, ne-li sekund. Doporučujeme například aplikaci Aladin od Českého hydrometeorologického ústavu.

Dodržováním těchto zásad zjednodušíte své dojíždění do práce na kole, nebudete tolik stresování a více si užijete samotnou jízdu. Pokud máte nějaké další vhodné tipy, zanechte nám je prosím v komentářích pod článkem.

Cyklobajka (cyklonehoda)

Cyklobajka (cyklonehoda)

aneb Zevrubná zpráva o jedné příhodě s cyklistickým obsahem, rozborem a závěrečným poučením

V úterý 22.2. v podvečer mě porazilo auto (jel jsem po hlavní na kole a z boku do mě narazilo auto, vyjíždějící z brány podniku), naštěstí jelo velice pomalu, ale zcela mě přehlédlo. Skončil jsem na zemi se zlomenou klíční kostí, břinknul jsem se do hlavy, naštěstí v přilbě – mladá paní za volantem mi nabídla, že mě odveze do nemocnice, s čímž jsem souhlasil (vůbec jsem neuvažoval o tom, abychom raději zavolali sanitku či policii). Ihned mě naložila do auta (kolo nechali na vrátnici firmy) a odvezla do nemocnice, kde mi
udělali rentgen všeho možného (hlava, krk, klíček, žebra). Všechno bylo podle lékařů v pořádku, až na ten klíček (kost bez posunutí, takže pokud se to nehne, tak snad i bez operace). Po dvou hodinách nás propustili, ona mě zavezla domů, cestou se zastavili pro kolo a řešili jsme, co s tím budeme dělat dál – jestli to hlásit na policii, jestli už není pozdě atd. – byla z toho vyděšená víc než já (cestou tam jsme naštěstí nepřejeli další chodce na přechodu, když projela na červenou…).

Hlásit to na policii se mi nechtělo – hlavně v tom okamžiku, kdy se to stalo, kdy ležíte na silnici a je deset pod nulou a děsně to bolí.U vědomí toho, že bych ještě strávil několik hodin čekáním a sepisováním protokolu a taky proto, že se chovala velice vstřícně a byla si vědoma toho, že je to její vina. Navíc jsem ani netušil, co by to spustilo za další proces. Já nemám žádné úrazové pojištění, ona mi říkala, že taky není na nic takového pojištěna. Současně mi dala na sebe kontakt. Na druhou stranu jsem váhal, jestli to mám nechat, jak to je a nedělat nic – stejně tak se chovala i ona. Celou dobu s ní byl její kolega z práce, který mi pomáhal nosit věci, naložil kolo do auta, celou dobu se mnou oba čekali na všechna vyšetření, potom mě zavezli domů, kolo mi dal do garáže, vynesl mi věci k bytu. Cestou mě požádal, abych zvážil hlášení na policii, že by to jeho kolegyni zcela vyřídilo a že určitě nalezneme nějakou společnou cestu k pozdější dohodě. Takže já jsem skoro najisto počítal s tím, že nic nenahlásím.

Druhý den jsem kontaktoval řadu lidí (jeden z nich např. takypřejetý kamarád, druhý známý policista apod.), kteří mě přesvědčili, že to mělo být to první, co jsme měli udělat. Tak jsem zavolal té paní, co mě srazila, abych ji informoval, co jsem se dozvěděl já a chtěl jsem se s ní domluvit, ajk budeme dál postupovat. V jejím hlase jsem cítil velkou změnu, v podstatě jsem mluvil úplně s někým jiným. Mimo jiné mi oznámila, že se poradila s právníkem, takže mi sdělila, že žádná škoda na autě nevznikla, že ona necítí žádnou vinu (asi třikrát), tudíž ona nic dalšího iniciovat nebude, splnila svoji občanskou povinnost, dokonce víc – neboť mě nejen do nemocnice odvezla, ale taky se mnou strávila přes 2 hodiny a poté mě dovezla domů i s kolem). Vlastně to trochu vyznělo tak, že můžu být rád, že nebude hlásit, že jsem ji naboural auto…

Takže to mě utvrdilo, že jsem konečně zavolal na policii a nahlásil jsem to s vysvětlením, proč až teď (neznalost, zima, bolest atd.). Mj. jsem zamlčel, že mě o to žádal její kolega, který to vše absolvoval s námi. Policie za mnou přijela domů, kde jsme sepsali protokol (v podstatě mi nijak nespílali, že to hlásím dodatečně, mé důvody zřejmě byly dostatečné), ale současně mi řekli, že se tím často stává, že jsou potom výpovědi značně zkreslené, protože ihned po nehodě většinou člověk jen pro ostatní) – myslím, že by stálo za to zveřejnit, jaký je správný postup při takové události, aby i ostatní věděli, jak se mají chovat (možná to vědí, na rozdíl ode mne…, ale člověk se chová trošku jinak, když je přímým účastníkem).

Mé hlavní obavy – že budeme čekat na sanitku a policii při mínus deseti – kdybych byl býval věděl, že přijedou v podstatě velice rychle, že policie má auto – luxusní pojízdnou kancelář, vybavenou veškerou technikou, o sanitce nemluvím, neboť jsem s ní nejel, ale to bude to samé. Ve světle výše uvedených skutečností působí trochu směšně až naivně má úporná snaha co nejméně “uškodit” tomu druhému, nezpůsobit mu zbytečné komplikace – takže nikam nic nehlásit…, nebo dokonce přemýšlet, jak se s tím ta chudinka teď vyrovná a jestli vůbec usne a jestli nedejbože ještě někdy usedne za volant – teď bohužel nepřeháním!!!) Dále jsem se dozvěděl, co je třeba si dále hlídat, zajímavé jsou i termíny – např. pokud pracovní neschopnost přesáhne 17 dnů, tak už se jedná o trestný čin, který řeší soud, do té doby to byl jen přestupek. Veškeré vzniklé škody (na zdraví i na majetku, včetně ušlé mzdy) by potom měly být hrazeny z povinného ručení toho, kdo to zavinil. Další věci možná z toho vyplynou (ale ty se mě v podstatě netýkají, neboť jsem vlastně způsobil dopravní nehodu sám, naštěstí jsem nikomu dalšímu kromě sobě nic nezpůsobil…).

K vybavení kola – moje skládací kolo Dahon je vybaveno předním reflektorem s bílým světlem (napájený dynamem v náboji, takže skoro trvale svítícím), zadním trvale svítícím červeným světlem, dále dvěma vždy blikajícími blikačkami Reelight (přední bílou a zadní červenou, indukční napájení s kondenzátorem), na pravé noze mám vždy reflexní pásku (aby se mi hlavně nenamotala  nohavice na řetěz :), na kole mám nalepeno několik reflexních samolepek. Po určité době, kdy jsem přestal jezdit vždy s přilbou (v horku mě děsivě štve, jinak ji používám), jsem si pořídil přilbu Yakkay ve tvaru holmesovské tweedové čapky, jejíž úder o asfalt mi (naštěstí) dosud zní v uších. Ke střetu došlo těsně před 18 hodinou, kdy už se značně zešeřilo, takže asi ta nejhorší doba z hlediska viditelnosti, na absolutně suché vozovce za mínus 10 stupňů. Kolo udržuji v trvalém pořádku, neboť na něm trávím hodně času a používám ho v podstatě ke své přepravě téměř všude (minimálně ke sportovním účelům), mé průměrné roční přírůstky se pohybují v posledních 10 letech většinou nad hranicí 5000 km, takže se mohu oprávněně počítat ke zkušeným městským cyklistům. Navíc hodně času trávím s touto problematikou např. jako host při jednáních (tč.rozpuštěné) pražské magistrátní komise pro cyklistickou dopravu. Do této události jsem také považoval za úspěch, že se mi podařilo v rámci programu Bezpečné cesty do školy dotáhnout cyklistický pruh od nejbližší cyklotrasy až ke dveřím školy, kde učím. Možná proto i tolik výše uvedených „procedurálních“ osobních chyb, neboť toto bylo poprvé (a uvědomuji si, že mohlo být také naposledy, pro poučené: znal jsem Pupa i Bábika, pro nepoučené: cyklisté, kteří neměli tolik štěstí).

Poznámka pro chlapce z Azubu (dovozci skládaček) – mohou uvádět další výhodu skládacího kola: když vás někdo sejme, tak se nemusíte bát, že by vaše kolo muselo zůstat na místě nehody, lze odvést i autem s minimálním kufrem (je třeba jen být trochu při
smyslech a dát řidičovi krátkou instruktáž, která se hodila i policistce, pořizující fotodokumentaci u mě doma, když si ho ale předtím musela sama složit).

Mojmír Kopečný, cyklista
Praha, 26.2.2011

Česká města na kole – Ústí nad Labem

Česká města na kole – Ústí nad Labem

Náš seriál o cyklistice v největších českých městech nemá čas na pauzu. Tentokrát se po Brně, Ostravě a Plzni stěhuje na sever Čech. Konkrétně do Ústí nad Labem. Města, které je díky své poloze přímo předurčeno, pro setkávání velkých dopravních tepen. Lodní na soutoku Labe a Bíliny, železniční na trase Praha – Dražďány i silniční, kdy slouží jako brána do severních Čech. A jak si v tomto městě vedou cyklisté?

Podle všeho ne právě špatně. Město jde v posledních letech nahoru a zbavuje se své nálepky nehostinného průmyslového srdce severu. A daří se i místnímu sportu – v hokeji i ve fotbale se místní kluby po dlouhých letech objevují v nejvyšších patrech českých soutěží.

Město se snaží: stojany, nálepky, cyklobus

Magistrát města v posledních letech investoval do rozvoje cyklistické dopravy velké prostředky – vybudovány byly moderní cyklostojany na více než 10 místech v Ústí. Úschovny jsou zatím pouze dvě – obě jako součásti železničních stanic na hlavním nádraží a na stanici Ústí nad Labem – západ na levém břehu Labe.

V Ústí nad Labem je osm servisů a opraven kol, vždy u prodejen jízdních kol. Tři jsou soustředěny do centra města na levém břehu, další dvě ve na severu města, jedna v Krásném Březně. Zbývající 2 prodejny se nacházejí na pravém břehu v Sebuzíně a ve Střekově. V Bukově je také bike park.

Město uděluje certifikát “Cyklisté vítáni” zařízením vhodným pro cyklisty. V současné době zatím získala zelenobílou známku s usmívajícím se kolem tři ubytovací zařízení, zoologická zahrada a Informační středisko města Ústí nad Labem. Město je certifikováno bypad bicycle policy auditem – který umožňuje městům, krajům i regionům, aby posoudili a zlepšili kvalitu místní politiky. V turistické sezóně od dubna do října jezdí ve městě cyklobus jedoucí po dvou okružních lokalitách přes všechny cyklisticky atraktivní lokality.

Chystá se web

Nedostatkem je, že neexistuje cykloportál, který by informoval cyklisty ve městě, a tak kolaři musejí hledat informace po částech. Dobrou zprávou je, že se podobná věc připravuje v rámci zapojení města do projektu Civitas Archimedes. Na tomto webovém portálu budou dostupné veškeré informace týkající se cyklodopravy ve městě, bude zde popularizována cyklistická doprava, cyklistům bude poskytovat rady a informace o cyklistických trasách, službách v blízkosti cyklostezek, povinné výbavě kol, turistických cílích apod. V rámci portálu jsou připraveny videozáznamy průjezdu všech cyklostezek na území města, kde si každý účastník, který navštíví tyto stránky, může prohlédnout zvolené cyklostezky a ověřit jejich náročnost. Stránky zatím běží ve zkušebním provozu a Alternativní cyklistika vám dá vědět, až se web pro kolaře v Ústí stane dostupný pro všechny.

Cyklostezek není moc a nejsou v perfektním stavu

Městu také zatím chybí základní mobiliář a cyklostojany, a to i u městských budov, železničních stanic nebo zastávek MHD. Velmi omezené je využívání městské hromadné dopravy. Ústí nad Labem prakticky není napojeno na okolní cyklistickou infrastrukturu a chybí cyklostezky přes centrum města. Stav infrastruktury navíc narušuje i nedostatečná údržba. Cyklotrasy nejsou přes zimu upravovány skoro vůbec – a to může být pro cyklisty mnohdy nebezpečné. Na cestách se objevují výtluky, chybí přesné značení přejezdů nebo přechodů. Dostatečně není využíváno ani opatření pro zvýšení bezpečnosti cyklistů (např. zóna 30)

Greenway Labe – Elberadweg

Ústím nad Labem prochází po pravém břehu řeky cyklotrasa Greenway Labe neboli Labská stezka, která navazuje na německou Elberadweg. Je také součástí sítě evropských tras EuroVelo – 12 transevropských cyklotras spojujících všechny země Evropy, konkrétně se jedná o trasu EuroVelo n. 7, vedoucí z Norska přes Finsko, Švédsko, Německo, ČR (Děčín, Prahu, Tábor, České Budějovice), Rakousko do Itálie a na Maltu. Klubem českých turistů je v Ústí nad Labem evidována jako cyklotrasa č. 2. Na území města se na ni nenapojuje žádná cyklotrasa.

Na levém břehu od Železničního mostu vede cyklotrasa č. 3090 směrem na Větruši, která pokračuje do Hostovic a která opouští katastrální území města po silnici III. třídy směrem na Podlešín. Po úbočí za železniční tratí, souběžně s řekou, vede na levém břehu Labe cyklotrasy č. 3091 z Vaňova proti proudu. Na východě u Jezera Milada zasahuje na území města trasa 3009B.

Klub českých turistů eviduje ještě další 2 cyklotrasy, které však nejsou v terénu vyznačeny: Cyklotrasa č. 3074 začíná na okružní křižovatce v Klíši a přes Střížovický vrh vede do Střížovic, po silnici do Všebořic, Habrovic, Bánova a dále na sever směrem na Telnici. Cyklotrasa č. 3084 přichází do města od Žežic, prochází Doběticemi, nad ZOO a pod Mariánským vrchem se napojuje do ulice Důlce.

Sečteno podtrženo

Ústí nad Labem nepatří mezi tradiční cyklistická města a cyklistická doprava na jeho kopcovitém území zatím není příliš rozvinutá.
Přesto je z jiných měst v zahraničí známo, že členitost území nemusí být bariérou pro rozvoj cyklistické dopravy, a město tak má vzhledem k množství vhodných vodních toků na svém území (Labe, Bílina, Klišský potok, Ždirnický potok, Neštěmický potok) i atraktivitě svého okolí značný potenciál v oblasti každodenního cyklistického dojíždění i rekreační cyklistiky.

Nízké využití cyklistické dopravy pro každodenní dojíždění, které je třeba řešit prioritně, je dáno zejména velkou fragmentací území města obtížně překonatelnými silničními a železničními koridory a absencí bezpečných cyklistických stezek v páteřních směrech. I přes výše uvedené nedostatkyse dá říct, že se město problematice cyklistické dopravy soustavně a systematicky věnuje a vynaložilo v této oblasti již řadu úsilí i investičních prostředků.

Nejdůležitějším počinem města na je v současnosti bezesporu postupné budování pravobřežní Labské cyklostezky.

(Připraveno ve spolupráci s Violou Královou – referentkou pro evropský projekt CIVITAS)

Společná projížďka podzimním Brnem

Společná projížďka podzimním Brnem

Když se chcete projet centrem velkého města, aniž byste se museli bát, že skončíte pod koly o poznání většího oplechovance, máte zpravidla dvě možnosti. Buď svůj stroj osedláte v době, kdy noc ještě nešla spát a ráno ještě nevstalo a v ulicích je jen pár opozdilců a jinak pusto, prázdno a tma. Nebo se můžete přidat ke skupině a štrádovat si to městem kdykoli se vám zlíbí. Třeba ve čtvrtek 23. září odpoledne. Při pravidelné brněnské podzimní cyklojízdě. V jednotě je totiž síla, říká se.

I tentokrát se před budovou JAMU na Komenském náměstí sešly téměř dvě stovky účastníků. Sportovců v upnutých značkových cyklodresech, v botách s klipsnami, které zapadly do drahých šlapátek na drahých strojích. Dredařů na archivních kusech, kteří si chtěli užít odpoledne pod padajícími lístky. Koloběžkařů, lehokolařů, skládankářů, staříků, mladíků, dívek, žen. A samosebou také politiků, kteří zvlášť před volbami berou zavděk každou akcí ukázat se voličům a povozit se na ekologické vlně.

Přitom samotná myšlenka akce je trochu jinde. Upozornit, že cyklisté jsou plnohodnotnou součástí dopravy. Že právo uspěchaných řidičů v drahých autech využívat silnici je srovnatelné s právem rodinky, která má nejraději výhled na Brno ze sedátek nebo lehátek kola. Že zdravý životní styl by od magistrátu zasloužil ocenění, ne komplikace. Že je fajn potkat se s lidmi, kteří mají podobné koníčky a náhled na věci kolem. Pozdravit se s nimi, obhlédnout vybavení, ohodnotit novinky a diskutovat.

Asi patnáct minut po šestnácté hodině průvodce Martin Špaček houkl do megafonu a kolona cyklistů všeho druhu se rozjela směrem k Zelnému trhu, kde předala radnici vysvědčení za činnost, kterou v uplynulých čtyřech letech pro cyklisty udělala. Hodnocení většinou nelichotivé zachraňovala pouze koncepce tzv. Generelu cyklodopravy.

Pak jízda pokračovala městem přesně podle plánu – směrem na Nové sady, po Poříčí, přes ulici Hybešovu, po Anenské, Pekařské a Mendlovo náměstí až k výstavišti a odtud na nové a krásně upravené výletiště Kolo-náda u řeky Svratky nedaleko od Anthroposu.  Sedli jsme na zem, dali pivo, prohlédli místní stánek AZUB Bike a debatovali o všem možném, co se kolem dokola a okolo kola točí.

Nová zábava do města: pólo na kole

Nová zábava do města: pólo na kole

Pro ty, kteří už jsou unavení klasickým ježděním na kole, může být řešením jeden z nejstarších sportů na světě – cyklistické pólo. Pole fanoušků se jedná o skvělou zábavnou hru, která je mnohem méně nebezpečná než jiné víkendové sporty.  „Některým se zdá toto pólo nebezpečné, ale realita je jiná. Je to velmi bezpečný sport,“ říká Aaron Meisner. Tento burzovní makléř z Baltimoru založil se svým bratrem ve Spojených státech místní asociaci cyklistického póla. Tento sport zatím není příliš známý a není ani jisté, kolik lidí se mu vlastně věnuje. Nové příznivce si však získává velmi rychle.

Hráči využívají pro zápasy kola se speciálními řidítky zahnutými do „U“, které disponují pouze jednou brzdou u levé ruky pro zadní pneumatiku. Tím mají hráči volnou pravou ruku pro manipulaci s holí a zároveň se tak zabrání převrácení kola při náhlém zastavení. Stejně jako při póle na koních je zápas rozdělen na čtyři sedm a půl minutové části zvané „chukkars“ s pauzami mezi nimi. Dle klasických pravidel hrají v zápase čtyři hráči proti čtyřem, avšak při amatérském póle na bicyklech se nezřídka zúčastní tolik hráčů, kolik má zrovna náladu hrát. „Hrajeme dle pravidel, avšak nedoháníme je do extrémů,“ říká Aaron Meisner. „Je to pro nás hlavně zábava, skóre se nakonec málokdy přesně zaznamenává.“  Většina pravidel je tak nakonec dodržována hlavně proto, aby si hráči navzájem neublížili a zabránilo se srážkám.

Možná je tato informace o póle na kolech pro vás nová, hra sama však má dlouholetou tradici. Například viceprezident zmíněné americké pólo asociace, Bill Matheson, začal hrát již v patnácti letech. Tedy téměř před pětatřiceti lety. Stále hraje každý den a pravidelně se zúčastňuje zápasů. Soutěžil již po celých Spojených státech a například také v Indii, kde Indická asociace hráčů cyklistického póla sdružuje téměř deset tisíc členů. „Mám to rád, protože mě to baví a jsem v tom dobrý,“ dodává jednoduše Bill. V současnosti probíhají klání v cyklistickém pólu na různých úrovních téměř na celém světě.

Další informace o cyklistickém póle na:

http://www.leagueofbikepolo.com/

http://en.wikipedia.org/wiki/Cycle_polo

http://www.bikepolo.com/