nejnaloženější kolo na Eurobiku

nejnaloženější kolo na Eurobiku

Jak jsme slíbili, tak také činíme, i když začneme trochu netradičně. První sérií fotek z Eurobiku vám představíme pravděpodobně nejnaloženější kolo, které se ve Fridrichshafenu objevilo. Opravdu stojí za to si prohlédnout všechny detaily. Prostě domov na kolečkách.

Napiště nám do komentářů, kterou součást výzbroje tohoto neznámého cyklisty ovažujete za nprosto nejvíce “šílenou”.

Katja a Mirek – Kazachstán

Katja a Mirek – Kazachstán

Katja s Mirkem jsou věční cestovatelé. Jejich způsob života nejlépe vystihuje heslo: “Mým domovem je svět”. Mirek už je od roku 1991 neustále na cestách a Slovinka Katja se k němu přidala před zhruba osmi roky. Od té doby spolu cestují na kolech, vyrábí šperky a prodávají je v turisticky známých destinacích, čímž si vydělávají na živobytí. Můžete je znát z plakátu festivalu Cyklocestování, z rozhovoru, který s nimi vyšel před třemi roky v časopise Cykloturistika, nebo z veletrhu Esoterika, kde prodávají své úžasné výrobky.

Jejich kola jsou naprosto neuvěřitelně ověšena věcmi a také nákladní vozík Burley Nomad je zatížený mnohem více, než je jeho maximální povolená nosnost. Je to dáno především tím, že na kolech ednoduše žijí a s sebou si vezou prostě všechno. Jedu dobu to dokce byly dvě čajové sady na dva různé druhy čaje. Vrcholem pak asi je aku vrtačka, kterou potřebují pro svou výrobu.

Nám se konečně podařilo z nich vymámit alespoň krátký popis části jejich trasy. Popis, jehož čeština je dosti specifická a to i přesto, že už byla částečně poupravena, aby se text dal alespoň trochu číst. Nicméně duch cestování, a duše těchto dvou lidí, jde z tohoto článku rozhodně cítit.

Vypadá to,že pojedem na přeskáčku–puzzle skládačka…….

….Tak tady máme poslední dny v Kazachstánu……..Kazachstán byl takovej “vtípek”. Už to, že jsme tam v podstatě ani nechtěli, že jsme tam vlastně “byli přinuceni jet”..-:) ..Ale náhody neexistují !!!…

Původně jsme chtěli z Uzbekistánu do Kyrgyzstánu—víza jsme obdrželi a Kyrgyzský konzul nám potvrdil, že i přes nepokoje je hranice otevřena….Ale bohužel Uzbecká část hranice byla zavřena–a to jsme se dozvěděli v poslední den našich víz…….Nakonec po dvou dnech strávených na policejní stanici nám bylo dovoleno Uzbekistán opustit……Bilance: vyhozený peníze za Kyrgyzská víza + ztracenej čas dlouhým čekáním na víza Kazachstýnský……To znamenalo, že do vypršení čínského víza jsme teď měli mnohem méně času…..

Silnice do prvního kazachstánského města byla moc pěkná-krajina zelená a mírně kopcovitá…..Jelo se nádherně-provoz byl přiměřený a navíc podél cest spousta prodavačů ovoce ( melouny a slavné kazachstánské jablka )….

….Dojeli jsme do prvního města{SHYMKENT},kde jsme přespali u človíčka, jenž nás potkal na cestě a pozval k sobě domů–KAZACHSTÁN NAM PŘIPOMNĚL SÝRIII–LIDI NÁS ZASTAVOVALI A DÁVALI NÁM JÍDLO, ZVALI NÁS DOMU A VŮBEC BYLI NEUVĚŘITELNĚ POHOSTINNÍ …..Z Shymkentu se kvalita cesty mnohem zhoršila-díra vedle díry-a tak, i z časového důvodu, jsme začali stopovat…po delší době jsme chytli kamión, jenž nás vzal až do Alma-Aty…Byli jsme moc rádi, že jsme se tak rozhodli, neboť kvalita cesty se ještě zhoršila a speciálně s vozejčkem by to bylo utrpení–díra vedle díry + hustej provoz–nic záživnýho…Alma-Atou jsme jen projeli…Já jsem tam před lety byl dvakrát a tak vím, že tam není nic moc k vidění a navíc teď je to město dvakrát tak větší….A tak rychle pryč…..K večeru jsme byli zhruba 60km za městem a když jsme se začali ohlížet po místě na spaní, tak z auta jež před námi zastavilo vystoupil pár lidí, zastavili nás a jestli prý nechceme u nich přespat ?…Bydleli v baráčku na konci malé vesničky…..Oba byli učitelé–moc příjemní lidičkové….Zůstali jsme u nich dva dny…vzpomněli jsme si, že se musíme zaregistrovat na policejní stanici a tak nás druhej den zavezli zpět do města a s tou otravnou procedurou nám pomohli…..30km od učitelových, jsme se zastavili v domku u jednoho američana, jenž nás pozval k sobě—krásnej zážitek–moc zajímavej človíček to byl–již několik let žije v Kazachstánu a snaží se místním lidem navrátit znalost starého způsobu pěstování jablek { jenž  původně pochází z Kazachstánu}—Taky u něj zrovna byla na návštěvě parta americkejch učitelů baseballu a tak jsme s nimi strávili pár hodin srandy s místníma dětma na vesnickým hřišti……Druhej den plni nových zážitků jsme se vydali dál směr kazachstánský Grand Canyon-zhruba 80km polopouští…Tam jsme přespali a druhej den dál–Původně jsme tam chtěli jeden den zůstat,ale jelikož tam bylo namísto pitné vody mraky komárů a dotěrnejch mušek, tak jsme po pětiminutovém trápení foťáku, znovu šlápli do pedálů……Kaňon vřele doporučujeme k návštěvě—-malá koncentrace aut—silnice víceméně jen pro tebe !!….Krajina je polopoušť-takže si vem hodně vody….Ale jelikož jedeš víceméně po rovině,tak když máš příznivej vítr {jenž se naneštěstí stále mění}, tak to můžeš přejet docela rychle…..

průjezd s vozíkem Burley Nomad přes kazažský Grand Canyon

..Další-předposlední noc jsme strávili ve vesničce Shonzhy. Paní z baru při cestě kde jsme se zastavili pro vodu nám nabídla přespání (točila výborný pivo)……Další den jsme začali s východem slunce, a byl to dlouhej den. Rovná cesta nás vzala přes spoustu malejch ruznorodejch vesniček. V téhle příhraniční části země žijí lidičkové, jejjichž kořeny sahají daleko odsud-Československo, Polsko,Německo……..

…Zajímávej kousek světa !!!….

Ten den jsme usínali se 104 km v nohách ve vesničce Shygan u jednoho staříka. Druhej den jsme opět začali s rozedněním, neboť stařík to měl daleko do práce a jel tam na kole a tak jsme stejně jako on, s východem slunka usedli na bicykly a vyrazili. On do práce a my druhým směrem, na čínskou hranici….

koupě jablek u čínských hranic

Řekli jsme si,že si koupíme zásobu jablek, jelikož jsou nejlepší na světě -:)..Ale bohužel nám je na hranici Číňánci zabavili……..

Pokračování v Číně příště

Z Písku přes poušť až k moři aneb To je dost, že´s nás taky vyvez‘, táto!

Z Písku přes poušť až k moři aneb To je dost, že´s nás taky vyvez‘, táto!

Drsné putování zhýčkané smečky lidí se psem (a v psím počasí) za vidinou ideální „rodinné dovolené“.
Podnikli jsme okružní jízdu po malebných jižních Čechách a objevili nelítostné pouště i zařízení Cyklisté (ne)vítáni, zažili psychotropní noci v kempech i bivak nadivoko, popasovali se s predátory české přírody a zaplavali si v ledové tříšti. Na vlastní oči jsme se přesvědčili, jestli u nás žije fenek berberský (jehož obrovité uši napovídají cosi o příbuznosti s naším nestandardním kníračem) a pokochali se pohledem na nedozírné vodní pláně. Obohatili jsme svou slovní zásobu o třicet nových výrazů pro déšť a dostali se do míst, kde se nedomluvíte česky. Navzdory nejmodernějším navigačním vymoženostem jsme zakusili totální ztrátu orientace (i iluzí) a zjistili, že zdánlivě bezvýznamné maličkosti (pelerynka cyklisticzna) nám mohou zachránit život. A ověřili jsme nadějeplné tvrzení spisovatele a cestovatele Karla Čapka, že až na velmi vzácné výjimky lze lidem na cestách věřit. Nám vysloveně špatně poradil jen člen městské policie ve službě a ten byl zjevně indisponován nastálou složitostí dopravní situace. A pokud by to stále ještě nestačilo, je tu dobrá zpráva pro cyklistické sebevědomí něžnější poloviny lidstva. S přívěsným vozíkem už vám váš miláček (milenec, manžel) ujíždět nebude, i kdyby byl jinak lídrem profi-pelotonu nebo přeborníkem v jízdě kolmo vzhůru. Můžete se kochat na stopadesát procent, jet si svoje tempíčko a v kopcích tréninkově zrychlovat, zatímco váš protějšek zápasí s dechem (a se špatně skrývaným zklamáním z neočekávaného vývoje událostí).
A kvůli tomu už stojí za to vydat se na cyklo-dovolenou, nebo ne?

Rodina Poživlova se stala vítězi Ortlieb Cykloturistika Award 2010 a jejich přednášku si budete moci vyslechnout a “vyhlédnout” na obou jarních festivalech Cyklocestování nejen ve Frýdku Místku, ale i v Hradci Králové.

Ortlieb Cykloturistika Awards 2010

Ortlieb Cykloturistika Awards 2010

Časopis Cykloturistika vyhlásil ve spolupráci s firmou AZUB BIKE dovozcem vodotěsných brašen Ortlieb soutež o sadu brašen Ortlieb v hodnotě 15.000 Kč a o další hodnotné ceny. Na stránkách časopisu se píše:

“VEŘEJNÁ SOUTĚŽ O NEJLEPŠÍ PROJEKT CYKLOTURISTICKÉ AKCE ROKU, KTEROU VYHLAŠUJÍ SPOLEČNĚ FIRMA AZUB – DOVOZCE ZNAČKY ORTLIEB A ČASOPIS CYKLOTURISTIKA.

Jde o cestu s nějakým námětem, nápadem. Nejde o to, jet na kole tam, kde ještě nikdo nebyl, ani o co nejexotičtější cestu. Nejde o to, dojet co nejdále, co nejvýše ani co nejabsurdnějším způsobem, ani o to objevit všechny zajímavosti na trase. Ale možná i ano, proč ne. Důležité je, aby cesta měla nějaký podtext, nápad, vtip anebo, ještě lépe smysl. Kolikrát jsme se už na stránkách Cykloturistiky přesvědčili o tom, že o stejné zemi, ať už jsou to Čechy, blízká Evropa nebo exotická destinace, se dá psát z různých pohledů, a že když k cestě přidá autor ještě něco ze své invence, je výstup mnohem více, než jen výpisky z deníčku nebo klasický cestopis.”

Více informací získáte na stránkách časopisu Cykloturistika, nebo na stránkách firmy AZUB BIKE.