Katja a Mirek – Kazachstán

by redakce | Apr 10, 2011 | Cykloturistika, Nezařazené

Katja s Mirkem jsou věční cestovatelé. Jejich způsob života nejlépe vystihuje heslo: “Mým domovem je svět”. Mirek už je od roku 1991 neustále na cestách a Slovinka Katja se k němu přidala před zhruba osmi roky. Od té doby spolu cestují na kolech, vyrábí šperky a prodávají je v turisticky známých destinacích, čímž si vydělávají na živobytí. Můžete je znát z plakátu festivalu Cyklocestování, z rozhovoru, který s nimi vyšel před třemi roky v časopise Cykloturistika, nebo z veletrhu Esoterika, kde prodávají své úžasné výrobky.

Jejich kola jsou naprosto neuvěřitelně ověšena věcmi a také nákladní vozík Burley Nomad je zatížený mnohem více, než je jeho maximální povolená nosnost. Je to dáno především tím, že na kolech ednoduše žijí a s sebou si vezou prostě všechno. Jedu dobu to dokce byly dvě čajové sady na dva různé druhy čaje. Vrcholem pak asi je aku vrtačka, kterou potřebují pro svou výrobu.

Nám se konečně podařilo z nich vymámit alespoň krátký popis části jejich trasy. Popis, jehož čeština je dosti specifická a to i přesto, že už byla částečně poupravena, aby se text dal alespoň trochu číst. Nicméně duch cestování, a duše těchto dvou lidí, jde z tohoto článku rozhodně cítit.

Vypadá to,že pojedem na přeskáčku–puzzle skládačka…….

….Tak tady máme poslední dny v Kazachstánu……..Kazachstán byl takovej “vtípek”. Už to, že jsme tam v podstatě ani nechtěli, že jsme tam vlastně “byli přinuceni jet”..-:) ..Ale náhody neexistují !!!…

Původně jsme chtěli z Uzbekistánu do Kyrgyzstánu—víza jsme obdrželi a Kyrgyzský konzul nám potvrdil, že i přes nepokoje je hranice otevřena….Ale bohužel Uzbecká část hranice byla zavřena–a to jsme se dozvěděli v poslední den našich víz…….Nakonec po dvou dnech strávených na policejní stanici nám bylo dovoleno Uzbekistán opustit……Bilance: vyhozený peníze za Kyrgyzská víza + ztracenej čas dlouhým čekáním na víza Kazachstýnský……To znamenalo, že do vypršení čínského víza jsme teď měli mnohem méně času…..

Silnice do prvního kazachstánského města byla moc pěkná-krajina zelená a mírně kopcovitá…..Jelo se nádherně-provoz byl přiměřený a navíc podél cest spousta prodavačů ovoce ( melouny a slavné kazachstánské jablka )….

….Dojeli jsme do prvního města{SHYMKENT},kde jsme přespali u človíčka, jenž nás potkal na cestě a pozval k sobě domů–KAZACHSTÁN NAM PŘIPOMNĚL SÝRIII–LIDI NÁS ZASTAVOVALI A DÁVALI NÁM JÍDLO, ZVALI NÁS DOMU A VŮBEC BYLI NEUVĚŘITELNĚ POHOSTINNÍ …..Z Shymkentu se kvalita cesty mnohem zhoršila-díra vedle díry-a tak, i z časového důvodu, jsme začali stopovat…po delší době jsme chytli kamión, jenž nás vzal až do Alma-Aty…Byli jsme moc rádi, že jsme se tak rozhodli, neboť kvalita cesty se ještě zhoršila a speciálně s vozejčkem by to bylo utrpení–díra vedle díry + hustej provoz–nic záživnýho…Alma-Atou jsme jen projeli…Já jsem tam před lety byl dvakrát a tak vím, že tam není nic moc k vidění a navíc teď je to město dvakrát tak větší….A tak rychle pryč…..K večeru jsme byli zhruba 60km za městem a když jsme se začali ohlížet po místě na spaní, tak z auta jež před námi zastavilo vystoupil pár lidí, zastavili nás a jestli prý nechceme u nich přespat ?…Bydleli v baráčku na konci malé vesničky…..Oba byli učitelé–moc příjemní lidičkové….Zůstali jsme u nich dva dny…vzpomněli jsme si, že se musíme zaregistrovat na policejní stanici a tak nás druhej den zavezli zpět do města a s tou otravnou procedurou nám pomohli…..30km od učitelových, jsme se zastavili v domku u jednoho američana, jenž nás pozval k sobě—krásnej zážitek–moc zajímavej človíček to byl–již několik let žije v Kazachstánu a snaží se místním lidem navrátit znalost starého způsobu pěstování jablek { jenž  původně pochází z Kazachstánu}—Taky u něj zrovna byla na návštěvě parta americkejch učitelů baseballu a tak jsme s nimi strávili pár hodin srandy s místníma dětma na vesnickým hřišti……Druhej den plni nových zážitků jsme se vydali dál směr kazachstánský Grand Canyon-zhruba 80km polopouští…Tam jsme přespali a druhej den dál–Původně jsme tam chtěli jeden den zůstat,ale jelikož tam bylo namísto pitné vody mraky komárů a dotěrnejch mušek, tak jsme po pětiminutovém trápení foťáku, znovu šlápli do pedálů……Kaňon vřele doporučujeme k návštěvě—-malá koncentrace aut—silnice víceméně jen pro tebe !!….Krajina je polopoušť-takže si vem hodně vody….Ale jelikož jedeš víceméně po rovině,tak když máš příznivej vítr {jenž se naneštěstí stále mění}, tak to můžeš přejet docela rychle…..

..Další-předposlední noc jsme strávili ve vesničce Shonzhy. Paní z baru při cestě kde jsme se zastavili pro vodu nám nabídla přespání (točila výborný pivo)……Další den jsme začali s východem slunce, a byl to dlouhej den. Rovná cesta nás vzala přes spoustu malejch ruznorodejch vesniček. V téhle příhraniční části země žijí lidičkové, jejjichž kořeny sahají daleko odsud-Československo, Polsko,Německo……..

…Zajímávej kousek světa !!!….

Ten den jsme usínali se 104 km v nohách ve vesničce Shygan u jednoho staříka. Druhej den jsme opět začali s rozedněním, neboť stařík to měl daleko do práce a jel tam na kole a tak jsme stejně jako on, s východem slunka usedli na bicykly a vyrazili. On do práce a my druhým směrem, na čínskou hranici….

Řekli jsme si,že si koupíme zásobu jablek, jelikož jsou nejlepší na světě -:)..Ale bohužel nám je na hranici Číňánci zabavili……..

Pokračování v Číně příště